Především je krásná, přenádherná hned na první pohled. Obálka knihy Jarní Tradinář od ledna do června má úžasnou vypovídací hodnotu. Grafikou oslovuje srdce čtenářů, kteří posléze zjistí, že obsah publikace je přesně ten, který čekali, ale i mnohem více. Naladí vaši duši, a ta se rozhodne listovat, číst, naslouchat. Je o tradicích, zapomenutých i znovu objevených svátcích, návodech, jak si zkrášlit domov a zahradu, obsahuje recepty na dobroty k tomu či onomu období. Autorkami jsou Martina Boledovičová a Martina Viktorie Kopecká.

První jmenovaná žena je podnikatelkou a majitelkou nakladatelství Smart Press, druhá farářkou a známou osobností. Do rukou se mi dostala publikace s posláním, o němž je potřeba přemýšlet, mluvit, jež je vhodné vstřebat do vlastního já. Víc nebudu napovídat. Snad ještě podotknu, že knížka má dvě textilní záložky, jednu jarně zelenou a druhou béžovou, a to je přece paráda! A citace ze strany 89: „Co můžeme udělat (nejen) v postní době? Usmívat se jeden na druhého.“ Martiny Boledovičové jsem se zeptala:

Vyšel další Tradinář, tentokrát Jarní – od ledna do června. Opět nám přibližuje úsek ročního období, zvyky, popisuje to, nač v dnešním shonu zapomínáme. Byl to záměr? Upozornit na tradice, lidovou zkušenost a navést čtenáře k zamyšlení?

Ano, záměrem byla i propagace svátků, které nemají komerční prospěch. Například půst, postní neděle, ty se dají hůře zobchodovat než třeba Valentýn. Připadalo mi nespravedlivé, že se k nám dostávají jen některé informace. Jarní období je přitom přímo nabité zajímavými zvyky a obyčeji, a často je dodnes dodržujeme, i když je možné, že nechápeme původní smysl.

Co ještě jste chtěly společně s Martinou Viktorií Kopeckou sdělit?

Martina Viktorie sepsala křesťanský příběh Velikonoc, nejdůležitějšího křesťanského svátku, který má přitom menší ohlas než známější Vánoce. Je to zajímavý a složitý příběh vzkříšení Ježíše, kterému věnujeme pozornost, stejně tak tomu, co se děje v kostelích ve významných dnech. Původně se kniha dokonce měla jmenovat Velikonoční Tradinář, ale nakonec jsme ji rozšířily i na období předjaří a završily svátky, které nás vedou do léta – Letnicemi.

Myslíte si, že se zvyšuje počet těch, kteří chtějí zase naslouchat? Přírodě, zkušenostem moudrých, měnit svůj život z hektického na ten umírněnější?

Ve svém okolí vidím, že přibývá lidí, kteří potřebují zpomalit, chtějí hledat smysl života, napojit se opět více na přírodu, věří, že je důležité poznat své kořeny a rozumět jim. Myslím, že pro všechny je doslova léčivé si uvědomit, že neexistuje něco jako neustálý růst, ale že se příroda i náš život odehrává v cyklech, kdy se opakují období dostatku i nedostatku. Díky rituálům a tradicím se máme stále na co těšit, a to i v té obtížné době. Můžeme si vždy uchovat naději. Zároveň nám svátky a tradice poskytují i praktické ukotvení – v době přemíry informací a nabídky všech možných akcí víme, že existuje nějaký konkrétní svátek, který navíc neztratil nikdy smysl, protože je navázaný na koloběh přírody, a můžeme se tedy sejít, pokud s tímto svátkem počítáme dopředu.

Maminky, které se nechtějí vzdát své profese ani kariéry, a navíc chtějí být zároveň vzornými manželkami, kamarádkami, dcerami, ale i šéfkami firem, to nemají jednoduché, a ani mít nemohou. Jediné, co jim může pomoci, jsou dokonalé služby a špičková organizace práce. Co vám osobně nejvíce pomáhá zvládat rodinu i nakladatelství?

Určitě pomáhá rozdělení rolí a nechat si pomoci od ostatních. Mně se osvědčilo stanovení si priorit. Když byly děti velmi malé, tak byly naprostou prioritou, v některých rolích je maminka nenahraditelná. Když se podíváme zpět, je nakonec čas s malými dětmi jen krátký úsek celého života, a pokud to jde, nechala bych si ho osobně co nejvíce pro ně.

