Jak být zodpovědným manažerem i tátou na pravém místě? Otázka, která v mnohých případech teprve hledá svoji odpověď. Sladit kariéru s rodinnými povinnostmi nebývá vždy jednoduché, ne každý to dokáže. S naplněním představ bojují ženy i muži. Šéfky i šéfové. Existuje mnoho různých knížek, rad, metod, jak na to. Ani ty však nemusí být pro praxi přínosem. Jednodušší možná bývá, když se člověk seznámí se zkušeností. Když sám o sobě trochu přemýšlí a ujasní si své místo pod sluncem. A rozhodne se, že udělá vše pro to, aby i jeho život byl příběhem plným radosti, povzbuzením pro ostatní i zážitkem pro něj samotného. Mgr. Ing. Jakub Mertl, Ph.D., zastává ve finanční skupině UNIQA pozici Chief Risk Officer.

To samo o sobě znamená umět ukočírovat čas, prostor i emoce. Zvládat sám sebe, svůj tým, nespočet pracovních povinností. Jako otec čtyř malých dětí ale potřebuje plnit i roli plnohodnotného táty, který je organickou součástí velké rodiny, ale také manželem, parťákem do nepohody. Jak na to? Zkuste se inspirovat:

Vysoká manažerská pozice nejen dotváří profil muže, ale bývá to i naplnění jeho podvědomé touhy, potřeby, seberealizace, zkouška jeho schopností a dovedností. Často i cesta jeho seberozvoje. Čím je pro vás?

Osobně vnímám svoji pozici člena představenstva jako, směle řečeno, jakési vyústění posledních 15 let, které ve finanční skupině UNIQA započalo již při studiu na vysoké škole. Postupně jsem se kariérně posouval, získával odbornost, a samozřejmě i manažerské zkušenosti.

Jaká úskalí vnímáte na tomto modelu života?

Vysoká manažerská pozice s sebou logicky přinesla celou řadu aktivit, které se dějí mimo „standardní pracovní dobu“, tedy množství pracovních večeří, služebních cest, či dokonce víkendů, znamená výrazně více cestování. Z čehož automaticky plyne i výrazně méně času na rodinu, nebo spíše nemožnost plánování si pravidelných aktivit, jak jsem byl v minulosti zvyklý. Dneska už těžko mohu garantovat, že budu vozit nejstaršího syna na šachy či florbal v pravidelném čase každý týden. Na druhou stranu si ale mohu kalendář do jisté míry flexibilně upravit a zároveň na řadu pracovních akcí se snažím rodinu brát s sebou. Obecně totiž UNIQA podporuje slaďování rodinného a pracovního života a snaží se, nejen ve vztahu ke svým zaměstnancům, být maximálně prorodinnou společností.

A naopak, čím vás role vrcholového manažera naplňuje, co vám dala a měla by dát?

Je úžasné být součástí moderního směřování společnosti s 30letou historií a pomáhat nastavovat strategii jejího rozvoje i sledovat, jak se postupně mění z původně velmi tradiční na moderní, maximálně orientovanou na zákazníka a jeho potřeby. I za své relativně krátké působení vnímám, jak zásadně se změnil můj úhel pohledu z čistě odborného matematického na prakticky jen manažerský s nutností dělat rozhodnutí, kdy máte relativně málo času a musíte spoléhat na ostatní kolegy. Mám velké štěstí, že jak můj vlastní tým, tak kolegové z představenstva jsou odborníky na svém místě a mohu se na ně vždy spolehnout.

Zápasí opravdu všichni manažeři s časem tolik, jak se to o nich tvrdí?

Osobně se domnívám, že je to velký mýtus. Jako všechno v životě je i toto otázkou prio­rit a vlastního nastavení. Samozřejmě, že jsou období, kdy to nejde jinak, než danému problému nebo situaci věnovat ohromné množství času v relativně krátké době, ale takových je minimum a s dobrým plánováním a kolektivem je lze výrazně omezit. Já osobně jsem zvyklý řídit paralelně hned několik projektů již z minulosti, kdy jsem vedle svojí vlastní práce v oblasti pojistné matematiky vedl velký neziskový projekt zaměřený na pomoc lidem s hendikepem a který vedu i nadále.

Z osobní zkušenosti vím, že i ti odborníci, kteří se efektivním využitím času, jeho správnou organizací, zabývají, s tímto fenoménem zápasí stejně jako ti, kteří se touto veličinou nezaobírají... Spěchají a improvizují jako všichni ostatní. V čem je háček?

