Vzpomínám si na to odpoledne na začátku loňského listopadu velmi dobře. Prezentační stánek Bartoňovy pekárny z Nového Jičína se v prostorách Zemědělského muzea v Praze dobře vyjímal. Obsluhovala ho Iveta Bundárová, jednatelka jmenované firmy, a lidé z jejího týmu.

Všichni byli veselí a lákali nás, novináře, kteří měli za úkol na soutěži Česká chuťovka vyhodnotit tři nejzajímavější výrobky pro udělení Novinářské ceny, k ochutnání. Kromě jiného byly k mání Frgálky. Kdyby to mé útroby zvládly a kdybych se nestyděla, snědla bych je snad všechny. Tyhle koláče jsou totiž mojí oblíbenou pochoutkou. Ty právě nabízené byly plné radostné energie, škádlení a ponoukání. Voňavé a vláčné. Správně slané i sladké, lahodné a excelentní. Nedalo se odmítnout. A nedá se zapomenout. Slovo dalo slovo a povídání o pekárně i osobnosti, která ji vede, je tady:

Vaše pekárna se loni koncem roku velmi výrazně uvedla na soutěži Česká chuťovka. Co vás přimělo opět přihlásit výrobky do tohoto klání?

Spolupracujeme s Českou chuťovkou již několik let. Je to bezvadný projekt, jehož prostřednictvím si můžeme ověřit, jestli naše výrobky děláme opravdu dobře. V loňském roce jsem byla přesvědčená, že jsme zařadili do našeho pekařského sortimentu ty, které opravdu našim zákazníkům hodně chutnají a mohly by se umístit v soutěži. A podařilo se. Když se nám poštěstí ocenění získat, je to i povzbuzení do další práce pro naše pekaře a pekařky.

Kolik dobrot je v sortimentu?

Máme opravdu široký záběr. Vyrábíme klasické konzumní chleby, různé speciály a žitné chleby. Máme široký sortiment jemného pečiva, koblihový program. V loňském roce jsme investovali do nové technologie na dlouhé vedení těst. To znamená, že výrobky kynou při teplotě 5 °C i 30 hodin, což poznáte na chuti a trvanlivosti.

Vynikající jsou frgály. Kdy jste se rozhodli zařadit je do nabídky? A jaký je zájem veřejnosti?

Neděláme bohužel klasické frgály, které zvláště u vás v Praze tak milujete! Všimla jsem si, že spousta zákazníků si nevezme celý frgál, ale chce třeba jen půlku nebo čtvrtinu, tak jsme začali vyrábět Frgálek, což je přibližně polovina velkého frgálu. Výrobek je zabalený a na papírové podložce, což usnadňuje našim prodavačkám manipulaci, ale i kupující si ho donese domů v dobrém stavu, což u klasických frgálů bývá občas problém. Náplně děláme klasické – mák, tvaroh a hruškovou, tak jak je u nás na Valašsku zvykem.

Kde všude se s vašimi výrobky můžeme setkat? A máte ambice dodávat i za hranice Novojičínska? Třeba do řetězců? Do české metropole?

Naše výrobky si můžou zákazníci koupit nejen na Novojičínsku. Naše rozvozové linky sahají od Olomouce přes Ostravu až po Velké Karlovice. Firemních prodejen máme šest a čtyři franšízy v Olomouci. No a kdyby byl zájem o naše pečivo v Praze, tak: „My vám ho, přátelé, rádi přivezeme!“

Jak jste se dostala vy sama k pekařskému řemeslu? A k podnikání?

No nevím, kolik máme prostoru ve vašem časopise na mé profesní příběhy. Má kamarádka mi už před nějakým časem říkala, že bych měla napsat o svém životě knížku... Podnikali jsme s manželem od mých 19 let s krátkými mateřskými přestávkami. Opravdu jsem tvrdě pracovala celý život. Ať už s manželem v obchodě, nebo později na soukromé fyzioterapii v Rakousku a Německu. Tento obor jsem totiž vystudovala a tato práce mě ohromně naplňovala. Bohužel mi zemřel náhle otec a bylo potřeba převzít firmu, tedy pekárnu. Udělala jsem to a po nějaké době jsem litovala, ale mé rozhodnutí se nedalo už změnit, takže mě čekal tvrdý boj. No, co vám mám povídat? Než jsem se naučila v tomhle oboru orientovat, jednat s dodavateli, odběrateli a zaměstnanci, prožila jsem si horké chvilky. Ale má dřina se vyplatila a řekla bych, že se firmě daří. Teď už mám toto řemeslo opravdu ráda a snažím se naučit i svoje zaměstnance, že je potřeba dělat pekařinu s láskou. Pak je to také vidět na výrobcích, na jejich chuti i vzhledu.

