Ing. Helena CetlováPřed pár desítkami let se říkalo, že ten, jehož firma přežila prvních pět let, si už povede jen a jen dobře. Dnes slaví mnohé z tehdy vzniklých už 27, 25, 20 i 15 roků úspěšného podnikání. A také profesní spolky, do nichž vstoupily a které utvářejí dodnes. Patnáctka je letos i šťastným číslem Středočeské asociace manažerek a podnikatelek, již vede Ing. Helena Cetlová. Jí patřily moje otázky (protože však odpovědí bylo více než otázek, i to se někdy stává, rozdělili jsme rozhovor na dvě části, pokračování si přečtete v dubnovém vydání a na www.madambusiness.cz):

Asociace letos oslaví významné jubileum. Proč před 15 lety vlastně vznikla?

Myšlenka založit STAMP, Středočeskou asociaci manažerek a podnikatelek, napadla skupinu několika žen z Prahy a Středočeského kraje již v roce 2001, které se zúčastnily II. Konference „Žena tvůrčí osobnost třetího tisíciletí“ v Brně. Organizovala ji Moravská asociace podnikatelek a manažerek, která už tehdy byla aktivní a rozvíjela své projekty pro ženy v businessu v rámci Moravy. A tyhle ženy viděly, jak by takové společenství pro ně samotné mohlo být rovněž užitečné. To byl impulz k tomu, proč založit skupinu aktivních osobností, které to svoje podnikání chtějí dělat dobře, a díky té asociaci budou mít možnost si vyměňovat zkušenosti, pomáhat si a posouvat se dál. Chvíli to trvalo, ale STAMP byla nakonec v roce 2002 zaregistrována a v roce 2003 začala fungovat.

Od jiných dámských uskupení se odlišujete tím, že se „příliš nescházíte“ na společensky laděných dýcháncích, ale spíše se potkáváte v pracovních projektech. Proč zrovna tato strategie? Na jakých principech tedy asociace funguje?

Opravdu, dámské dýchánky nejsou naší cestou. Jen jednou za rok, když máme výroční shromáždění členek, tak po oficiálním programu spojeném se schvalováním plánu činnosti a rozpočtu, si užijeme dobrou večeři, tombolu, občas pozveme i nějakého muže, aby nám něco chytrého řekl... Je několik stále dobře fungujících ženských organizací, které nás na své akce zvou, takže těch různých módních přehlídek, kloboukových party, předváděček kosmetiky, se, když na to přijde, účastníme také, a s úctou k jejich pořadatelům, ale samy je neorganizujeme a není to, jak jsem řekla, naše cesta.
Od začátku našeho fungování, tedy dlouhodobě, 15 let, se snažíme pomáhat samy sobě, ale i být otevřené vně a pomáhat jiným, zejména začínajícím podnikatelkám. Organizujeme na svá pravidelná setkání různá vystoupení k aktuálním tématům, ať v těch tvrdých dovednostech, které se týkají podnikání, tak v soft skills k našemu osobnímu růstu. Právě teď jedna z našich členek pro nás připravila „ochutnávku“ svého kurzu, jak jít za svým cílem. Na příštím setkání se něco dozvíme od jiné naší členky o problematice GDPR. Snažíme se ze svých řad realizovat jakýsi mentoring a vzájemně si poradit, jak ve financích, obchodě, i jak dělat marketing nebo online komunikaci. Dokonce i mými klientkami bylo několik našich členek, a já naopak do nynější doby možná patřím k dobrým klientkám několika z nich. Jedna z našich členek mi řadu let dělá účetnictví, k další chodím na masáž, u jiné kupuji kosmetiku a stará se mi o pleť, a u další pořizuji skvělé kožené pásky zhotovené na míru a prádlo pro své syny. Vzájemně si představujeme svůj business – od zakázkového šití košil, na míru vyráběných luxusních kožených opasků přes kosmetiku, fyzioterapeutické služby až po lekce osobního rozvoje.
Brzy po založení asociace v roce 2004 jsme díky částečné finanční podpoře ministerstva průmyslu a obchodu začaly celkem ve 13 městech Středočeského kraje realizovat tři na sebe navazující roční projekty pro začínající podnikatelky s výstižnými názvy Jak na to? Jak dál? A co vědět víc? Mělo to obrovský úspěch, měly jsme plné sály. Pamatuji se, když jsem objednávala sál v jednom nejmenovaném městě, tak mne řada místních varovala, že tam u nich nikdo nikam nechodí... A my přesto měly narváno, a nosily jsme židle od vedle z hospody, protože už nebylo kam si sednout. Tehdy se nám povedlo sestavit soubor přednášek na taková témata, o kterých by každá podnikatelka, která chce být úspěšná, měla něco vědět. A přednášely jsme samy, a snažily se říkat nejen nějakou teorii, ale hlavně konkrétní užitečné příklady. Tehdy to bylo dohromady asi 600 žen, které na ty naše přednášky, každá několikrát, přišly.

Které z těchto projektů byly a jsou pro členky asociace hodně poučné a co vám naznačily?

K těm již zmíněným projektům určitě patřily ještě čtyři další zajímavé, kde jsme jako asociace byly partnerem, ne nositelem projektu, a byly zaměřeny na maminky na mateřské dovolené. Většina jejich účastnic byly ženy, kterým došlo, že skloubit mateřskou roli a kariéru ve velké korporátní firmě asi nebude lehké, a rozhodly se začít podnikat a snažit se to nějak zvládat – děti, svůj čas a vydělávání peněz. Pokud máme zpětnou vazbu, tak některé se do toho pustily s takovou vervou, že korporátní business je dnes proti tomu, co svému podnikání dávají, slabý čaj.
Ne všechny iniciativy naší asociace byly zacíleny jen na ženy. Poměrně rozsáhlá byla naše aktivita v projektu Třetí kariéra zaměřeného na ženy i muže 50+ realizovaného Českými drahami. Naší rolí ve většině těchto projektů bylo poskytnout lektory pro problematiku financí, bankovnictví, marketingu, komunikačních dovedností a účetnictví. Těch projektů bylo za celou tu dobu na toto téma několik a vlastně jsme byly vždy samy osloveny jejich hlavními realizátory. Dodnes jsem s některými absolventkami v osobním kontaktu, některé jsou dokonce našimi členkami.

Vím, že jeden z projektů, na němž se podílíte, se pro vás stal hodně emotivní...

Ano, a určitě stojí za zmínku. Je to projekt Restart organizovaný neziskovou organizací Volonté Czech, o.p.s., zaměřený na osoby ve výkonu trestu. Když jsme v tom začínali, uvědomila jsem si závažnost problematiky viny a trestu, a s tím souvisejících dalších složitostí, jako je zadluženost a obtížnost návratu k řádnému občanskému životu po propuštění. Teď už skoro pět let je to jedna z mých hlavních činností, kterým se intenzivně věnuji v několika dalších projektech realizovaných celkem v sedmi věznicích, jak „mužských“, tak pro ženy. Přednáším tam finanční gramotnost zaměřenou na prevenci vzniku a možná východiska ze zadluženosti, a také s konkrétními vězni řeším jejich finanční situaci. Pomáhám jim i po propuštění. Díky těmto projektům mají po návratu do běžného života zajištěnou práci a ubytování a mohou své dluhy začít splácet a té dluhové zátěže se zbavit. Ve věznici v Kynšperku nad Ohří jsem dokonce v rámci dalšího projektu přednášela vězněným Vietnamcům.
A dospěla jsem k závěru, že mě osobně tahle problematika naplňuje asi nejvíce z toho všeho, co jsem v životě dělala. I když ne ve všech případech se povede začlenit daného člověka do běžného života. Ale mám radost z každého, kdo už nerecidivuje, pracuje a začne žít „normálně“ jako ostatní. Těší mne, když se mi ti propuštění ozývají na sociálních sítích. A na Vánoce a Nový rok mi posílají esemesky.

Pomáhat druhým svými znalostmi a zkušenostmi je jedním z cílů asociace. Jaký závěr z toho patnáctiletého období jste udělaly?

Musím říci, že jsme si to mnohokrát vzájemně potvrdily, že je to zkrátka ta „naše cesta“ – pomáhat si navzájem a předávat své znalosti a zkušenosti sobě navzájem i jiným. Růst naší odbornosti i své vlastní osobnosti považujeme ve STAMP za velkou hodnotu, kterou si navzájem můžeme jedna druhé nezištně poskytovat a díky tomu se stávat úspěšnějšími podnikatelkami i zralejšími lidskými bytostmi. Touhle cestou jdeme a chceme jít i do budoucna. Určitě neodmítneme žádnou ženu, když se na nás obrátí, nebude-li vědět, jak začít podnikat, jak dál po založení firmy, a co vědět víc, aby na ten trh podnikání nejen úspěšně vstoupila, ale dlouhodobě si dobře vedla.

Genderové otázky jsou stále živou záležitostí. Seberealizace žen na trhu práce dosáhla sice již značného společenského uznání, ale... Měly by ženy ještě více hledat své uplatnění v businessu, politice, měly by se více zasadit o své místo na slunci? Nebo to nelze paušalizovat a je na každé, jakou si zvolí životní dráhu za podmínek, které jsou diskutabilní?

Máte pravdu, že genderové otázky jsou stále živou záležitostí a určitě ještě dlouho budou. Já mám za sebou víc než deset let v korporátním businessu a dalších téměř deset v IT. Prosadit se v mužském světě pro mne byla velká výzva a stejně tak pro mnoho dalších je a bude. Ženy za splnění těchto snů bohužel musí zaplatit poměrně vysokou cenu. Když mají rodinu a děti, tak tou cenou bývá manželství, ale také vina, kterou většinou dlouhodobě pociťují, že díky profesní kariéře nejsou dobrými matkami a že své děti šidí, když ne o hmotné věci, tak o společně strávený čas.
To byl můj případ. Dnes, když se dívám na své dva syny, jak samostatně, odpovědně a s úspěchem žijí svůj dospělý život, tak si až teď po těch letech říkám, že tu vinu můžu hodit za hlavu a jak je dobře, že díky té mé profesi jsem je naučila žít beze mne, samostatně, bez „mama servisu“. A že jsem tu rodičovskou roli, tedy naučit své děti žít samostatný odpovědný život, naplnila možná víc než matky, které nenechají své děti ani vynést koš s odpadky. A když ženy tu rodinu nemají, a dělají kariéru, tak to bude právě ta cena, že tu vlastní rodinu už nikdy mít nebudou.
Uplatnění žen v businessu je také další velké téma související nakonec i s tím vzděláním a vzdělaností, s výchovou v rodině ve vztahu k dětem a nastavením celé společnosti. To, jak my ženy vychováváme své potomky, v tomto případě syny, má vliv na to, jak oni budou podporovat své partnerky a manželky v jejich kariéře. To by si každá matka, která si pro svého synáčka otevřela „mamahotel“, měla včas uvědomit. V takovém případě svou budoucí partnerku bude takový muž vnímat jako servismanku vlastní osoby a v podpoře samostatného uplatnění své ženy moc aktivní nebude.
Korporátní business je pořád i u nás doménou mužů, ale osvícené firmy a osvícení manažeři v nich naštěstí již vědí, že ženy v managementech jsou pro jejich firmy konkurenční výhodu.

Co by vám měl přinést letošní rok?

Věřím, že letošní rok mi přinese to, co si přeji vždy, a to je zdraví. Je to podmínka všeho ostatního, co dělám, čím se živím i čím se bavím. Řadu let si to moc dobře uvědomuji, že zdraví je dar, nejdůležitější ze všeho, rozhodně důležitější než „všechno zlato světa“... A pak je to také čas, toho mám opravdu hodně málo, na přátele, na rodinu, a také na sebe. Když budu mít zdraví a trochu víc toho času, tak to bude určitě úžasný rok.

ptala se Eva Brixi