Adéla Krausová patří k těm úspěšným ženám, které vynikly ve své profesi, aniž by zanedbávaly svou rodinu i sebe samotnou. Existuje na to recept, použitelný i pro ostatní, nebo se s tímto darem člověk rodí? Z našeho rozhovoru s Adélou Krausovou, která je managing director nadnárodní kreativní agentury WMC/Grey podnikající u nás pod názvem WMC Praha, a.s., vyplývá, že příležitost se nabízí každému, jde jen o to ji nepromarnit.

Jak dlouhá a těžká byla cesta za úspěchem? Čím je pro vás cenný?

Cesta za mým úspěchem nebyla nikterak náročná. Ve svém životě jsem neměla jasně vytčený cíl, například, že bych se stala ředitelkou nějaké agentury. S každou novou pozicí jsem získala touhu být na ní nejlepší. Když jsem se stala account managerem, tak jsem chtěla být tím nejlepším accounťákem na světě. Nikdy jsem si přitom nepomyslela na to, že bych ve svém profesním životě mohla dojít tak daleko. Šla jsem krok po kroku, a tak
cesta kariérním růstem mi nepřišla nikterak složitá a dlouhá. Posuny přicházely samy, a vlastně byly jakousi odměnou za moji práci. Protože jsem vždy dělala a stále dělám práci, co mě baví, tak ji vykonávám jako zábavu.
Cením si toho, že pro mě nikdy nebyla, a snad ani do budoucna nebude nutností, ale že mě bude i nadále naplňovat. Sice nic nebylo zadarmo, ale měla jsem štěstí na to, že vždy jsem kolem sebe měla super lidi.

Proč jste se rozhodla vstoupit na nejistou dráhu světa businessu a co rozhodlo o přechodu do nadnárodní společnosti, která se zabývá reklamou?

Kariéru jsem započala ve francouzském bistru Vas-y Vas-y, které jsem spoluvlastnila. Navštěvovalo ho hodně lidí. Početná část z nich byla z oblasti filmu a reklamy, protože bistro se nacházelo v místě se střižnami. Při rozhovorech s těmito lidmi mi postupně došlo, že mě současná práce zdaleka nenaplňuje, a že mé kreativní nadání bych mohla rozvíjet více. A protože jsem dostala nabídku jít pracovat do reklamní agentury, neváhala jsem. Prostředí reklamy jsem do té doby vůbec neznala a ve firmě jsem začala na pozici office managerky, kdy jsem vykonávala executivní činnosti. V první agentuře jsem pracovala na různých pozicích deset let. Poté jsem se přesunula do druhé, a následně i třetí agentury, tentokrát už s nadnárodní působností. Vždy mě velice bavilo to, že jsem dostala za úkol udělat pořádek ve věcech, a vlastně agentury znovu nastartovat. Miluji totiž výzvy a možnost něco změnit či dělat jinak. Za tento dar jsem velmi ráda a vždy mě to něco nového naučí a posune vpřed.

Poznáte, která reklama zabere, a která je odsouzena k neúspěchu?

Myslím, že poznám kreativní reklamu a poznám i takovou, která se bude líbit lidem z businessu. Stejně tak reklamu, která je lidová a chytí se mezi lidmi, a o které si budou povídat. Mnohem těží je poznat úspěch reklamy v tom, co má přinést. Cílem reklamy je něco zákazníkům sdělit. Ovlivňujeme to, co si mají o dané značce nebo produktu myslet, a chceme, aby je zařadili do nákupního seznamu. I když se dá predikovat, jak asi reklama zapůsobí, někdy to se sdělením dopadne jinak. Jinými slovy, spotřebitele může zaujmout například hrdina nebo děj natolik, že si nezapamatují značku, produkt, nebo se sdělení úplně ztratí. Divák se neustále vyvíjí a ví, že v dnešní době reklama má přinést konkrétní sdělení, a tak ho v ní i hledá. Na druhou stranu už toho viděl hodně, tak je těžké najít něco nového, co ještě neviděl a zaujalo by ho. Proto se nyní hodně pracuje s emocemi, což je dobře. Právě tyto reklamy mám nejvíce v oblibě.

Jsou Češi kreativní? Přijde dobrý nápad sám od sebe, nebo se mu musí pomoci? A s kým nejraději pracujete?

