Helen StankuAť zapředu rozhovor s kýmkoli, vždy se dotkneme současné ekonomické situace v České republice i ve světě. Den co den se mi potvrzuje, že současné dění se do našeho bytí zapisuje klikatým písmem, z něhož je znát mnoho nejistoty a obav z budoucnosti. Firmy škrtají výdaje, složitě plánují, některé končí svoji životní pouť a smutně se loučí se zákazníky. Jiné naopak s chutí investují a snaží se využít příležitostí, jež právě tento čas nabízí. Rodí se i nové společnosti na základě ojedinělých vizionářských nápadů, vznikají až neskutečné koncepty, a to napříč obory, od zdravotnictví až po lokální služby či malovýrobu. Jsou to takové zázraky, že si člověk říká, jak je to možné, skoro nevěří. A přesto jsou. Jsou i odpovědí na to, co platí už dlouho: že podnikání a kreativní manažerské práci se meze nekladou, byť je papír s kolonkami a tužka věrným strážcem čísel, která prý nelžou. Vznikají nové mediální agentury stejně tak jako další profesní uskupení, jež se snaží prosadit zájmy svých členů. Do povědomí nás všech se dostává business cirkulární ekonomiky stejně tak jako výrobna marmelád exotických chutí nebo nové masážní studio. Většina lidí z businessu se snaží jít dál, uvážlivě, hledat další směr, držet kormidlo. Majitelky firem nebo jejich manažerky se hodně řídí intuicí, zapojují emoce. A také, čas od času zajdou ke kartářce. A právě kartářka Helen Stanku, s níž jste si mohli přečíst první část rozhovoru v zářijové Madam Business, tentokrát opět vysvětluje, proč našemu konání mohou být karty užitečné.

V mnohých firmách nastala generační výměna. Ty ženy, které začínaly před třiceti lety, předávají žezlo businessu dcerám a synům nebo firmy prodávají. Ale jsou i takové, které to nedokážou a zůstávají přesto, že síly už tolik nestačí. Mají i na to karty nějakou radu, názor, odpověď? Pokračovat, či ne?

Ono je to případ od případu jiné. Ne každá žena chce být třeba babičkou na plný úvazek, a jiné se na to naopak třesou. Znám podnikatelky, které nejdřív nechaly své děti vybudovat vlastní business a postupně, až věděly, že jsou jejich potomci dostatečně zodpovědní, začaly přidávat pravomoc. Když děti ukážou samy, co dovedou, je to pro ně ta nejlepší vizitka. Děti od rodičů dostaly vzdělání, výchovu a podporu, avšak v momentě, kdy ukončily vzdělávání, sice o podporu rodičů nepřišly, ale také se musely začít snažit samy. V praxi to vypadalo tak, že když si vypůjčily stokorunu, musely tu stokorunu vrátit, a pak si teprve mohly přijít pro další. Tam, kde to bylo jinak, se to často vymklo z rukou, protože se lehce zvyká na výhody a privilegované postavení, které však není podloženo zodpovědností. Rodinné spory, které se tímto nastartovaly, často přešly v neskutečnou nenávist a bolest.
Jedna majitelka velkého obchodu se sportovní módou zbožňovala svoji ratolest takovým způsobem, že ji dítko málem přivedlo na buben. Přítelkyně jejího syna, rádoby snacha, kterou si nalezl v jakémsi klubu, kde o společnice nebyla nouze, měla docela vysoké nároky na poměry takto velké a úspěšné firmy. Tam se snažila protlačit své různé podivné známé. Zoufalá matka mne vyhledala v době, kdy pochopila, že má velké potíže, firmě hrozí krach, a protože musela učinit těžká rozhodnutí a kroky, dozvěděla se od svého syna, že je škoda, že ještě nezemřela, protože on mohl být bohatý a mít dost peněz na to, aby si udržel svoji přítelkyni. Samozřejmě toto je extrém.

Nevěřila bych, že něco takového se děje...

Je to vždy o osobním přístupu a zodpovědnosti, dobrých vztazích, kvalitním člověku, či kvalitních lidech, správném nastavení a pojistkách pro případ neblahého vývoje. A samotné ženy, které byly zvyklé být neustále aktivní a najednou by se měly nudit? To asi nedokážeme žádná. Život nám do cesty postaví nové výzvy. Kdysi jsem slyšela jedno moudro: Když přestane jedinec být prospěšný celku, příroda neplýtvá a nastává jeho recyklace. Ano, dokud má člověk cíl a proč každý den vstávat a aktivní náplň, nemá čas na nemoci a další potíže. To neznamená, že si již nezaslouží do života v maximální míře zakomponovat pravidelný odpočinek. Klidně i aktivní.

