Veřejnost nedávno rozbouřily diskuze o lécích ze skupiny statinů. Laik se v nich těžko orientuje a doktorskému jazyku nerozumí, a příbalové letáky na radu ošetřujícího praktika také zpravidla nečte. Až v okamžiku, kdy se něco přihodí. Něco, co člověka donutí uvažovat, ptát se, používat selský rozum a pátrat. Stalo se tak i mně.

Před pár lety mi jistá paní doktorka předepisovala „něco“ na tuky a podobné potvory v krvi, abych byla fešná holka a dožila se dlouhého věku. Zda to účinkovalo, či nikoli, nikdy jsem se nedověděla. Posléze preparát nahradila jiným s tím, že je bez doplatku, a domů jsem si odnášela tašky dobrot, které mi měly pečovat o moji kondici. A jak šel čas, jiný specialista tento druh léku nahradil obdobným netuše, že kruh se uzavírá. Po tom obdobném se začalo moje pevné zdraví bortit. Nevnímala jsem to příliš a věci řešila dobrou náladou, pohodou a smíchem, novinářským cynizmem, který mi pomáhal překonávat i ty nejtrudnější chvíle. Intenzita svalových křečí však rostla, koňská mast ani hořčík nezabíraly. Přidalo se vypadávání vlasů. Střevní potíže jsem brala jako normu a začala jsem je nazývat diskomfortem dutiny břišní, aby bylo vidět, že o „tom“ něco vím. Žloutnutí v obličeji mi připomnělo dětství a zanedbanou žloutenku. Třesavky ale už byly nápadné a varující. Odvážila jsem se ne­jen zeptat ošetřujícího lékaře, ale dovědět se o statinech něco více.

Nejprve jsem však šla na radu ke kamarádce veterinářce. Savce ošetřuje také, a je svým způsobem jedno, zda je to vepř domácí, nebo kámoška Eva. Zvolala: Co? Ty užíváš statin? Okamžitě přestaň! No jo, ale jak? Ptala jsem se pod čarou jako starý poctivec – léčbu na své triko nepřeruším, jsem přece zodpovědná. I napsala jsem jiné kamarádce, neuroložce, která vždy radila léky používat obezřetně a s mírou. Odepsala mi: Máš vysoký cholesterol? Věz, že ten ještě nikoho nezabil, ale statiny už ublížily mnoha lidem. Sémě bylo definitivně zaseto. Mezi tím jsem se setkala s mužem, který dříve organizoval konference zdravotníků a farmaceutů. Když uslyšel, že užívám statiny a co mi to způsobilo, zareagoval zděšeně: Ježiši kriste, ne, to neber! Na konferencích jsem se nepotuloval jen tak, také náruživě poslouchal...

Zatrnulo mi a pátrala jsem dál. Z článků odborníků na výživu jsem pochopila, že je pro mne užitečnější raději o dvě housky denně méně a žádné dorty, než si dopřát hojnost všeho a na dobrou noc nějaký ten statin. Že prášky to zkrátka za mne nevyřeší. Dočetla jsem se, že cholesterol a tuky snižují až moc, a to je pro živočicha jménem člověk ještě horší než jejich vysoká hladina. Takže babo raď. Chápu, že věda předbíhá zdravý rozum a ráda se poučím. Nedalo mi to a posléze jsem konzultovala s internistou. Moc se vyjadřovat nechtěl, ale mezi řečí mi řekl: Tohle vůbec jíst nemusíte, to je jen takový doplněk, a bez toho můžete normálně žít. Překvapilo mne to a znejistěla jsem. Nepráskla jsem ho, nezasloužil by si to. Rada byla cenná, i když o to více pochybností do mého uvažování vnesla.

Jenže – co teď? Můj praktický lékař mi ukázal výsledky mých posledních testů za dobu, kdy mi lék ze skupiny statinů nahradil jiným, který likviduje prý spíš tuky než cholesterol. Pravil: hladina je stále přes normu, hlavně hodného cholesterolu máte málo. Nasadíme opět statiny. Vykřikla jsem. Zaúpěla jsem. Zděsila jsem se. Odmítla jsem. Do zprávy vepsal, že jsem neuposlechla. A komentoval, že rozhodnutí je na mně. Ať si to do příští kontroly rozmyslím. Zuřil nad neposlušnou pacientkou. Cítila jsem to. Argumentovala jsem, že hubnu, a rovněž slovy všech jeho kolegů a mých známých. Děl, že ještě nikdy neslyšel, že by statiny byly škodlivé. A tak jsem se dala opět do studia příbalového letáku. Vyděsil mne stejně jako komplikace, které mi užívání statinu přivodilo. A ať dumám jak dumám, východisko nenacházím. Jeden mi řekne to, druhý ono. Komu věřit? Sama sobě?

Eva Brixi