Češi jsou velmi kreativní. Je to znát na tom, že vždy, když v Česku něco chybí, není dostupné, případně se cokoliv zajímavého odehraje, tak si umí poradit a najdou si vlastní řešení. Prakticky ihned vymýšlíme vtipy na nastalé situace, upravujeme obrázky či reklamní sdělení, na kterých je právě kreativita hodně patrná. Hezky je to vidět na internetu, na kterém se během chvíle objeví velké množství do vtipné podoby upravených nastalých situací. To většinou dělají běžní lidé, ne kreativci v mediálních agenturách, a najdou se i hodně vtipné. Dobrý nápad na reklamu může přijít okamžitě, ale někdy to trvá i několik meetingů, než přijde ten správný. A s kým nejraději pracuji? Rozhodně s lidmi, kteří jsou pro mě inspirativní!

Obohacuje kreativita i váš soukromý život?

Rozhodně ano. Kreativita je všude kolem a je součástí mého osobního života, a jsem za to hodně ráda. Je to i díky tomu, že nikdy delší dobu nestojím na jednom místě. Pořád něco musím dělat, vymýšlet a zdokonalovat. A to nejen v práci, ale i doma s rodinou nebo přáteli. Nedávno jsme například s dcerou, jejím pří­telem a jejich kamarády vymysleli food festival ve Vimperku. Od myšlenky nám trvalo pouhé dva měsíce, než se celý zrealizoval. Koncept akce vznikl velmi rychle. Naše kreativita se uplatňuje i v mnoha dalších aktivitách a jsem moc ráda, protože se pořád něco děje. Trochu nás v tom však limitují časové možnosti. Nápadů je dost, ale bohužel času je málo.

Máte recept na to, jak skloubit mateřskou roli s profesní kariérou?

Na toto neexistuje recept a ani univerzální rada. Přiznám se, že povinností spojených s mateřstvím je hodně (třídní schůzky, besídky,

akce...). Snad budou všichni souhlasit, že ne všechny se dají stihnout v jedné osobě. Důležitý je hlavně čas strávený přímo s dětmi. Proto v tomto ohledu pečlivě vybírám takové akce, které mi přijdou důležité a dávají smysl. Jinými slovy, ne vše je o kvantitě, ale spíše o kvalitě. Toho se držím jak v soukromém, tak pracovním životě. Každopádně skloubit mateřskou roli s profesní kariérou pro mě nebyl nikdy problém. S dcerami mám moc hezký vztah!

Jogging je dnes populární, ale jak jste se propracovala až k půlmaratonu?

Zažívám dny, kdy nechodím, ale běhám. A odtud už je to kousek k půlmaratonu. Ne vážně. V době, kdy jsem se přestěhovala mimo Prahu, jsem se potřebovala hýbat. A protože jsem potřebo-

vala skloubit kariérní růst, rodinu a vše ostatní dohromady, nedostával se mi čas na jógu, na které jsem musela být ten a ten den v přesně stanovený čas. Hledala jsem tak způsob, jak to řešit. Našla jsem ho v běhání. To se přímo nabízelo, protože bydlím u lesa, a tak do přírody mohu vyběhnout, kdy chci, kdy mám čas, a stačí mi k tomu pouze hodina. Dokonce jsem zjistila, že běhat není problém ani za tmy. Na to jsem si hrozně zvykla a je to protikladem k práci na počítači. Také na tom oceňuji, že tuto aktivitu vykonávám sama, kdy přitom dokážu relaxovat a čistit si hlavu. K půlmaratonu jsem se dostala tak, že jsem postupně navyšovala kilometry a řekla jsem si, když už běhám, tak to chci opět dělat kvalitně. Proto jsem poptala trenérku a začala jsem běhat i závodně.

Máte cíle, přání, které byste si chtěla splnit? Čím si děláte radost, čím vás druzí potěší a co byste přála nám všem?

Budoucnost naplánovanou nemám. Co mi dává smysl, to si snažím splnit co možná nejdříve. Proto dlouhodobě neuvažuji. Když najdu něco inspirativního, pracuji na tom. Každopádně aktuálně se soustředím na to, abych uběhla nejen půlmaraton, ale celý maraton. V plánu mám také se pořád dál učit, jazyk, další dovednosti z mého oboru a na druhou stranu ty, co mám, předávat dál. Vlastně se chci věnovat hodně sama sobě, protože jsem do současnosti dávala dost především do práce a rodiny. Co se týká profese, pracuji na tom, aby naše agentura nebyla jen nejlepší v Česku, ale i v Evropě. A čím mě druzí potěší? Asi příjemnou zpětnou vazbou a tím, že si všimnou věcí, které nejsou tak důležité, ale řeknou mi to. Všem bych přála, aby na všech věcech, co dělají a co jim život přináší, viděli to hezké. Ne každý si totiž umí všímat. A vzkaz pro všechny ženy:
žijte i svůj sen, nejen pro své blízké, jde to, a nikdy není pozdě!

za odpovědi poděkoval Pavel Kačer