Myslíte si, že je ekonomie nudná věda a že vše potřebné už bylo napsáno? Mladá autorka, ekonomka Ing. Hana Lipovská, vás přesvědčí, že ani jedno, ani druhé neplatí. V následujícím rozhovoru nemluví jen o své knize Moderní ekonomie, kterou vydalo nakladatelství Grada, ale i o okolnostech, které ji k publikování vedly.

Vstoupila jste do populárně naučné literatury knihou Moderní ekonomie. Proč jste se rozhodla psát a publikovat?

Jako klasický bibliofil jsem ochotná uvěřit, že člověk může vydržet týden bez jídla a tři dny bez vody, ale bezpochyby ani jeden den bez čtení. Od lásky ke knihám je pak už k psaní přirozeně jen krůček. Pravidelně proto píšu krátké sloupky a komentáře k aktuálnímu hospodářskému dění; moje práce mi umožňuje psát řadu textů akademických a pro radost svou a svých přátel tu a tam napíšu nějaký veršík. Psaní člověku umožňuje srovnat si myšlenky, je také ale jistou formou dialogu. Je to možnost jak si naráz povídat s desítkami čtenářů, se kterými bych se ani nikdy osobně nesetkala. Moderní ekonomii jsem však psala i s vědomím slavného citátu nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Samuelsona: „Nestarám se o to, kdo pro náš národ sepisuje zákony, pokud pro něj já mohu psát učebnice ekonomie.“ Byla to pro mě možnost, jak předat dále ekonomické zásady, které považuji za stěžejní pro fungování našeho hospodářství.

Komu je Moderní ekonomie určena, v čem se liší od jiných ekonomických titulů, jaká byla cesta knihy na trh?

Moderní ekonomie vznikala sice relativně rychle, napsala jsem ji během jednoho roku, nicméně její historie je delší. Od počátku svého vlastního studia ekonomie mě těšilo dívat se na život – ale také na knížky a filmy – přes ekonomické brýle. Denně jezdím vlakem a na drobné zážitky ze života dojíždějících se daly základní principy ekonomie vždy tak hezky aplikovat! Podobně Tolstého Anna Karenina, Mannovi Buddenbrookovi, či i řecké pověsti nebo Bible jsou přímo učebnicí ekonomie. Mnoho let jsem si pohrávala s myšlenkou jakési „ekonomické čítanky“, která na ukázkách z literatury vysvětlí základy ekonomického myšlení. Před dvěma roky se mi naskytla možnost mírně odvážné mise – jít na jeden jediný rok suplovat semináře ekonomie na brněnské Gymnázium Matyáše Lercha. Pocházím z učitelské rodiny, proto jsem na nabídku (která mimo jiné vyžadovala nastavit si budík jednou týdně na 4.30 ráno) kývla. Okamžitě jsem však zjistila, že u nás neexistuje středoškolská učebnice ekonomie, která by pokrývala celé osnovy pro třetí a čtvrtý ročník gymnázií. Máme sice vynikající a velmi vlídné knihy profesora Holmana, nicméně ty vysvětlují především mikroekonomii a makroekonomii, nezabývají se již třeba českou transformací nebo hospodářskými dějinami. Brzy mě proto napadlo spojit svůj dávný sen „ekonomické čítanky“ s učebními texty, které jsem připravovala pro své studenty, a napsat tak skutečnou „ekonomii pro každého“.

Co vám studium ekonomie dalo do života, co vám nejvíc vrtá hlavou a jaké máte jako mladá ekonomka a autorka kariérní ambice?

Studium ekonomie mě naučilo především zpochybňovat učebnicové pravdy a velké autority. O matematice či jazyku se nepochybuje, jejich zákonitosti bereme jako fakt. V ekonomii však neustále pochybujete, hledáte svou vlastní pravdu, cestu, vysvětlení. Ekonomie také dává brýle, přes které člověk vidí i to, co není vidět. Když neekonom slyší o vyhlášce, která má zvýšit dejme tomu bezpečnost chodců, bude to považovat za dobrý nápad a správný zásah moudrých autorit. Ekonoma však hned napadne, že regulace může vyvolat morální hazard a v konečném důsledku si tak vyžádat více životů. Zároveň studium ekonomie nikdy nekončí. Po promocích na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity mě nejvíce těšilo, když mě tu a tam někdo nazval nikoli „inženýrkou“, nýbrž „ekonomkou“. Poctivě však musím připustit, že ekonomem se člověk nikdy zcela nestane – ekonomické myšlení je totiž nutné pěstovat a cvičit celý život. V tom se ostatně dobří ekonomové liší od těch salierovsky průměrných.

Hlavní kariérní ambicí je pro mě dělat poctivě svou práci. Velmi ráda učím, těším se na každou hodinu a na společné „turistické výpravy“, které se svými studenty na fakultě podnikáme do nitra ekonomie. Neméně mě těší moje akademická práce, díky které se člověk za psacím stolem skutečně nikdy nenudí. Mé autorské ambice pak jsou prosté a neskromné – velmi bych si přála, aby se studenti jednou učili základy ekonomie „z Lipovské“, tak jak se je už po desetiletí učí „z Holmana“ nebo „ze Samuelsona“.

O čem sníte, když vypustíte z hlavy pracovní témata a úkoly? Máte přání, která byste si chtěla splnit? A co byste přála Čechům a české ekonomice?

Dokonale a neekonomicky si čistím hlavu hlavně u hudby. Jednak sama hraji na klavír a na varhany, jednak poslouchám klasickou hudbu ve všech formách. Pokud je to jen trochu možné, ráda chodím na koncerty Filharmonie Brno – i proto by mým velkým přáním bylo, aby se Brno po desetiletích konečně dožilo důstojného koncertního sálu. Snad se nám to s plánovaným Janáčkovým centrem vyplní. V poslední době sním především u dvacetidílného bachovského kompletu české „královny cembala“ profesorky Zuzany Růžičkové, kterou ostatně ve své Moderní ekonomii také cituji.

Čechům (a Moravákům zvlášť) přeji především zdravou českou ekonomiku založenou na dvou nejzákladnějších hodnotách: svobodě a odpovědnosti. České ekonomice pak přeji zdravý ekonomický růst založený nikoli na dotačním dopingu, ale na produktivní práci, na výsledcích užitečného výzkumu a vývoje, na kvalitním lidském kapitálu. Přála bych nám všem co možná nejmenší sociální stát, útlou až podvyživenou vládu, nízké vládní výdaje plně kryté nízkými daněmi a státní dluh plynule klesající k nule. Obávám se ale, že tato vize bude ještě dlouho spíše českou ekonomikou snů než skutečností.

hodně úspěchů autorce a její knize popřál Pavel Kačer