Kateřina ŠtěrbováNikdy není příliš brzy na to začít se chystat na důchod podle vlastních představ. „Kdo nechce být v důchodu překvapený, měl by si dopředu udělat představu, jak dlouho očekává, že v důchodu bude, a kolik peněz bude potřebovat, aby si penzi užil,“ říká Kateřina Štěrbová, členka představenstva NN pojišťovny a penzijní společnosti, která již více než dva roky sponzoruje projekt Cena života s cílem pomáhat Čechům žít svůj život naplno v každém věku. Právě jí patřily moje otázky:

V rámci projektu Cena života jste si nechali zpracovat unikátní průzkum o tom, jak si lidé u nás přestavují stáří a jak se na závěrečnou etapu své životní cesty chystají. Co vás v průzkumu nejvíce překvapilo?

Příjemným zjištěním pro mě bylo, kolik mají lidé přání a snů, které si chtějí ve stáří splnit. Stačí dát člověku prostor trochu zapřemýšlet a po prvotním strachu z toho, co bude, až zestárne, většinou zjistí, že se na penzi vlastně dost těší a chce toho ještě hodně stihnout a zažít.

Ptali jste se zástupců dvou generací Čechů – pětadvacátníků a lidí, kteří mohou jít do důchodu už za pár let. Co si pod pojmem spokojené stáří představuje starší populace a co mladší generace?

Rozdíly v uvažování jsou vidět už v žebříčku hodnot. Zatímco mladší generace považuje za nejdůležitější v životě rodinu, starší si váží nejvíce zdraví. Se snahou myslet víc na sebe souvisí touha seniorů po cestování a dalších zájmových činnostech, na něž jim dosud nezbýval čas. Více než polovina starší generace se těší, že už bude dělat jen to, co ji baví. Tito lidé chtějí především jezdit na výlety po Česku a užívat si vnoučata nebo si přečíst spoustu knih, na které zatím čas nezbýval. Mladší generace chce v penzi nejvíc cestovat po světě, ale také radovat se z vnoučat nebo spát a odpočívat dle potřeby, nebo – což mě dost překvapilo – touží po vlastní zahrádce, o kterou se bude starat.

Nad celospolečensky významným tématem diskutovalo nedávno také několik osobností, například prof. MUDr. Jan Pirk, DrCs., přednosta kardiocentra IKEM, Jiří Hrabě, ředitel Centra Elpida, nebo demograf RNDr. Tomáš Kučera, CSc. K jakému závěru dospěli? Co děláme pro to, abychom si důchod užili? A co naopak neděláme?

Byl to už druhý kulatý stůl v rámci našeho dlouhodobého projektu Cena života a opět mě potěšilo, jak dobrá společnost se sešla a kolik zajímavých myšlenek padlo. Odborníci sice reprezentovali různé obory, ale přesto zavládla jasná shoda v tom, že nikdy není příliš brzy na to začít se po všech stránkách chystat na důchod podle svých představ.

Líbila se mi například slova pana profesora Pirka: „Když se projdete po Karlově mostě, potkáváte tam spoustu českých důchodců, kteří si na to celý život spořili. Ve školách by se mělo říkat, že lidé mají šanci žít zdravý plnohodnotný důchod, ale musí se na to celý život připravovat.“ To přesně vystihuje naši snahu podnítit lidi k zamyšlení nad tím, jak si nejlépe užít každou fázi života.

Je dnes pro Čechy vidina stáří spíše strašákem, nebo vytouženým odpočinkem?

Z našeho průzkumu mezi šesti stovkami Čechů jasně vyplynulo, že při prvním pomyšlení na stáří většinu lidi napadají slova jako nemoci, finanční nejistota, strach a beznaděj. Tento pesimizmus ale naštěstí obvykle netrvá dlouho. Při delším zamyšlení už lidé jmenovali celou řadu snů a důvodů, proč se vlastně do penze těší.

A pro vás osobně?

Já mám život hodně ráda a věřím, že mi optimizmus vydrží i v penzi. Hodlám si stáří užít a pevně doufám, že budu moci být aktivní co nejdéle. Finančně se na penzi samozřejmě připravuji už hezkou řádku let. Bylo by totiž pošetilé spoléhat se jen na podporu státu. Navíc určitě nechci zatížit svou dceru, takže využívám doplňkové penzijní spoření, které je bezesporu skvělým nástrojem na vytvoření finanční rezervy. Spořím si v NN Růstovém účastnickém fondu, který mi za loňský rok přinesl skvělý 14% výnos.

Starší generace lidí v průzkumu uvedla, že by ráda přestala pracovat co nejdříve. Není to škoda? Být mezi lidmi je přece lepší než zůstat doma, a ještě přestat vydělávat k důchodu...

Osobně mě také překvapilo, že jen asi pětinu lidí baví jejich práce natolik, že neplánují přestat pracovat záhy po dosažení věku pro odchod do důchodu. Já to mám dost jinak. Jsem velmi aktivní člověk, kterého práce baví, takže si vůbec nedokážu představit, že bych v penzi hned přestala pracovat. Tady nejde jen o peníze, ale o seberealizaci a dobrý pocit z výsledků a neustálého učení se.

Ostatně, nejsou Češi ve snaze zajistit se na důchod zbytečně liknaví a lehkovážní?