Improvizace je nezbytná a neoddiskutovatelná součást manažerské pozice. A je do velké míry právě ukázkou schopností každého jednoho manažera. Ten dobrý ale v daný náročný čas dokáže vyřešit mnohonásobně více než kdokoliv jiný. Takže ano, zápasíme s časem úplně všichni, protože den má jen 24 hodin a vedle práce chceme trávit čas s rodinou, nebo dokonce se věnovat i svým koníčkům atd. Ale základ je umět se v daném „neřádu“ dobře orientovat a nebrat to jako nějaké selhání, ale naopak jako běžný chod věcí. Nejdůležitější je se tím nestresovat a nenechat se rozhodit. Věci se prostě mění a vyvíjejí, a my na to musíme reagovat.

Máte čtyři syny, které vychováváte s manželkou, jež podniká. Jak zvládáte takové soužití, povinnosti i radosti? A co je při tom všem nejdůležitější?

Dobrý time management je absolutní základ. Někdy se s manželkou jenom potkáme ve dveřích, nebo si dokonce měníme někde cestou auta, abychom dokázali splnit všechny své povinnosti. Ale oba jsme si velkou rodinu přáli, jsme neskutečně šťastní, že se nám to podařilo, máme nádherné a neuvěřitelně skvělé, chytré kluky a hrozně rádi s nimi trávíme čas. Cestujeme s nimi po celém světě, jezdíme v zimě na lyže, chodíme po horách a celkově se oba s manželkou snažíme být opravdu aktivními rodiči. A zároveň si moc dobře uvědomujeme, že je zásadní pečovat i o náš partnerský vztah, takže se pravidelně snažíme trávit určitou dobu jen my dva spolu. Na druhou stranu někdy je to na úkor právě spánku.

A kolik hodin spíte?

Většinou se snažím aspoň šest hodin. Jsou dny, kdy je to méně, někdy i výrazně, ale o to více se pak snažím to dospat o víkendu, kdy klidně usnu u čtení pohádky synům nebo si s nejmenším dám „dvacet“ při poledním klidu.

Co vám pomáhá k tomu, abyste vše a bez výčitek svědomí skloubil? Umíte v práci myslet jen na své profesní úkoly a doma se věnovat pouze rodině? Nebo se to prolíná a je to pro vás úplně normální, možná i příjemné?

Právě koncentrace vždy buď na pracovní problematiku, nebo naopak na rodinu. Naučil jsem se během covidu velmi dobře zvládat pracovat z domova a při důležitých jednáních dokážu absolutně „ignorovat“, že se kluci vedle perou nebo se něčím polili. Opačně je to někdy složitější, když přijde třeba zásadní e-mail si ho u večeře nepřečíst, ale řekl bych, že se to hodně zlepšuje a maximálně se snažím volný čas s rodinou věnovat skutečně jen jí a práci neřešit. Ne vždy je to však možné. Ale například již dokážu nevzít si na dovolenou pracovní notebook. Většinou.

Skoro nemám odvahu zeptat se, jestli máte náladu a možnost věnovat se nějaké zálibě, ať už je to sport, knížky, vaření...

Když jsme ještě neměli děti, tak jsme s manželkou pravidelně sportovali, chodili jsme běhat, do fitka nebo třeba na volejbal či badminton, teď už je toho času tak málo, že když si ve středu vyrazíme sami na rande, jdeme většinou jen na večeři. Ale pořád rád odjedu s partou kamarádů z gymplu na čundr, s dětmi pod stan, v zimě miluji lyžování. A vaření je moje oblíbená odpočinková aktivita. Večeře pro rodinu většinou připravuji já. Manželka se stará o jídlo dětí během dne, ale večeře bývá moje. Je to moje hobby a odreagování zároveň.

Obohatila vaše profesní dráha rodinný život? Máte například na některé záležitosti větší nadhled? Stal jste se pro své děti vzorem úspěšnosti?

Věřím, že jsme s manželkou pro děti vzorem, že člověk by měl jít za svými sny, věnovat se svojí práci poctivě, pečlivě, a hlavně být trpělivý. Úspěch, obecně, nepřichází přes noc a je nutné pro něj něco (mnoho) udělat. Každopádně až rodina mi ukázala, co je v životě zásadní a co jsou ty nejdůležitější priority. A díky tomu už mne v práci jen máloco skutečně rozhodí, a naopak díky mnohým manažerským dovednostem dokážu kolikrát lépe zorganizovat lecjakou rodinnou aktivitu...

za odpovědi poděkovala Eva Brixi