Designerku Annu Marešovou jsem si přála oslovit už dříve. Věděla jsem, že ale bůhvíjakou medializaci nepotřebuje, protože se stala ikonou časopisů a internetu, a celé společnosti určitě i díky výrobku, který je prostě pro komunikaci jistou atrakcí: Venušiným kuličkám. A brzy na to: od erotických pomůcek k designu tramvaje. I toto spojení je pro novináře tím pravým ořechovým. A tak jsem své snaze se s touto ženou seznámit dala na chvíli volno. Pak jsem Annu Marešovou potkala při příležitosti setkání žen z businessu v Praze při představení dalšího ročníku soutěže Ocenění českých podnikatelek. Seděly jsme vedle sebe, aniž já, pronásledována myšlenkami na uzávěrku vydání a resty týdne, vůbec zpočátku tušila, koho mám po pravici. Ale slovo dalo slovo a já jsem velmi ráda, že tuto skromnou, o to více nadanou designerku obdarovanou všestranností mohu na naše stránky uvést:

Co musí umět designer, aby se uživil?

To je otázka. Také by mě to někdy zajímalo! Myslím, že nejtěžší je uživit se přímo v tomto oboru – produktový design, který v České republice zatím není u velké části firem chápaný jako důležitý a často se stává, že klient netuší, co všechno tato profese obnáší. Není to pouze o vizuálně pěkném návrhu, ale i o technickém uvažování, důležité je, aby navrhovanou věc bylo možné vyrobit a nesmí se zapomínat na ekonomické hledisko. Podstatná je také komunikace s klientem, s výrobou, s konstruktéry a třeba i grafickým designerem. Vždycky se snažím o kooperaci všech zúčastněných, takže se dost hodí i organizační schopnosti. A je pravda, že každá tato složka může definitivní podobu produktu hodně ovlivnit.

Vás proslavily Venušiny kuličky, které jste nejen navrhla, ale začala ve vlastní režii také vyrábět. Vzpomenete, kdo byl prvním zákazníkem, aniž jmenujete?

Mezi prvními zákazníky byli lidé, kteří mě znali ještě před tím, takže většinou přátelé. Ale byli tam i ti, kteří měli o produkty zájem ještě, když celé Whoop.de.doo bylo pouze v návrhu, a věrně počkali na tu první edici. Všechny naše produkty mají punc originality a každý kus má svoje jedinečné číslo. A číslo jedna má naše kmotra, zpěvačka Tonya Graves, to myslím prozradit můžu.

Podléhá produkce erotických potřeb všemožným schvalovacím procesům, kontrolám, potřebuje certifikáty?

K mému překvapení produkty tohoto typu potřebují pouze běžné certifikace, jako je například CE. Uvědomila jsem si, že to tím pádem není tolik kontrolované, jak jsem si myslela. Proto jsem se rozhodla udělat pro Whoop.de.doo dobrovolné certifikace ohledně nezávadnosti materiálů. Je to pro mě jedna z nejdůležitějších věcí – vědět, že zákaznicím přináším to nejlepší. V těchto situacích si vždycky říkám, že jsem moc ráda, že se mi podařilo výrobu udržet v Česku, kde to mám celé pod kontrolou.

Co právě na vašich kuličkách klientky dnes oceňují především? Jejich zdravotní přínos? Nebo právě design?

Řekla bych, že obojí spolu souvisí. Ta věc funguje a vypadá pěkně. A myslím, že u erotických pomůcek je vzhled taky něco jako funkce. Když se žena za pomůcku nestydí, ba naopak, pak ji používá raději a častěji, a věřte mi, že ten prožitek je úplně jiný než s kusem barevného plastu. Ženy by si v tomto směru měly dopřát kvalitu jak v provedení, tak i po té vizuální stránce.

Na nedávném setkání žen v Praze, které patřilo k soutěži Ocenění českých podnikatelek, jste zmínila, že jste se od malého předmětu ve své designerské profesi posunula k obřímu, navrhla jste novou pražskou tramvaj. V čem se zadání vaší práce lišilo a v čem se Venušiným kuličkám podobalo?

Vlastně už to je moje druhá tramvaj. Ta první byla má bakalářská práce. Ta ale zůstala jen v návrhu a model je v Národním technickém Muzeu v Praze. Pak jsem se věnovala hlavně ženským intimním produktům a před dvěma lety jsem se ocitla před tímto velkým úkolem – vytvořit výletní tramvaj pro Prahu, která bude vycházet z legendární tramvaje T3. Myslím, že nakonec je ta práce u obou projektů hodně podobná. Od první vize přes technické řešení se postupně dostáváme k jednotlivým detailům a k tomu, zda to tak lze, či nelze vyrobit. A přichází stovky konzultací s techniky a inženýry. Oproti pomůckám to je jiné hlavně v tom, že u Whoop.de.doo jsem sama sobě klientem. Takže veškerá zodpovědnost je na mě, ale určitě je zase méně schůzování. Tohle jsou asi ty největší rozdíly, které vnímám.

Věděla jste okamžitě, jak by tramvaj měla vypadat, anebo to byl nespočet skic, hodiny zkoušení, až přišel ten pravý tvar?

