Jestli pátráte po tom, jak o Velikonocích nabarvit vajíčka jinak, než jste to dosud dělali, čím nejlépe vyzdobit obývací pokoj, nebo toužíte po tom něco si vlastníma rukama vytvořit, a přitom si parádně odpočinout od všemožných starostí a povinností, pak pro vás může být pěknou inspirací kniha, kterou vydalo koncem loňského roku nakladatelství Smart Press. Publikace se jmenuje Rok plný tvoření a autorkou je Tereza Rak, bývalá manažerka, žena, která odešla z businessu a užívá si nyní radosti se svými dětmi. S nimi, ale i sama jen tak pro potěšení, stále něco kutí, peče, zdobí, prostě vytváří. A velmi ji to naplňuje.

Vaše kniha si získala rázem spousty příznivců. Myslíte, že potřeba vlastního tvoření sílí? Že lidé hledají příjemný způsob relaxace právě v rukodělných radostech?

Myslím, že tvoření je nám lidem velmi blízké odjakživa. Dříve šlo možná o praktickou potřebu, v dnešní digitální době nám zase přináší větší relax a dobrý pocit z toho, kdy vidíme výsledek své práce. Spíš mám pocit, že nám trochu chybí odvaha zkoušet dělat věci, které si myslíme, že neumíme. Často pak slýchám, že se lidé díky mému jednoduchému návodu rozhodli něco vytvořit a byli až překvapení, jak snadné to bylo.

Jak vás taková činnost ovlivnila? Změnila něco ve vašem vztahu k životu?

Řekla bych, že tvoření je součástí mého života odjakživa. Nevnímám ho jen jako koníček, ale je to pro mě způsob životního stylu. Neustále potřebuju mít nějaký projekt, kdy něco nového vzniká a já mám možnost si nad tím přemýšlet. Někdy to jsou věci menší, jejichž realizace se povede hned, jindy to jsou projekty i na několik let. Můj muž si ze mě dělá legraci, že nikdy nemůžu mít vše dokončené, protože hned vymýšlím věci nové. A má pravdu. Jednou mi to samé řekl i jeho tatínek, že mít před sebou stále nějakou vizi je hnací motor jeho života.

Co vás těší víc – chvíle, kdy něco nového vytváříte, nebo pěkný výsledek?

Tvoření je pro mě proces a nedá se říci, že by vždycky měl fázi, kdy skončí. Baví mě učit se nové věci a neustále něco nového zkoušet. Proto, i pokud něco dokončím, většinou je to jen začátek k tomu to zkusit znovu a lépe.

Češi byli vždy velcí kutilové a se vším si uměli poradit. Promítá se to i do touhy pořád kolem sebe něco zlepšovat, zkrášlovat? Je to v našich genech?

Myslím, že potřeba věci kolem sebe zkrášlovat a zvelebovat je pro nás lidi typická. Teď žijeme v době luxusu, a možná oproti dřívějším časům už nemáme tak praktickou potřebuju něco sami vytvářet, protože si vše jednoduše za pár korun koupíme. O to větší hodnotu ale mohou mít vlastnoručně vyrobené originální věci, které nikdo jiný nemá, a které dokonale vystihují nás samotné.

Které roční období máte nejraději, které je nejvíce inspirativní pro výrobu nejrůznějších kytic, věnců nebo moučníků?

Mám právě ráda pestrost celého roku, to, jak se příroda mění a nabízí nám v různých částech svého koloběhu jiné materiály i jinou atmosféru, která nás ovlivňuje. Často je ale tvoření spojené s tradicemi a těch je asi nejvíce okolo významných křesťanských svátků, jako jsou Vánoce a Velikonoce. Z pohledu domácího tvoření vnímám tato období jako nejvíce inspirativní.

Nebere vám vaše záliba příliš mnoho času? Nebo vás naplňuje tak, že čas nehraje žádnou roli?

Pro mě se tato záliba stala i prací, takže přestože mi zabírá opravdu mnoho času, nevnímám, že bych se jí věnovala na úkor svého volného času. Určitě bych neměla tolik prostoru na tvoření, kdybych zůstala u své bývalé profese, kdy jsem pracovala na manažerské pozici v nadnárodní firmě. Ve své dřívější kariéře bych byla ráda, kdybych dětem o Vánocích nazdobila stromeček... Byla jsem velmi časově i mentálně vytížená, a i proto si moc vážím, že teď, když jsou děti malé, mám možnost pracovat jinak, trávit s nimi čas a věnovat se něčemu, co mě nestresuje, ale naopak mi přináší radost. Cítím za to obrovskou vděčnost.

Už víte, co si připravíte k letošním Velikonocům?

Mám ráda, jak se věci opakují, takže si určitě upletu už tradiční velikonoční věnec, který mi hned první rok z branky ukradla kuna. Snad se to nestane i tentokrát. Budeme s dětmi barvit velikonoční kraslice a taky hodně péct – jidáše, mazance, beránka i velikonoční nádivku.

Módní i potřebné je dávat nový život starým věcem, třeba krabicím, oděvům, židlím, košíkům... Baví vás to?

Baví mě to moc. Dokonce bych řekla, že mi tyto projekty při tvoření dávají největší smysl. Mám na svém profilu jednu dlouhodobou spolupráci, v rámci které ukazuji různé návody jak z odpadu vytvořit něco hezkého. Nejsem žádný odborník na ekologii, ale rozhodně mi není jedno, jak se k naší planetě chováme a jakou ji jednou předáme našim dětem.

A nestálo by za to připravit další knížku právě na toto téma? Jako inspiraci ostatním? Mohlo by jít o drobnosti, kterých je v každé domácnosti až až... Krabičky od čaje, zachovalé papírové tašky, hrnečky bez oušek...

Zrovna minulý týden mi zavolala Martina Boledovičová, majitelka nakladatelství Smart Press, kde vyšla moje první kniha, zda nenapíšeme ještě nějakou další. Přiznám se, že už dlouho mám v hlavě spoustu nápadů na eko tvoření a upcycling, tak uvidíme, zda se ještě do něčeho pustíme.

Ženy, které působí v businessu, potřebují občas uklidnit nervy. Doporučila byste jim právě něco z toho, co prezentujete v knížce?

Sama jsem si zažila práci ve vrcholném managementu, a tak myslím, že vím, že každý si ten svůj způsob relaxace musí objevit sám. Pro někoho to může být tvoření, pro jiného sport nebo umění a podobně. Důležité je nezapomínat v každodenním spěchu na tento čas, který si žena věnuje sama sobě. Někdy na něj kvůli přemíře povinností okolo práce a rodiny zapomínáme nebo ho odsouváme, a to si myslím, že se pak může projevit negativně na naší spokojenosti.

otázky připravila Eva Brixi