Měla jsem připravené množství otázek, které mi posléze nebyly k ničemu. S Hanou Šindlerovou jsme si povídaly o všem možném, i když samozřejmě nejvíce o její výrobě marmelád. Provozovnu najdete v Praze 7 v ulici Veletržní. Dá se zde samozřejmě i nakupovat, přijít se podívat, nechat si vysvětlit to i ono. Dovoleno je ochutnat a pak vybírat. Pokud jste mlsní a vaše chuť zatouží třeba po šípkové nebo angreštové se zeleným čajem, malinové s limetkou či jahodové s chilli, doporučuji neváhat. Třeba ta z šípků, ta je tedy unikátní. Mám v chladničce a vždycky si dám lžičku na dobrou noc. Usínám tak s pocitem, že co lahodí žaludku, musí lahodit i psychice.

Hana Šindlerová je jednou z těch, které se pustily do podnikání doslova z ničeho nic. Prostě zkusila to a uspěla. Jak sama říká, kdyby si to dlouho promýšlela, asi by to nakonec vzdala. Uvědomila by si rizika, která na člověka v businessu číhají a ani by nezačala. Se svým nadšeneckým přístupem však skočila rovnou do vody a nezbývalo než plavat. Myslím, že plavec je výborný, stejně tak jako experimentátor.

Nějaký plán, představu jste však mít musela...

Ano, to ano. Chtěla jsem psát ke každé marmeládě její příběh, protože každá receptura vlastně svým způsobem příběhem je. Jenže – začala jsem, ale pak najednou už na nic nebyl čas. Řešila jsem milion jiných věcí... Nicméně stále vnímám, že celé mé podnikání je příběhem, má své opodstatnění. A tak se myšlenky příběhu nevzdávám. Někdy snad budu mít opravdu více klidu a začnu. Pak se budu moci i soustředit.

Ale i na jinné činnosti se musíte koncentrovat, takže asi jsou určité priority, a těm zkrátka dáváteš přednost.

Je to tak. Mám hodně nápadů, všude vidím nějakou příležitost, nasávám nové podněty. Všechno mě baví, povzbuzuje mne zájem veřejnosti i odborníků z gastronomie.

Co tvoří základ objednávek?

Nepodceňuji žádnou poptávku, nikoho neodmítám. Vážím si lidí, kteří od nás kupují na farmářských trzích stejně tak jako jedné opravdu velké zakázky, kdy jsme připravovali 5000 marmelád pro Globus. Bylo to na nás opravdu neobvyklé množství, zvláště, když si představíte, že šlo zase jen a jen o stoprocentně ruční práci. Žádné stroje, jen naše ruce...

Musím se však pochlubit i dalšími referencemi: dodáváme do hotelu Four Seasons Hotels a rovněž si nás vybral šéfkuchař hotelu Intercontinental Prague Miroslav Kubec. Netřeba připomínat, že oba se nacházejí v naší metropoli a jsou svojí kuchyní ojedinělé. Zavedli jsme se i v pražském hotelu Alcron u Romana Pauluse. Naše speciality můžete okusit v hotelu Corinthia nebo vyhlášené kavárně Cafe Cafe Richarda Hrádka. Dodáváme do farmářských prodejen, do menších hotelů a kavárniček. Potěší mne, pokud si u nás objedná malý krámek třeba jen deset marmelád. Pohladí to na duši, povzbudí to. A o tom moje podnikání je.

Vás si však vybral i michelinský šéfkuchař. Jak to vlastně bylo?

To souvisí právě s hotelem Four Seasons. Samozřejmě mne nesmírně těší, že mne oslovil. Ale přiznám se, že když jsem šla prezentovat svoje marmelády a přede mnou stáli nastoupeni šéfkuchaři a šéfcukráři v čele s Luca de Astisem, rozklepala se mi kolena. Ze své podstaty jsem člověk hodně skromný, avšak v tu chvíli jsem nakonec byla na sebe neskutečně hrdá a byla jsem šťastná, že jsem to právě já a že za mnou stojí všichni, kteří mi pomáhají, a ve chvílích, kdy potřebuji, mne podrží.

S vašimi výrobky jsem se seznámila na loňském vyhodnocení soutěže Česká chuťovka, při kterém jste tehdy chyběla. Proč?

Je to prosté – onemocněla jsem. Když mi pak moji kolegové vyprávěli, jaké to v nádherných prostorách Senátu bylo, opravdu jsem litovala. Zvláště když jsme byli oceněni a já u toho nemohla být. Že bych se letos zase přihlásila? Moc mne to láká. Zatím ale nevím, jaké výrobky bych měla vybrat.

Jenže vy jste na soutěže trochu zanevřela. Jak to bylo?

Hlásila jsem se do jedné pro potravináře, ale přihlášku mi organizátoři vrátili. Sídlo podnikání mám v hlavním městě a účastnit se mohli jen Středočeši. Bylo mi to líto, a když se to opakovalo i další rok, řekla jsem si, že s takovými pokusy končím. Osud mi však přivál do cesty Českou chuťovku, našla jsem ji náhodně na Facebooku, a řekla si, že to tedy ještě naposled zkusím. A vyšlo to. Máme ocenění jak Česká chuťovka, tak Dětská chuťovka.

Co dělá zpracovatel ovoce v zimě?