Dopravní podnik hlavního města Prahy, který je zadavatelem, investorem a rovněž výrobcem tohoto projektu, přišel se zadáním, že by tramvaj měla mít otevřený zadní prostor a měla by se stát oblíbenou stejně, jako je již legendární pražská Mazačka. A když máte mantinely, navrhuje se o hodně líp. Tedy alespoň mně. Tím, že staré tramvaje zbožňuji, hned jsem si říkala, že by bylo fajn to celé pojmout jako poctu panu Františku Kardausovi, který je autorem právě legendární „té trojky“. A tak vznikl koncept, který působí jako luxusní stará auta – old timery. A protože nová tramvaj má pouze přední dveře, pojmenovala jsem ji T3 Coupé.

Jak vypadá interiér?

Interiér je vizuálně hodně čistý. Protože jde o tramvaj, která se bude používat na pronájmy a nebude v denním, a ani nočním běžném provozu, nebála jsem se použít světlé odstíny. Působí hodně vzdušně a příjemně, trochu jako loď.

A bude se tramvaj vyrábět? Nebo zůstane jako bakalářka jenom snem?

T3 Coupé se už vyrábí. Měli bychom ji představit na letošním Designbloku na podzim v Praze. Tak se opravdu moc těším, takže ten sen se stává skutečností. Návrh té mé první tramvaje zatím dřímá v muzeu, ale díky němu mě Dopravní podnik oslovil, takže se ta první tramvaj vlastně zasloužila o to, aby T3 Coupé vůbec mohlo vzniknout.

Jak se v takovém případě vlastně designerovi platí?

Když jde o masovou průmyslovou výrobu, tak je pro designera ideální mít procenta z prodaných kusů, to se ale nestává běžně. V tomto případě jde zatím o jeden unikátní kus, takže honorář je za odvedenou práci. Aby mě to mohlo živit, tak bych potřebovala mít takových projektů najednou několik. Což bohužel nyní nejde. Mám na starosti celou značku Whoop.de.doo, od navrhování, výroby přes marketing až k prodejům, takže si pak můžu dovolit k tomu pracovat na jednom, maximálně dvou projektech, které jsou pro mne pak hlavně srdcovou záležitostí.

Vaše studio je také autorem návrhu desítky čel výjimečných postelí pro Vagner Design z roku 2016. Jaký měly úspěch?

Myslím, že se líbily. Na základě tohoto návrhu jsem dostala nabídky na spolupráci s jinými firmami, které vyrábějí postele, abych pro ně navrhla čelo postele také.

Myslím si, že právě postel je z hlediska designu a užitnosti mezi výrobci v České republice opomíjeným předmětem, ačkoli je pro člověka tak důležitá. Pořádnou postel zkrátka skoro nekoupíte. Kdysi jsem se jednoho proslulého výrobce nemocničních lůžek ptala, zda nemá v plánu dodávat na trh pořádné manželské postele, tedy dvojlůžka, která něco vydrží a přinesou trochu přidané hodnoty. Třeba nejrůznější vychytávky, ať už boxík na chlazení šampaňského nebo rozmanitá madla, držátka, která by usnadňovala pohyb v okamžicích, kdy potřebuje mít člověk jistotu. Věřím, že by spoustě lidí takové postele přinesly mnoho radosti namísto stresu a zbytečných starostí... Ať jsou vášnivými milenci, nebo se zotavují po nemoci...

To máte pravdu, v posteli trávíme snad třetinu svého času, tato oblast by se neměla podceňovat. Myslím, že by pak fyzioterapeutům ubyla práce, přestala by nás bolet záda a hodně lidem by se zlepšila nálada.

Když jste po řadě úspěchů ve své profesi zakládala vlastní firmu, bála jste se, jestli to zvládnete? Účetnictví, mzdy, daňové přiznání...

Když jsem začínala, tak jsem z toho ani strach neměla. Ale když už jsem se do toho pustila, tak jsem měla chvilky, kdy jsem to právě kvůli administrativě chtěla vzdát. A přiznám se, že je mám chvílemi i teď. Ale myslím, že je štěstí, že to člověk dopředu neví, protože by kvůli obavám a strachu nevzniklo spoustu zajímavých věcí.

O jakých rizicích práce designera dnes je? O nepochopení klientem? O střetu rozumu a citu? O pragmatičnosti ergonomie, barevném cítění, trendech, ekonomice versus kráse? O ekonomice výroby?

U nás je málo firem, které zaměstnávají produktové designery na plný úvazek, takže největší riziko vidím v tom, jak sehnat práci na volné noze. A pak, když tu práci máte, se z toho nezbláznit. Protože když jste na volné noze, musíte mít právě přesah i do dalších oblastí, které jsem zmiňovala na začátku, a nikdo jiný to za vás neudělá. U produktů je ten proces od návrhu k realizaci hodně dlouhý, takže se i často stává, že klient to v půlce zastaví nebo zcela změní, což je psychicky docela náročné. Takže se hodně produktových designerů raději živí návrhy interiérů, kde je ten proces rychlejší. Nebo jdou pracovat do agentury, a přestanou se tak věnovat svému oboru.

Vlastní značka Whoop.de.doo. obsahuje Venušiny kuličky, vibrátor, vibrační vajíčka – vzešly vlastně z vaší diplomové práce, kdy jste navrhovala sadu erotických pomůcek. Jaké bude pokračování? Zůstanete u dámské klientely, nebo zkusíte i něco pro muže?

Často dostávám dotazy, zda budu navrhovat i něco pro muže. Možná by to byla zajímavá oblast, ale zatím to v plánu nemám. Myslím, že je dobré značku nerozmělňovat, takže se chci věnovat produktům pro ženy a komunikaci ohledně těchto témat.

ptala se Eva Brixi
www.whoopdedoo.cz 
www.annamaresova.com