Náš průzkum odhalil rozpor mezi tím, co lidé o svých finančních přípravách na stáří říkají, a tím, co víme, že je realita současného penzijního zabezpečení české populace. Mladí i starší Češi říkají, že za příjem schopný zajistit jim spokojenou penzi považují asi 20 000 korun měsíčně, přičemž od státu z toho očekávají okolo 12 000 korun. Bohužel jen asi polovina mladší generace a přes 70 % starší generace tvrdí, že se finančně na stáří připravují a nespoléhají jen na stát.

A jak tedy vypadá realita, kterou znáte? Jak a kolik si lidé spoří a v čem nejvíce chybují?

Češi v této oblasti zatím ještě nemají vypěstované správné návyky, a výrazně se tak liší od západu Evropy, kde lidé berou přípravu na stáří v aktivním věku za běžnou součást života. Dvě třetiny zástupců mladé i předdůchodové generace nám sice řekly, že při spoření na penzi nejvíce spoléhají na penzijní produkty s podporou státu, ale průměrná úložka dnes je jen něco málo přes 600 korun a průměrný věk účastníka penzijního spoření je 47,5 roku. Průměrný Čech si tak při očekávaném odchodu do důchodu v 65 letech naspoří v penzijním fondu necelých 230 000 korun. To by přitom průměrnému Čechovi bez státního důchodu nevydrželo ani na rok ideální penze, kterou si vysnil.

Jak by zněla vaše rada ohledně správné finanční přípravy na stáří?

Moje doporučení je úplně jednoduché: Nebojte se si to spočítat. Kdo nechce být v důchodu překvapený, měl by si dopředu udělat představu, jak dlouho očekává, že v důchodu bude, a kolik peněz bude chtít mít měsíčně, aby si penzi užil. Potom už je na každém, jestli chce věřit, že za něj vše zaplatí stát, nebo si raději na splnění svých snů našetří a bude mít jistotu, že se má na co těšit.

Podle mě je spoření se státní podporou v penzijních fondech opravdu klíčovou součástí finanční přípravy na spokojené stáří, ale nemělo by být jediné. Příkladem dalších vhodných způsobů zajištění na penzi jsou třeba investice do akcií, podílových fondů nebo do vlastního bydlení.

Co pro zajištění na penzi nabízí NN Penzijní společnost mladým zájemcům a co doporučuje těm, kteří o něm začali uvažovat třeba ve svých padesáti letech?

Mladí udělají nejlépe, když začnou spořit na penzi hned od první výplaty. To učím svou dceru a doporučuji to i ostatním rodičům, abychom se nemuseli bát, jak na dnešní děti v důchodu dolehne stárnutí populace. Pokud si navíc mladí lidé zvolí pro spoření na penzi vyvážené nebo dynamické penzijní fondy, které v průměru přinášejí i několikanásobně vyšší výnosy než konzervativní spoření, mohou si i s malými úložkami naspořit hezké přilepšení k penzi.

Nikdy ale není pozdě začít. Stát tento produkt štědře podporuje a nabízí pro to celou řadu výhodných důvodů. Například už měsíční příspěvek 300 Kč dává nárok na státní podporu 90 Kč, což odpovídá 30% zhodnocení. Takové okamžité a garantované zhodnocení budete jinde na trhu hledat velmi těžko. Pro vyčerpání celé státní podpory 2760 Kč za rok by si měl člověk měsíčně posílat na spoření na penzi alespoň 1000 korun. Kdo chce ročně ušetřit také 3600 Kč na daních, měl by si měsíčně ukládat 3000 korun.

Zajímavé byly jistě i odpovědi na otázku průzkumu, co lidé dělají k tomu, aby se spokojeného stáří dožili, a jaké neřesti si neodepřou...

Ano, tady se také projevilo, že o sobě rádi říkáme, že máme věci pod kontrolou více, než ve skutečnosti máme. Devět z deseti Čechů nám řeklo, že pečují o své zdraví. Na dotaz, co dělají pro udržení dobré kondice do vysokého věku, ale už nejčastěji odpovídali, že nekouří a nepijí přes míru nebo obvykle nezanedbávají pravidelné kontroly u lékaře. Nicméně jak vtipně poznamenal pan profesor Pirk u našeho kulatého stolu, kdyby tomu tak opravdu bylo, neměl by práci.

A pokud jde o ty neřesti, tam se většina Čechů nechce ve stáří ochuzovat o nic, co je baví dnes. Těší se, že si nadále budou užívat dobrého jídla, skleničky alkoholu a také sexu. V posledním případě průzkum ukázal, že mladší generace zřejmě méně věří, že je sex bude za 40 let bavit stejně jako dnes, ale názor starší generace je evidentně mnohem optimističtější!

Jaké jsou vaše osobní sny, které byste si chtěla v penzi splnit?

Celý můj profesní život se pohybuji ve finančním sektoru a práce mě opravdu baví. Mojí osobní vášní je ale móda. Přemýšlím tedy nad tím, že bych se jí v penzi začala věnovat, a třeba o mně ještě jednou uslyšíte jako o módní návrhářce! Jsem přesvědčená, že snít je důležité, a doporučila bych to každému. Neuzavírejte se do chmurných představ o stáří, ale naopak mějte přání a plány, kvůli nimž budete mít důvod se na podzim života těšit. Život se má žít a máme na to jen jeden pokus!

ptala se Eva Brixi