Máme všechno a chceme víc. Jsme neskromní a doplácíme na to. Být platným členem lidské společnosti je nemožné, aniž bychom opustili touhu spěchat do pekel. Přeháním? Možná. Přesto – žít bez stresu neumíme. Zato dokážeme být nepozorní k sobě navzájem. Chybí laskavost vztahu, sebeúcta. V zajetí shonu ve snaze být dokonalí děláme chyby. Třeba nenasloucháme, odmítáme se zastavit. Proč? Pak přijde průšvih. Voláme o pomoc. Začínáme se zajímat o zdravý životní styl, štípeme dříví, chodíme na procházky, konzultujeme s lékaři. Dopisujeme si s přáteli, hledáme pomoc v literatuře. Zapisujeme se do kurzů jógy. Není pozdě? Odpovídá Dr. Světla Prokešová, lektorka jógy, kterou z našich stránek již znáte.

Naříkáme si nejen na nedostatek času, ale také na zhoršující se zdraví, složitější rodinné vztahy, nespolehlivost obchodních partnerů... A hledáme příčiny vně nás. Není to ta zásadní chyba, vidět negace a svádět je na okolí?

Pěkná otázka, hledání odpovědi by vydalo na celý časopis a možná i knihu... Princip je však jednoduchý, jsme tím, čím se obklopujeme. Nikdy dřív neměl člověk k dispozici tolik informací, často protichůdných, s návody k dosažení všeho. Protože ve své podstatě tíhneme k pohodlnosti, a trochu i alibizmu (přece já nejsem ta špatná, ale „ono to nefunguje“), saháme k výmluvám všeho druhu. Můj tatínek říkával: „Pomocnou ruku najdeš na konci své paže.“ A je to pravda. Náš vnitřní pocit spokojenosti a štěstí opravdu příliš nezávisí na vnějších okolnostech, jen bychom si měli urovnat priority a začít se sebou pracovat.

Ono se to řekne, z praxe víme, že nejedna podnikatelka či manažerka by ráda „něco“ ve svém životě změnila, aby se cítila lépe. Jak však začít, když chybí čas?

Ptáte se na situace, které jsou všem dobře známé. Rozhodnutí „něco“ změnit mají často podobu nákupu permanentek, cyklistické výbavy, rotopedů, trekingových holí a mnoha dalších věcí. Permanentky pak propadají, z rotopedů se stávají věšáky na šaty, na kola se práší ve sklepě... Myslím, že začít by se mělo něčím jednoduchým a každému dostupným, například chůzí. Udělat si denně aspoň dvacet, třicet minut čas na procházku, vyvětrat si hlavu a mít možnost si v klidu promyslet spoustu věcí. Přirozený pohyb je velice přínosný, přiměje nás lépe dýchat, uklidní, a ještě se pokocháme jarní přírodou. Když se nám podaří soustředit se jen na chůzi, můžeme při ní dokonce i meditovat. Pak už jsme na dobré cestě pustit se do pravidelných aktivit.

Třeba do jógy? Proč se právě ona stala tak populární? Může naučit jinému pohledu na svět, vnést klid do duše? Je opravdu tak mocná?

Věnuji se hathajóze, józe integrální cesty, která zahrnuje všechny úrovně člověka – tělesnou, duševní i duchovní s důrazem na hodnotu těla.

A to znamená...

Jóga nejsou tedy pouze fyzická cvičení, naučí nás dýchat, pracovat s myslí a relaxovat. Jóga rovněž nabízí etické principy, které pomáhají zlepšit vlastní postoje vůči životu a lidem.

To zní zajímavě. Co ještě nabízí jóga našemu hektickému životnímu stylu?

Nazvala bych to návrat k sobě, návrat k duši. Naši předkové říkali „nejen chlebem živ je člověk“. Dnes věnujeme příliš velké úsilí materiálnímu vývoji a duševní opomíjíme. Dochází k vnitřní nerovnováze projevující se od bolestí hlavy, únavy, žaludečních potíží až po emociální a psychické poruchy. V jógové teorii se mluví o pěti tělech, které udržujeme v rovnováze cvičením – fyzickým a dechovým, pokud v rovnováze nejsou, dochází k výše zmíněným poruchám. Nerovnováhu, závislosti, deprese a další si můžeme způsobit také tím, že se identifikujeme s povrchními materiálními hodnotami. A přitom náš jazyk zachoval moudrost předků. „Nemá všech pět pohromadě,“ říká se. Jóga může pomoci najít sebe sama, vnitřní klid a onu zmiňovanou rovnováhu.

Někdo může namítnout, že na takové hlouposti, jako je jóga nebo procházky, prostě nemá čas. Není to výmluva?

Každý svého štěstí strůjcem. Každý je odpovědný za svůj život a má právo ho prožít tak, jak sám uzná za vhodné. Každý je tvůrcem svého životního příběhu. Pokud ale cítí, že něco není v pořádku a nechce hledat příčinu, pak se většinou stává, že je zastavený mnohem tvrději, než by sám předpokládal. Cesta zpět ke zdraví bývá obtížná, pracná, někdy nákladná, a ne vždy se může bezezbytku podařit.