Zvažovat rizika, to ano. Ale bát se dopředu, to je nesmysl, člověk tak ztrácí pevnou půdu pod nohama. Strach je mocný a dá se jím hodně pokazit. Naznačuje vesmír, že se nyní až příliš bojíme, že strachu a negativním emocím podléháme zbytečně?

Myslím si, že to máte zmapované velmi dobře. Střádání je fajn, ale jak čeho. Strach do zásoby ještě nikomu nepomohl.

Na druhé straně je nespočet důkazů o tom, jak právě ženy v čele firem a organizací zvládají nástrahy dneška s přehledem a jak jsou jejich aktivity na vzestupu. V čem je základ takové energie?

Baví vás vaše činnost? Těší vás vědomí, když jdete spát, že je za vámi dobře odvedená práce? Jedna velmi moudrá podnikatelka, která se pohybuje v oblasti ekologické kosmetiky a pracích prostředků, mimochodem řekla, že když zvládla zorganizovat několik dětí a velkou rodinu, firmu zvládne hravě levou zadní. Myslím si, že i se všemi nástrahami frčí pořád.

Mnoho žen se seberealizuje jako OSVČ. Bude se této formě podnikání, zejména na lokální úrovni, tedy v místě podnikání, dařit?

Je to kraj od kraje jiné. Jsou města a místa, kde by se takové bytosti potřebovaly naklonovat, a naopak. Obecně jsme si již za poslední dobu zvykly na různé potíže, které jsou dané, a i kdybyste dělali cokoliv, s tímto nehnete. Tyto momenty budou následující zimu přinejmenším dva. Ovšem v tom nebudeme my ženy samy a je to obecný jev. A potom je v té osobní rovině samozřejmě velmi důležitým prvkem flexibilita. Jedna podnikatelka si mi bude stěžovat na to, jak jsou klienti hloupí a nechápou, jaké zázračné produkty jim ona nabízí. Jiná se jenom koukne a je jí jasné, kde je potřebná změna. Neberte mě doslovně, ale když vám bude někdo nabízet kolem dokola výhodný neznačkový produkt, který vám nevoní, ale podle něho je skvělý, a každý, kdo je stejně pokrokový jako on to chápe (on, jeho rodina a pět kamarádek) a vy budete mít místo toho své oblíbené značky, i kdyby se obchodník stavěl na hlavu, moc neprorazí. Vinu bohužel lidé často vidí u druhých a nejsou ochotni přizpůsobit se poptávce. Jedna podnikatelka otevírala cukrárnu a kolem v okolí byly další dvě. Měla vynikající zákusky, avšak omezený sortiment. Postupně zjišťovala, co lidé chtějí a přizpůsobovala se. Nakonec je v okolí nejvyhledávanější. Neslevila za své kvality, ale přemýšlela, co by se mohlo lidem líbit, dívala se na to pohledem, jestli by si jako zákazník ve své cukrárně nakoupila a poseděla a přišla na spoustu věcí. Dívat se na obchod pohledem klienta jí pomohlo uchytit se i v této době. Má ty nejlepší recenze.

Vykládáte karty někdy i sama sobě?

Jistěže, několik druhů výkladu a několik druhů karet. Jsou karty (a systémy výkladu), které mám až strach vytáhnout, jak jsou pravdivé. Pak jsem ale vděčná, protože mi ukázaly věci v souvislostech a pomohly poněkud proměnit osud. Pokud totiž víte, že něco není tak, nebo se nevyvíjí tak, jak byste si představovali, můžete změnit strategii. Karty mohou ukázat, jestli je to tak správně, možná směry i dopady. Ačkoliv se někdy bojím vytáhnout, protože se mi často nechce měnit postoje nastavené věci, nakonec jim musím vždy poděkovat. Mám však takový rituál. Moje milovaná teta, která mi často vykládala karty, říkala, že pokud jdou karty dobře, nemají se kazit. Něco na tom je. Pokud však rozložím karty a vidím něco, co nechci, ptám se tak dlouho, dokud nenaleznu správné řešení a výklad je opět hezký. S osudem však nelze smlouvat a nic se neudělá samo. Karty však ukážou, co musíte učinit, co jste mohli přehlédnout. Věřte, že pak to máte opět pevně v rukou. Projevuje se to jak v malých, tak i ve velkých věcech. Pokud mne karty varují, abych nejezdila určitou cestu, a já to nerespektuji, většinou si na ně zákonitě vzpomenu. Někdy se může zdát, že nedávají smysl, ale ony smysl dávají, jenom to zatím ještě nevidíme ze své perspektivy. Často platí, že čím konkrétnější otázka, tím konkrétnější odpověď. Je třeba se umět ptát. Kdo je připraven, není překvapen.

za odpovědi poděkovala
Eva Brixi