O lidech ve věku moudrosti se začíná mluvit stále častěji. Nejen proto, že jich v naší společnosti rychle přibývá, ale i proto, že mnozí z nich nechtějí v penzi jen odpočívat. Naopak, často zůstávají, pokud to je možné, dál ve svých pracovních pozicích nebo v roli poradců, koučů, pomocníků. Když slouží zdraví a baví je to, není důvod ukončit úspěšnou dráhu podnikání nebo odejít z role vrcholového managementu. Touha po seberealizaci i businessovém adrenalinu je někdy obrovská, určité osobnosti bez toho už nedokážou žít. Zejména tehdy, když svoji firmu vypiplaly od nápadu až po excelentní výsledky, když svému podnikání vtiskly image, jež něco znamená. Otázky na téma stáří, užívání si důchodu však přicházejí, a nelze se vyhnout odpovědím. Ženy, pokud jsem si všimla správně, ale tyto diskuze moc rády nemají. Někdy se jich dotýkají, jindy nevědí, jak zareagovat správně.

Být lvice salónů je svým způsobem nenahraditelný pocit, z arény se neodchází jen tak. Činorodost je zvláštní nutkání života, kdy žena pokouší osud a intuitivně míří ke hvězdám. Je to krásné, posilující, naplňující i vyčerpávající zároveň. Stačí přivonět, to ostatní pak přijde samo. A vystoupit z rozjetého vlaku? Možná přestoupit do jiného... Jak na přibývající roky žen podnikatelek a manažerek nahlíží doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., ředitelka Gerontologického centra v Praze? Povzbudivě a optimisticky:

Čas měří všem stejně, ano, stárneme. Ženy, muži, podnikatelky, manažerky. Je lépe o tom moc nepřemýšlet, anebo se na stáří pečlivě připravit?

Já si myslím, že obojí! Zbytečné přemýšlení o tom, že stárneme, asi nikomu moc nepomůže. Ale připravit se, to je určitě důležité.

Nejsou pro většinu lidí úvahy o stáří zbytečně deprimující?

Záleží na tom, jak o tom uvažujeme. Stáří je dlouhou etapou života a může být jak skvělým obdobím, kdy si člověk splní své sny, věnuje se nadále tomu, co považuje za zajímavé a důležité, a to může být stávající či jiná práce, ale také různé jiné činnosti, včetně dobrovolnických, odpočinkových, uměleckých a podobně. Stáří ale bývá také obdobím, kdy přece jen na mnoho věcí je potřeba více času, kdy přicházejí určitá omezení například z důvodu zhoršeného zdravotního stavu. To sice není pravidlem, ale bývá to ve vyšším věku častější.

Jak podle vašich zkušeností vnímají seniorský věk ženy z businessu?

Mnoho aktivních žen podle mých zkušeností vlastně svůj věk ani příliš nevnímá. Spousta z nich pokračuje v aktivním životě, ale mění například jeho náplň, pracovní tempo a podobně. A to vnímání je také velmi individuální, a velice samozřejmě záleží i na zdravotním stavu a celkové kondici.

Je pro takovou osobnost těžké vzdát se všech aktivit, stresu, povinností, které nikdy nekončí?

Vzdát se všech aktivit, stresu i povinností by muselo být určitě velmi těžké, ale naštěstí to zpravidla takhle není. Často se setkávám s tím, že aktivní ženy již mají připravenou spoustu dalších aktivit a činností, kterými se budou zabývat, až jejich pracovní kariéra skončí, nebo alespoň trochu poleví. Zpravidla se těší na to, že se budou moci více věnovat rodině, svým dalším zálibám a podobně. Prostě tomu, na co dosud neměly tolik času právě kvůli těm nikdy nekončícím povinnostem a stresu.

A je lepší to udělat rázně, anebo z businessu postupně odcházet, aby změna nebyla tak krutá?

To je opravdu individuální. Záleží určitě na situaci, okolnostech a možnostech. Ale právě také na té přípravě na životní změnu, která dříve, či později, pomalu, či rychle nastane. Určitě jsou na tom lépe ti, kteří s tou možností počítají a nenechají se tím zaskočit. Důležité je samozřejmě materiální i finanční zabezpečení, to myslím v této skupině lidí je zpravidla dobré, či dokonce skvělé, ale důležité jsou i jiné aspekty, vztahy s lidmi, smysl, program a náplň života.

Řada žen v pozdním věku žije sama, jsou rozvedené, ovdovělé, děti vylétly z hnízda, a přestat podnikat nebo odejít z vysoké manažerské pozice by pro některé z nich znamenalo diskomfort na celé čáře. Jak si i nadále udržet svěžest, optimizmus, nadhled, pohodu?

