Při vaření piva můžete uplatnit úžasnou kreativitu, přiznala sládková pivovaru Trilobit Monika Linková. Patří k těm ženám, které úspěšně pronikly do dříve výhradně maskulinního oboru. Víc prozradila v našem rozhovoru.

Ženský prvek v pivovarnictví sice nabývá na síle, ale stále ještě se nemůže rovnat mužům. Proč je tomu tak?

Dle mého je to zapříčiněné těžkou prací, která v pivovaru je. Dělat v pivovaře i sládka, pokud nejste jen administrativním sládkem, je vážně velká dřina! To mi potvrdí asi všichni, kdo mají tu čest působit v tak krásném prostředí, jako je pivovar. Zejména v malém pivovaře, kdy si zvládáte všechny profese najednou od ředitele až po řidiče na rozvozu...

Klišé, že žena patří do kuchyně, už neplatí. Ale hodí se tyto zkušenosti i sládkové? Nebo uvařit oběd a pivo jsou dvě naprosto rozdílné věci? Co vlastně musí sládková umět?

Sládková musí umět to samé co sládek, znát technologii výroby piva a vědět, v které části vaření piva se co děje... Je to stejné jako se svíčkovou, když špatně naložíte maso a neprošpikujete, a uděláte i jiné „technologické chyby“, nikdy nebude svíčková taková, jakou si představujete. Myslím, že je již dnes překonané ono rčení „ženy patří do kuchyně“, ale samozřejmě, že se vám zkušenosti hodí, musíte dodržovat technologické postupy a receptury jak v kuchyni, tak v pivovaře. Na druhou stranu jak v kuchyni, tak i v pivovaře si můžete receptury upravovat podle své chuti a chuti vašich strávníků nebo štamgastů a fandů vašeho piva. V tom je úžasná kreativita.
Samozřejmě jsou postupy, jak v kuchyni, tak v pivovaře, které musíte dodržet vždy, například svíčková nebo klasický světlý ležák mají své zákonitosti, a ty když nebudete respektovat, můžete mít skvělé jídlo nebo pivo, ale nebude to svíčková ani ležák.

Přivedly vás do pivovaru rodinné geny, nebo něco jiného?

Do pivovaru mě určitě přivedly rodinné geny, neboť moje maminka i její sestra vystudovaly pivovarskou školu, a následně se maminka stala paní sládkovou, takže cesta po přeslici byla jasná. Obě dvě dámy, i s mým tatínkem, celoživotně pracovaly v pivovarství. Moje cesta ke studiím byla jasně dána. U nás se neuvažovalo, že bych šla studovat něco jiného než pivovarskou školu. Samozřejmě, že k mládí patří i revolta, a tak jsem na nějakou dobu opustila toto odvětví. Avšak zase jsem se k němu vrátila, a asi i s větší pokorou.

Jak vystavit pivo v paneláku? Vy jste tak začínala...

Pivo v paneláku... hmmm, to byla velká zábava. Vlastně k pivu mě vrátil můj velký kamarád a uznávaný technolog a učitel na pivovarské škole Olda Koza... Jednoho dne jsme se domluvili, že uvaříme u mě doma pivo, a tím všechno začalo... Dnes je již spousta domovarníků velmi sofistikovaná, ale my jsme opravdu začínali vařit v hrnci, udělali jsme si provizorní scezovačku a kvašení probíhalo u mne v jídelně, kterou jsem změnila na spilku a následně sklep s tím, že teplota se korigovala otevřeným nebo zavřeným oknem. Olda se stal mým „sládkem na telefonu“. Když si na to dnes vzpomenu, byla to velká legrace, o víkendech jsem relaxovala s vařením piva. Výsledné pivo jsme potom ochutnávali s mými kamarády a samozřejmě mými rodiči. Vzhledem k pozitivním ohlasům mě bavilo ve vaření pokračovat, až jsem tomu propadla a se svým kamarádem Petrem Buriánkem jsme si založili svůj minipivovar – Pivovar Trilobit.

O úspěchu českého národního nápoje rozhoduje náročný konzument. A malý, začínající pivovar to bude mít v konkurenčním boji vždy těžší. Čím se může na trhu prosadit?

Řekla bych, že se začínající pivovar může prosadit dobrým pivem a různorodostí stylů a chutí piva. Malé pivovary oproti středním a velkým pivovarům mají jednu nespornou výhodu, a tou je jejich kreativita, mohou vyzkoušet mnoho pivních stylů i „nestylů“, prostě co pivovarníkům chutná a čím by chtěli zaujmout svého zákazníka. Určitě prodáte malou várku snáz než velký pivovar, u nichž je várka několikanásobně větší.

Kam byste chtěla business a sama sebe ještě posunout? Máte přání, která si chcete splnit?

Ráda bych, aby se pivovar po všech těch náročných letech, které už doufám jsou za námi, opět stabilizoval a mohli jsme vyrábět, prodávat naše piva bez obav, že se zase něco stane a někdo nebo něco nám toto zakáže nebo omezí. Přála bych si se setkávat se svými zákazníky a štamgasty, jak u nás v Pivnici Pivovaru Trilobit, tak na pivních akcích. Myslím, že pro všechny sládky je nejlepší, když vidí, že se jejich pivo pije a chutná. S oblibou říkám, že druhou polovinu svého života si už můžu dělat, co mě baví a co chci. Mám obrovské štěstí, že se spoustou výborných lidí. A to bych přála všem. Dej Bůh štěstí!

ptal se Pavel Kačer