Jak tedy ven ze začarovaného kruhu? Jak se dá najít cesta sama k sobě, jak porozumět vlastním problémům a vymanit se z nich?

Stačí chtít. Všechno je v naší hlavě.

No dobrá. Základem spokojenosti člověka je však rovněž například radost a uspokojení z intimního života. Jak to souvisí s naším zdravím, případně v čem může jóga být užitečná?

Jóga pomáhá zpevnit svaly pánevního dna, a tím působí preventivně na celkové zdraví ženských orgánů, po porodu a gynekologických operacích se stav rychleji zlepšuje, můžeme ji chápat jako prevenci inkontinence a hemeroidů, cviky zlepšují postavení pánve při bolestech bederní páteře. Zdravá sexualita není jen otázkou zpevněných svalů, i když i ty zde hrají významnou roli. Uvědomění si sama sebe, své ženskosti a potenciálu je tím největším přínosem. Cvičení pánevního dna je spojeno s dýcháním; tam, kam posíláme dech, tam posíláme energii, a právě v oblasti pánevního dna najdeme dvě významné čakry, které ovlivňují nejen náš vztah k sexualitě, ale k životu vůbec.

Hodně se diskutuje o nadmíře pilulek, které nám lékaři s chutí předepisují, aniž by zkoumali podstatu nemocí, tělo a duši jako celek. Můžeme být skutečně zdravější, když budeme mít po boku jógu?

Určitě můžeme lépe rozumět sami sobě, a tím pádem i svému tělu. Staneme se citlivějšími k potřebám vlastního těla, budeme lépe vnímat, co mu chybí a co neprospívá. Přestaneme si škodit a ve výsledku budeme zdravější. Víra v nové náboženství nazvané věda, která neakceptuje lidskou duši, je velice smutná věc. Naštěstí se už mezi lékaři objevují tací, kteří dbají na celostní přístup, je jich ale stále málo.

Dávám vám za pravdu. Jak jste už naznačila, často si můžeme sami za zmatky, které svému organizmu děláme cíleně tím, že se z nás stávají pasivní konzumenti a uživatelé technologií, televizních pořadů, necháváme se ovládat marketingem, komerce prorůstá do našich srdcí. Nekoncentrujeme vlastní tvořivý potenciál a stáváme se závislými na čemkoli. To se přece na naší kondici musí projevit.

Samozřejmě, a čím dříve si to uvědomíme, tím lépe. Žijme tak, abychom si působili radost, ne abychom ji ztráceli. Součástí jógy jsou pravidla, která nám pomáhají vytvářet postoj vůči ostatním a vůči sobě. Jedna skupina pravidel nás učí zdrženlivosti a kontrole a pomáhá utvářet postoj k ostatním lidem a světu. Druhá část poukazuje na pravidla sebekázně a řádu. Dodržování obou částí pravidel, jež tvoří jeden celek, není sice jednoduché, ale velice účinné. Princip nenásilí je paralelou ke křesťanskému učení, v józe jde však dál, k soucitu se všemi živými bytostmi. Mimo jiné také znamená nedopouštět se násilí na sobě samých. I ostatní pravidla můžeme v naší křesťanské kultuře najít – požadavek poctivosti, upřímnosti, zdrženlivosti, nechamtivosti.

To mám přemýšlet stále jen o sobě?

Vnitřní rovnováhu nelze získat neustálým „pitváním“ ústrků, ale skromností a spokojeností se vším, co život přináší. Nepouštějme si do mysli ošklivé myšlenky (závist, zlost, nenávist...), věřme, že všeho, co chceme, dosáhneme pravidelným úsilím.

A nehledáme až příliš pozdě místo toho, abychom předcházeli následkům? Nezapomínáme na ty drobné radosti, které náš život mohou osvěžit nekonečnými možnostmi vedoucími k pohodě?

Zkusila jste si někdy uvědomit, kolik přání člověk denně má? Jak jsou často protichůdná? Co kdyby se všechna splnila?

To by byl mazec! Přinejmenším by nás to hodně překvapilo.

Chceme-li být opravdu šťastní a vyrovnaní, možná nám cestu ukáže stará japonská povídka: Nan-ina, japonského Mistra z éry Mejdži (1868–1912), navštívil jeden univerzitní profesor, který se chtěl něco dozvědět o zenu. Nan-in ho obsloužil čajem. Naléval čaj do šálku a nepřestával dolévat. Profesor se díval, jak čaj přetéká, a posléze se již nedokázal udržet a zvolal: „Je přeplněný, nic dalšího se už do něj nevejde!“ Nan-in na to odpověděl: „Jako je tento šálek plný, tak i vy jste pln vlastních názorů a představ. Jak vám mohu odhalit zen, když napřed nevyprázdníte sám svůj šálek?“ (z knížky Perličky moudrosti vyprávějí, Rudolf Skarnitzl, nakl. Onyx)

ptala se Eva Brixi