Je mi líto, že pořád uhýbám od univerzálních rad – ony totiž neexistují. I tohle je velice individuální a záleží to na povaze každého člověka. Máte pravdu, že pro mnoho lidí to může znamenat ztrátu, diskomfort, ale pro mnoho dalších je to i úleva, odpočinek, možnost věnovat se svým zálibám, lidem, které mám ráda a kteří mají rádi mne. A nemusí to být jenom rodina.

Je dobré zapojit se například do charitativních aktivit, chodit na výstavy, do knihovny, neopustit přátele? Zkrátka mít stále co dělat, byť ve volnějším rytmu?

Ano, to si myslím, že je nesmírně důležité. A je v tom také obrovský potenciál, úžasný přínos i pro společnost, který se podle mého názoru zatím u nás moc nedoceňuje. Obávám se, že po mnoha desetiletích devastace společnosti totalitními režimy je zejména ještě u starších lidí přítomna určitá pachuť spojená s „volnočasovými“, dobrovolnickými iniciativami, které bývaly jaksi „dobrovolně povinné“, jak jsme říkávali. Jsme také poněkud ostýchaví a neradi manifestujeme svou dobročinnost či charitativní sklony. Ale na druhé straně veškerá objektivní data ukazují, že jsme velmi štědří a velkorysí, když je zapotřebí pomoci. Jenom to tak zpravidla neprezentujeme. Před lety jsme se zabývali aktivitami pro seniory a se seniory v obcích a již v průběhu projektu se ukazovalo, že se senioři stávají aktivnějšími, podílejí se více na životě svých obcí, nečekají, co jim bude předloženo a nachystáno, ale snaží se věci ovlivnit, v tom dobrém slova smyslu. Vznikají různé krásné projekty, třeba ekologické, mezigenerační atd. A tady si myslím, že mají velký význam právě lidé s manažerskými a organizačními zkušenostmi.

Může být na pořadu dne i snaha přibrat další kamarády, anebo dokonce hledat nového životního partnera?

Ano, a na to nikdy není pozdě. Udržovat dosavadní přátelství a navazovat nová je důležité v každé etapě života. A ani na lásku není nikdy pozdě. Tady mi dovolte jedno zcela osobní odbočení, které se týká mojí již zesnulé maminky. Maminka byla dlouho vdovou, ale v osmdesáti se spřátelila a sblížila s panem Janem ze vzdálenějšího sousedství. Přihodilo se to tak, že jsem mamince pořídila počítač, abychom se mohly vídat třeba online, když jsem byla v zahraničí či jinde daleko. Maminku ale neposlouchal a stěžovala si na to právě panu Janovi. Ten ji nejprve po­mohl a poradil s ovládáním, potom si spolu online povídali, a protože to k sobě neměli daleko, začali se stále více setkávat a žít spolu, jezdili na výlety a měli se moc rádi. Pro ni to bylo asi osm nejšťastnějších let života.

S přibývajícími léty některé ženy přepínají svou činorodost na péči o zahradu, starají se o květiny, pěstují rajčata, zkrášlují záhonky, tvoří si nové radosti, na něž dříve nebyl čas. Je to svým způsobem terapie a boj proti občasným složitostem stáří?

Ano, a tady bych přidala i názor lékaře! Práce na zahradě je důležitá nejen pro tu činorodost, kterou zmiňujete, ale zejména proto, že jde o pohyb, kterého máme většinou velmi málo a který pro své zdraví nutně potřebujeme. Navíc jde zpravidla o různorodé aktivity, a to je také velmi důležité. Takže dostatek chůze a práce na zahradě je, myslím, docela dobrou radou pro zachování svěžesti a dobré fyzické kondice i ve vyšším věku. A máte pravdu, že zahradnické činnosti přinášejí do života mnoho dalších radostí. Ale ani tahle rada není univerzální, někoho to prostě nebaví – a potom není důvod se k ničemu nutit.

Podnikání a starost o vlastní firmu je dost velký adrenalin. A tak tedy – zbrzdit jeho příliv v pokročilejším věku člověku spíše prospěje, nebo uškodí?

Někdo si samozřejmě rád spíše odpočine a zvolní tempo. Někdo ten adrenalin potřebuje až do velmi pokročilého věku a existují i tací, kteří začali své podnikání po sedmdesátce, či dokonce osmdesátce. Prostě si řekli, že je ještě čas si splnit nějaké přání, a to je správné. Myslím si, že mít nějaký cíl v životě je velmi důležité.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi