Když jsem přišla do centrály České spořitelny v Praze s připravenými otázkami pro Martu Ťok, ředitelku komunikace, myslela jsem si, že mne bude zahrnovat definicemi o tom, jak se tu co dělá, a formulovat strategické cíle tak, jak to v korporátech bývá často zvykem. Vůbec jsem netušila, že se rozhovor stočí do roviny, která je tématem věčným i nadčasovým a dává komunikaci vlastně ten největší smysl: je o vztahu člověka k člověku, o snaze porozumět, potřebě být si nablízku, touze dělat to, co je dobré. Dlouho jsem o odpovědích Marty Ťok přemýšlela. A přemýšlím stále:

Co vás přivedlo do pozice ředitelky komunikace České spořitelny? Byla to výzva, kterou člověk potká jednou jedinkrát, nebo touha ochutnat bankovní sektor se vším všudy?

Náhoda. Do centrály České spořitelny jsem přišla se svým šéfem, někdejším členem představenstva Slovenské spořitelny, kde jsem měla komunikaci na starosti. Shodou okolností jsem přesouvala v ten čas svůj soukromý život z Bratislavy do Prahy. Když odešla v České spořitelně letitá šéfka komunikace Klára Gajdušková řídit naši sociální banku, dostala jsem nabídku převzít její agendu. Přijala jsem a je to jedinečná zkušenost, za kterou jsem nesmírně vděčná. Česká spořitelna je velkou firmou s obrovskými možnostmi... Každý den řešíte něco jiného, přičemž já se snažím plnit poslání komunikace - být užitečnou klientům i lidem uvnitř firmy.

Jak se dá definovat vaše postavení? Je to zastřešující post všeho, co je potřeba, aby se o bankovním domě vědělo, je to cesta k dotváření image? Znamená to pevný plán práce, nebo spíš jde o umění improvizace všedního dne?

Tým komunikace má dva velké úkoly: podporu lidí uvnitř banky, nebo-li zabezpečení toku informací napříč bankou. Těch správných informací ve správný čas. Druhým úkolem je komunikovat s vnějším světem tak, aby nám bylo rozumět. A přitom všem nesmíte zapomínat, že v obou případech zůstává středobodem pozornosti klient. Je to ten, na koho musíme vždy cílit naše snažení, je to ten, kdo vlastně za nás rozhoduje, nebo-li vstupuje do našeho rozhodování a zásadně ho ovlivňuje. Na špičce ledovce komunikace je budování image. České spořitelna má za sebou dvěstěletou historii, a během celé této doby píše jedinečný příběh pomáhání lidem a společnosti. Jediná cesta, jak tuto naši image nepoškodit, je nezpronevěřit se tomuto příběhu. Navázat na něj a pokračovat v něm. Ale to není úkol jenom pro tým komunikace, to je úkol pro všechny, co v bance pracujeme.

Vztáhneme-li to k firemní kultuře...

Pak se můžeme odvolat na své tři firemní hodnoty: mít rád lidi, věřit tomu, co děláme, a spolupracovat. Zastavme se krátce u té první. Je v ní strašně moc emocí. Mít rád lidi. Zní to možná obyčejně, ale je v tom obsaženo více, než by se na první pohled mohlo zdát. Ale co je to mít rád lidi v našem vnímaní? Třeba fakt, že se na schůzku s klientem dostatečně připravíte a budete přemýšlet, čím byste mu mohla být užitečná. Nebo klienta naučíte, jak se starat o rodinný rozpočet, jak neutrácet zbytečně, ale taky jak třeba ušetřit dětem na studium, jak zhodnotit úspory, správně investovat. Jednoduše mít rád lidi by měl být úplný základ pro všechny, kteří pracují ve službách. O to víc, když poskytujete služby finanční...

Docela žhavé téma - snahou všech bank na českém trhu je prozíravě sloužit a sofistikovaně radit firmám, malým a středním podnikatelům, ba i živnostníkům. V čem se chápání této významné skupiny klientů a businessu posunulo oproti době před, dejme tomu, deseti lety?

Živnostníci, podnikatelé a malé firmy jsou důležitou součástí každé ekonomiky a patří mezi významnou část naší klientely. Snažíme se nastavit takové podmínky, produkty a služby, které mají ambici pomoci businessu. Nasloucháme, pracujeme s daty, posuzujeme specifika. Budujeme vazby, vztahy. Snahou je vidět klienta jako osobnost se vším všudy, znát jeho přání, potřeby, plány, třeba i sny...

Mezi vlastníky firem je u nás stále málo žen, další a další však do podnikání vstupují. Jak jim dokážete vyjít vstříc jako nezanedbatelnému fenoménu, který má dobré nápady?

Banka nedělá rozdíly mezi ženami a muži v businessu. Nebylo by to správné. Příležitost mají všichni stejnou. Myslím si, že ženy nějaké „ohleduplnější" úvěry nepotřebují. Často jsou totiž v podnikání mnohem uvážlivější a lepší než muži, svědomitější a není nutné nabízet jim úlevy nebo vést je za ručičku. Tím, že jsou zvyklé řídit často i rodinné finance, vědí, že každé rozhodnutí má své důsledky. Podle toho také koncipují svůj, byť třeba začínající, business. Sny jsou jedna stránka věci, realita a praxe druhá. Ženy nestřílí od boku, ženy vnímají rizika hlouběji než jejich mužské protějšky. Umí to zvládnout. Jsou silné. A pak - některých by se možná pomyslné dělení na klienty ženy a muže mohlo dotknout. Soudím podle sebe. Nikdy si mne v profesním životě nikdo nevybral proto, že jsem žena. Já dělení na ženský a mužský element příliš nemám ráda. Moudrý šéf se takovým nesmyslným pravidlem neřídí. Proto je moudrý. Ale možná, kdybych měla osobně zlou zkušenost, můj postoj by byl jiný.

Co ženy v politice, ženy a kvóty, ženy v představenstvech firem?

Řekla bych, že je celkem přirozené, že je v politice i businessu méně žen než mužů. Ženy mnohdy dobrovolně upřednostňují rodinu, péči o děti, má to logiku. Kvóty mi přijdou spíše jako ponižování něžného pohlaví. Přece nemůžeme diktovat, kolik žen má být v managementu podniku a kolik žen má obsadit ministerské posty. V představenstvu České spořitelny je jedna žena. A osobně si myslím je tam proto, že byla při výběru na pozici, již zastává, nejlepší, ne proto, že je žena.

Kdysi Česká spořitelna zřídila Dámský investiční klub, aby motivovala ženy k vhodnému zúročení volných finančních prostředků, učila je a jemně vedla k tomu, že peníze mohou i jim vydělávat. Bylo to těsně po návštěvě amerického investora ruského původu, který v ČR přednášel na pozvání Investiční společnosti České spořitelny. Ten v rozhovoru pro Madam Business prohlásil, že jsou ženy šikovnější investorky než muži a že by jich mělo přibývat. Jak Dámský investiční klub pokračuje?

Budoucnost Dámského investičního klubu živě diskutujeme. Jeho založení mělo opodstatnění. Dnes však již mnoho žen investovat umí, a je otázkou, co jim nabídnout nového. Před těmi sedmi lety byla na
trhu jiná situace. Ženy do investování teprve vstupovaly, začaly bořit mýty. Velice brzy však získaly vědomosti, zkušenosti, chuť jít i tímto směrem. Také první akce klubu byly o tom, jak si vzájemně věci vysvětlit, motivovat se, podpořit odvážné, posléze se již spíše předávaly zkušenosti, hovořilo se o tom, co ženy již v oblasti investování dokázaly. Osobně oceňuji motivační atmosféru na jednotlivých setkáních Dámského investičního klubu, tu energii, která pomáhala dodat si odvahy a zkusit to. Ženy se navzájem dokáží báječně povzbudit... Když bych měla tu ženskou empatii vztáhnout na naši praxi žen manažerek v České spořitelně, pak musím potvrdit, že se také podporujeme, a to nás dělá lepšími. Když se propojí ženská energie s dobrým nápadem, činorodostí, dokážete velké věci.

Tým, který řídíte, není malý. Určitě se vyskytnou i názorové střety, jež vás všechny posouvají dál...

V mém týmu působí 17 lidí. Zastřešujeme interní komunikaci, řídíme komunikaci s médii i s třetími stranami. Můj tým má na starosti také spolupráci s vysokými školami, což je z mého pohledu nesmírně inspirativní. Například nedávno jsme jim zadali úkol, jak podpořit finanční gramotnost na vysokých školách. Studenti nám ukázali, jak by k této záležitosti přistoupili oni. Pro nás se z toho stal nesmírně cenný zdroj nápadů, řadu z podnětů určitě použijeme. Samozřejmě ne vše jde hladce. I my se přeme, názorové střety jsou ale vítány. Jak je řeším? Tak jako mě to naučil můj šef: Vždy položím jedinou otázku: A co dobrého to přinese klientovi? To pomáhá.

Oblíbená otázka: kariéra a rodinný život. Dají se sladit?

Dají. Mým návodem je: balanc. Uvědomit si všechny role, které žena v životě zastává. Jste dcera, sestra, matka, partnerka, manželka, kamarádka, kolegyně, šéfka... To je návod, jak vše zvládnout. Nic se nemá přehánět. A čím je člověk starším, tím v tom má jasněji. Pamatuji si na doby, kdy jsem v práci nemohla skončit. Nebylo to správné. Člověk se musí naučit střídat role, to mu dodá energii, nadhled, jiný úhel pohledu na určitá řešení. Pak má také větší výkon.
Ono s tím souvisí i pojetí života. Mnozí z nás, kteří jeli na plný výkon, a ještě na víc, najednou zjišťují, že to není optimální. Že být v práci 20 hodin denně neprospěje ani kariéře, ani zdraví, ani rodině. Vztah k mnohému, mám pocit, se mění. Vracíme se k opravdovým hodnotám. Negativních informací kolem nás krouží nespočet a my toužíme po dobru. Věřím v dobro. To je smysl života. Dělat to, co je prospěšné, užitečné, dobré. A nemluvím o obrovských věcech.

rozmlouvala Eva Brixi