Renata FučíkováOriginální portréty českých hrdinek počínaje sv. Anežkou a konče Barborou Špotákovou či Petrou Kvitovou upozorní v pasáži pražského divadla Broadway od 4. května do 31. srpna 2021 na stále aktuální téma rovnosti mužů a žen. Unikátní výstava představuje padesát prací studentů Fakulty designu a umění Západočeské univerzity v Plzni. S autorkou projektu Renatou Fučíkovou jsme chtěli nahlédnout pod povrch.

Jak se rodil nápad, kniha a výstava?

Nápad vytvořit projekt na téma Žena jsem dostala v létě roku 2018. Snažila jsem se s předstihem zareagovat na blížící se 100. výročí ústavního zákona, který československým ženám zaručil rovnoprávné postavení s muži. Studentům jsem projekt zadala jako jednu ze semestrálních prací. Vytvářeli portréty fiktivních hrdinek z románů, oper či filmů. Samozřejmě ale především portréty slavných ženských osobností našich dějin. V této fázi projektu jsme spojili síly se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou, která se ve stejnou dobu zabývala tímtéž tématem. Přidala se k nám i další autorka, Anna Musilová, a historička Lenka Křížová. Oslovily jsme nakladatelství Euromedia, které už nám vydalo jednu knihu o moderní historii. Náš projekt byl tehdy zařazen do edičního plánu. Ve stejné době jsem naše ilustrace ukázala i vedení Českých center, která vyvážejí českou kulturu do zahraničí. I tady byl náš projekt vřele přivítán a přijat do programu.

Čím je vaše aktivita ojedinělá nejen v čes­kém kulturním prostoru?

Ilustrace dokáže více než dokumentární fotografie. Naše portréty jsou vytvářené rukou, na papíře nebo v počítači. Ilustrátorova mysl dokáže vyextrahovat podstatné prvky a rysy zobrazovaných tváří, a tím přiblíží divákovi povahu portrétované ženy ještě víc. Nabízíme esenci odkazu zobrazených žen. Mladí ilustrátoři také pracovali s barvou jakožto s výrazovým prostředkem, barevná symbolika hraje v naší výstavě důležitou roli. Převažují pastelové a jemné tóny – vždyť jsme přece zobrazovali něžné pohlaví! Z portrétů proto čiší ženství, ale zároveň i odhodlání portrétovaných hrdinek nějak se prosadit a pohnout historií.

Byl velký zájem se na projektu účastnit, museli jste spíš tvůrce omezovat, nebo
naopak hodně podněcovat?

Tohle jsem nemapovala. Projektu se účastnil celý ateliér povinně. Zadala jsem ho naprosto záměrně, protože v našem početném ateliéru tvoří dívky zhruba 90 % osazenstva. Myslím, že se jim portréty malovaly dobře. A jsem si jistá, že ilustrátorky obohatila ta nutnost nastudovat podrobnosti ze života portrétované ženy.

Hrdinek mezi ženami v historii naší státnosti můžeme napočítat více než padesát. Podle jakých měřítek jste je vybírali vy?

V první fázi projektu si studenti vybírali sami, podle svého uvážení a rozhledu. Pak jsme ale dostali mnoho dalších jmen – nabídla nám je především Katka Tučková, která předtím delší dobu bádala a studovala v archívech a knihovnách. Takto rozšířený seznam jsme použili pro knihu – tam se mapovaly především příběhy žen z 19. století.
Docela jiné doplnění jsme dostali z Českých center. Protože vyvážejí naši živou kulturu, byl položen důraz především na dosud žijící političky, umělkyně a sportovkyně. V obou případech šlo o krásnou práci.

Podařil se naplnit smysl knihy a výstavy? Kde jste při putování světem měli největší úspěch? A tleskali vám i muži?

Samozřejmě, že na naše výstavy chodí nejen ženy, ale i muži. Vždycky opravuju známý výrok Future is Female na Future is Together. Náš projekt není feministickým výkřikem. Je oslavou a připomenutím. Je prosbou, abychom nezapomínali. Abychom byli spravedliví a vytvářeli budoucnost vyváženou s rovnými příležitostmi pro všechny.
Úspěch měl náš projekt na mnoha místech, pokud vím, tak zaujal i ve Spojených státech. Vlastně v celém světě byl prezentován v bezmála 30 zemích, v Izraeli byl vystaven už dokonce dvakrát. Nyní bude po celé léto k vidění i v Praze, v pasáži Broadway, která spojuje Příkopy s Celetnou ulicí.

Navážete na České hrdinky nějakými dalšími projekty?

Pokud máte na mysli ženskou tematiku, tak takhle explicitně asi ne. Ale momentálně pracujeme na rozsáhlém projektu Let’s Dance!, jímž oslavujeme košatá a na události bohatá 20. léta 20. století. Dobu, kdy jsme dali světu slavné romány a dramata, ale i vynálezy. Kdy se prudce měnil životní styl a umělecké směry se rodily jak houby po dešti. Každá taková událost dnes slaví sté výročí. Ale asi nejradostnějším výročím je konec pandemie španělské chřipky. Právě kvůli němu jsem tohle téma zadala. Jako povzbuzení. Protože každá trampota má svou mez... Už brzy budeme tančit a bavit se jako dřív!

hodně úspěchů popřál
Pavel Kačer