Hodně času trávím v provozu. Ne že bych válela těsta, ale diskutuji s našimi pracovníky o výrobě a také rozebíráme jejich starosti a radosti. Je to skvělé vědět, kdo pro vás pracuje, a pokud to jen trochu jde, pomoci mu, když má nějaký problém. Přece jen mám o něco větší možnosti a dobré kontakty, tak proč je nevyužít pro dobrou věc.

Čemu jste se v roli jednatelky naučila?

Čas mě naučil většímu nadhledu na věci. Také snad i s věkem přišla zdrženlivost v jednání, větší opatrnost a důslednost namísto unáhlenosti. Samozřejmě, že je důležitá pro roli jednatele a manažera určitá dravost a schopnost riskovat, ale je potřeba všechno kombinovat a vyvážit.

A pečete si také doma? Pro radost, v neděli, o svátcích, když má někdo narozeniny? Baví vás to?

Pečení mě baví opravdu moc. I když bych nemusela, zkouším doma různé buchty a bábovky, záviny... Upřednostňuji rychlé postupy, recepty, které nevyžadují moc času. Moc ráda i vařím. Mám doma skvělého strávníka (přítel Milan) a navštěvují nás často přátelé, kteří hodnotí mé pekařské i kuchařské umění pozitivně, tak je radost doma něco kuchtit.

Kdo rozhoduje o novinkách, které zákazníkům chcete nabídnout?

Novinky si do sortimentu vybírám sama. Technologové z dodavatelských firem mi v tomto směru hodně pomáhají. Mají dobré nápady a inspiraci pro nové výrobky. No a to, co se pak bude péct a zařadí se trvale do sortimentu, o tom rozhodnou zákazníci.

Je zájem o inovace? Touží po nich spotřebitelé, nebo raději zůstávají u svých vyzkoušených a oblíbených druhů pečiva a chleba?

Je to tak 50 na 50. Náš národ je koláčový a chlebový. V poslední době si lidé více hlídají, co jedí, takže jsme si začali vyvádět svůj vlastní kvásek, používáme co nejméně kypřidel, držíme se klasických receptur. Avšak mladší generace už hledá v nabídce sortiment, který pro naši generaci 40+ není až tak obvyklý. Tím myslím různé pizzové výrobky, boloňské náplně, cereální pečivo, francouzské bagety, ciabatty... Na toto také reagujeme a tyto výrobky zařazujeme.

Co je to klobásník? Ten název zní až dobrodružně...

Také jsem to dlouho neznala. Tato pochoutka pochází z oblasti Frenštátu pod Radhoštěm a okolí. Já jsem klobásník poprvé jedla u tety ve Štramberku. Peče se hlavně v období Velikonoc. My ho děláme jako kapsu z plundrového těsta a uvnitř je náplň z mletého masa. Je to moc oblíbený výrobek.

Máte koblihový program. Proč jste vsadili právě na koblihy?

Pocházím z Valašska a kromě frgálů se u nás doma dělaly vždycky i koblihy. Ještě dnes si pamatuju, jak je babička ručně koulela a pak je smažila v kastrůlku. Všude bylo plno kouře a my jsme se cpali teplýma koblihama. Ta vzpomínka z dětství byla tak silná, že jsme to zkusili i v pekárně a setkali jsme se s velice kladnými ohlasy hlavně na naše baby koblížky s meruňkovým krémem. Ale i v tomto sortimentu je potřeba stále něco vymýšlet a inovovat, takže dnes děláme koblížky různých tvarů, náplní a polev.

Určitě máte své sny i plány. Můžeme do nich nahlédnout?

Mým snem je přenechat vlastním dětem firmu v dobré kondici a užívat si ve zdraví náš sad, chaloupku a psíky. Doufám, že časem přibude i nějaké vnouče. Rádi cestujeme a milujeme hory, v zimě i v létě. V minulosti jsem prodělala zlou nemoc a pochopila jsem, jak rychle se všechno může změnit, když člověk není zdravý, a že je potřeba si užívat každou chvilku a radovat se z maličkostí. A tohle bych přála každému, aby k tomuto došel i bez nemoci. Vážím si času, který můžu strávit s blízkými lidmi. Dnes tady jsme a zítra ne, tak podle toho žijme.

otázky připravila Eva Brixi