Je to jiná sezona než v létě, ale že bychom se zastavili, to se nedá tvrdit. Zpracováváme exotické ovoce, mango, kiwi, právě nyní filetujeme půl tuny pomerančů. Všechno je to ruční práce, na nic nemáme stroje. A tak bychom si alespoň jeden, který se dá koupit v zahraničí, na odpeckování třešní nebo švestek, moc přáli. Stojí kolem 300 000 korun, a na to zatím nemám. Zkusila jsem oslovit CzechInvest, tak uvidím, zda se nám podaří něco vymyslet. Otázkou je, jak to bude administrativně náročné. Ani v tuto dobu totiž na papírování moc času nezbývá. Právě doděláváme cibulový džem, a třeba právě ten je nesmírně pracný.

Cibulový džem? To jde?

Umím zpracovat cokoli. Mám ráda výzvy, neobvyklé otázky. Když se na nás například obrátí někdo, že má právě nadbytek zelených rajčat, jestli bychom je neodebrali, to víte, že jsem pro. Nebo někomu uzraje neobvyklé množství třešní a je mu líto, aby to jen tak spadlo. Zavolá mi, já se s děvčaty sbalím a jedeme na třešně! Onehdy se mi ozvala jedna paní, že má kdoule a jestlipak je nechceme. Jako by vyslyšela mé přání. Sháním je po celé Evropě, odebíráme je z Německa, a najednou jsou v Česku!

Kolik vaše živnost zaměstnává lidí?

Podnikám na IČO, na trh jsem šla s vlastní kůží. Jsem poctivec, faktury platím ihned, abych měla klidné spaní. Je nás kolem deseti, v létě přibírám brigádníky. Jde výhradně o ruční práci, tedy musíme ovoce či zeleninu očistit, nakrájet, uvařit, nadávkovat do skleniček, zavíčkovat a popsat. Vaříme po pěti kilech, tedy v malých várkách, na čtyřech hořácích, poctivě, tak, jak to dělávala moje babička. Popisuji výhradně já, můj rukopis je pečetí kvality, za kterou si stojím. Je to zároveň moje image.

Vaše značka, Marmelády s příběhem, naznačuje, že převažuje skutečně sortiment marmelád. Je to tak?

Marmelády a džemy představují 80 procent naší výroby. Další doplňky tvoří chutney, nakládané okurky, zelenina, houby. Víte, já strašně ráda vařím a zkouším nové věci. Baví mne jak sladkosti, tak i ty slané dobroty.

Už víte, s čím novým přijdete v létě?

Možností je nekonečno. Chtěla bych toho hodně, nechte se překvapit!

Začala jste před čtyřmi roky jako matka samoživitelka se dvěma malými dětmi. Nebála jste se, že to nezvládnete?

Nějak jsem o rizicích nepřemýšlela. To bych bývala asi nikdy nezačala. Neměla jsem nasmlouvané vůbec nic. V noci jsem vařila a ráno jsem šla na trh. Sklenička neměla etiketu se složením, v noci jsem zboží ani nestačila popsat, tak jsem popisovala až na trhu, před lidmi. Nebyl business plán, nebyla žádná ekonomická rozvaha, na to chyběl čas. Byla jsem možná naivní, samozřejmě nezkušená, ale právě proto se to možná povedlo.

Dnes se můžete pyšnit 80 druhy marmelád a džemů a stále přidáváte. Cožpak je studnice možností nekonečná?

Napadá mne spousta věcí. Než však zahájím výrobu, třeba rok dva zkouším a testuji. Nebo naopak, nápad přijde a hurá, jdeme do toho! Přiznám se, že nemám kdy sledovat konkurenci! Ale já se nebojím. Jdu si svou vlastní cestou, snažím se pracovat poctivě, a hlavně srdcem. Jsem už taková, že se ráno těším do práce! Když zjistím, že mne někdo napodobuje, myslím si o tom, že jsem asi dobrá, když mu to stojí za to.

Ani dnes nemáte strach, že neprodáte?

Nemám. Spíš z toho, že nedostanu zaplaceno. Dlužníci jsou a budou. To je mi pak líto. Jenže páka na to, jak toto uvést do pořádku, neexistuje. Zklamání nad morálkou těch otrlých, to ano. Avšak nic jiného. Vím jen to, že musím bojovat. I o ty peníze. Nakupujeme ovoce a zeleninu, obaly, hradím nájem, lidi, a vždy musí mít zaplaceno ostatní, pak přicházím na řadu teprve já sama. Nešidím jiné, neošidila bych nikdy kvalitu mých výrobků. To je můj životní postoj.

Módní jsou dárkové balíčky dobrot k nejrůznějším příležitostem. I ty lze u vás objednat?

Samozřejmě. Dárky připravujeme velice rádi. Je to taková příjemná hra. Loni před Vánoci jsme měli co dělat, abychom každého uspokojili. Zájem byl velký. Nevadí nám, když přijde někdo i s neobvyklým požadavkem, vždy přemýšlíme, jak to zvládnout, aby zájemce věděl, že si moc přejeme, aby byl spokojený a vrátil se.

A funguje to? Vrací se klienti?

Vrací. Utvrzuje mne to v pocitu štěstí, užitečnosti, dává mi to zpětnou vazbu. Zjišťuji, že dělám něco, co ostatní dokáží ocenit.

ptala se Eva Brixi

www.marmelady.info