Rozumní lékaři, psychologové, koučové doporučují ke šťastnějšímu životu zklidnit mysl, naučit se vhodné techniky „k přežití“, ženám umět být sobcem alespoň na pár minut denně... Je to uskutečnitelné?

Na pár minut denně, myslím, je. Ale samozřejmě záleží na okolnostech, třeba s nemocným dítětem a uzávěrkou v práci k tomu to nemusí být snadné. Osobně používám techniku zklidnění před spaním a při probouzení. Také mi pomáhá příroda – někdy mi stačí otevřít okno nebo dveře a nadechnout se čerstvého vzduchu.

Na jaro se většina lidí těší, sluníčko přináší energii. Jak vy sama vnímáte březen, duben, květen?

Jsou to radostné, veselé měsíce plné každodenních zázraků. Baví mě pozorovat první květiny, listy, pupeny, které nakonec rozkvetou a začnou se měnit v plody. Vnímám je jako dobu, kdy se přírodě tolik daří, snažím se toho využít i pro sebe, těším se na procházky venku.

Publikace obsahuje 80 receptů na různé dobroty, které do Čech patří léta letoucí. Pečete ráda?

Raději peču, než vařím, mám ráda všechny naše české dobroty – koblihy, koláče, mazanec, jidášky. Ale díky knížce jsem se rozvzpomněla na úžasné jihočeské polévky kyselku a zelnici. Ty jsme doma často vařili a zařadila jsem je do knihy. Těším se také na postní jednoduché recepty.

Rovněž se zde setkáme s návody na tvoření nejrozmanitějších předmětů, které k danému období patří, stejně tak jako s inspirací, jak zkrášlit zahradu. Přináší vám takové práce radost?

Mně osobně ano, baví mě tvořit z mála, z ničeho, z toho, co je právě dostupné. Velkou inspirací byla má starší sestra, která od mala tvořila spoustu nádherných věcí, čemuž se říká lidová kultura. Do knihy přispěla i blogerka Tereza Rak i má kolegyně Míša Lehnerová.

Důraz kladete v uvedené publikaci také na rodinu a pospolitost. Ne každý si ale takového štěstí váží, pokud se mu žije bez starostí. Jak to udělat, aby se rodinné pouto ctilo a mladí lidé v něm nacházeli jistotu, zázemí či náležité sebevědomí?

Začala bych ideálně hned od mala – s malými dětmi se bavit svátky, ale i jejich přípravou. Protože někdo tu práci udělat musí, jinak by oslava nebyla. I v minulosti slavnosti završovaly obvykle období společné práce. Časem se mohou děti stát důležitými pomocníky a spolutvůrci. Zvala bych tedy děti co nejvíc ke spoluúčasti, žádala bych je o spolupráci. Ale je pravda, že ne v každém období děti chtějí spolupracovat, také se někdy musí vymezit, v pubertě to může být těžké... Domnívám se ale, že určité opakující se rodinné tradice mohou rodinu podržet v horších časech. Pravdou také je, že se skrze tyto opakující se tradice vytvářejí vzpomínky na naše dětství.

Shromáždit tolik materiálu a vtisknout mu formu knížky určitě nebylo jednoduché. Co vám nadělalo nejvíce starostí a co vás nejvíce povzbudilo?

Nejvíce pro mne bylo obtížné dát vše smysluplně dohromady, vymyslet strukturu a neztratit se v tom. Myslím tím, že například v každé obci může být jiná tradice, jiný koláč, jiný název... A jak toto pojmout, aby to nebyla odborná příručka, ale čtivá kniha. Navíc když je dopsáno, vždy objevím, že někdo má třeba doma zajímavou rodinnou tradici nebo recept, které by se tam také hodily. Bylo důležité si uvědomit, že v této oblasti tradic není nikdy hotovo, protože se tvoří životem, obnovují se každý rok, znovu, ale třeba i trochu jinak. Každá rodina má své vlastní. Kniha má několik vrstev – křesťanský výklad, informace o svátcích, praktické recepty a návody, ale i vzpomínky a osobní příběhy.

Povzbudila mne reakce okolí a čtenářů, dostávám krásné dopisy, lidé mi píší, že je knihy navracejí k časům bezpečí u maminek, vidí v tom své odžité životy, ale také vím, že si podle knížek hrají i malé holčičky. Maminky s malými dětmi knihu oceňují také a dělá mi radost, když je kupují i kamarádkám, protože jim připadá důležité šířit je dál.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi