Jana Andrlová vyrábí marmelády, a ne ledajaké. Opravdové, z ovoce, převážně rostoucího v Čechách, mnohé z něj sama češe a sbírá. Ale lákalo ji zpracovat také citrusy, doplňovat, kombinovat a soutěžit. Nevystavovala a neuspěla pouze v České chuťovce, ale letos již podruhé v Anglii, ve specializovaném klání. Odměnou za snahu, originalitu i vstřícnost ke skutečnému gurmánství jí byla zlatá medaile v jedné z kategorií. Více již o značce Brdské pochoutky řeknou následující řádky:

Nikdy bych neřekla, kolik inovací lze přinést v oboru, který je již tak starý – výrobě marmelád. Navíc v Evropě. Mnohé ženy si je připravují samy z plodů, které dá zahrada... Konkurence je tedy vysoká...

Je a není. On ne každý má vlastní zahradu s vlastním kvalitním ovocem, které si sám natrhá a sám zpracuje, takže ví, z čeho ta jeho marmeláda je. Samozřejmě se dá ovoce koupit, ale můžete dát ruku do ohně za to, že nedozrálo někde u silnice, že nebylo chemicky ošetřené nebo nestrávilo bůhví kolik času někde ve skladu? No, a pak je tady stále početnější skupina těch, které na výrobu vlastní marmelády nemají čas, chuť, anebo to prostě neumí a radši si ji koupí.

V loňslkém roce jste se do celosvětové soutěže výrobců citrusových marmelád přihlásila se zavařeninou z pomela s pekanovými ořechy a získala bronzovou medaili. Byl to obrovský úspěch, který vás nenechal v klidu a hned jste přemýšlela, čím porotu překvapíte dál...

Hlavně to byl šok. Do soutěže jsem stejně, jako letos, přihlásila jednu zavařeninu, takže jsem ani nedoufala, že by v takové konkurenci mohla nějaké ocenění získat. Navíc citrusové zavařeniny jsou pro mě spíš takovým doplňkem sortimentu. Většina zavařenin je z českého ovoce (višně, meruňky, jahody, ostružiny, borůvky, rybíz, lesní jahody atd.), které si sama pěstuju, nebo alespoň sama sbírám. WMA v Anglii je soutěž výrobců citrusových marmelád, takže lze přihlásit jen marmeládu vyrobenou z citrusů. Tím jsou možnosti dost zúžené. Navíc, u nás se dají koupit jen citrusy, které jsou chemicky ošetřené. Jasně, třeba bio. Vy věříte, že biocitrusy jsou bez chemického ošetření? Já ne. Anebo vlastní dovoz chemicky neošetřených citrusů přímo z Itálie, Řecka, Španělska... To se ale zákonitě pak musí promítnout do ceny. A já nechci vyrábět pro horních deset tisíc. Takže zbývá to, co se dá použít bez kůry, proto to pomelo. A jestli jsem přemýšlela, čím překvapit porotu? Ani ne. Prostě přišel nápad.

A vyšlo to. Máte za sebou neuvěřitelné vítězství. Zlatou medaili za zavařeninu z pomela s karamelem v kategorii marmelád vhodných k sýrům. Jak jste prožívala tu radost?

Radost to samozřejmě byla. A velká. Tajně jsem sice v koutku duše v nějaké to ocenění doufala, ale že to bude zlato, to by mě opravdu nenapadlo. Těší mě to o to víc, že jsem, stejně jako vloni, do soutěže přihlásila jen jeden vzorek. Když jich pošlete deset nebo víc, tak už je ta naděje na úspěch větší, ale takhle, buď je ta marmeláda opravdu dobrá, nebo to musí být hodně velké štěstí. Ale dva roky po sobě? Nerada bych působila neskromně, ale nevím, co je větší ocenění, zlato z Anglie, nebo to, když se vám vrací spokojení zákazníci, to, že malé dítě po ochutnání řekne „mňam“, dospělý chlap si přijde znovu pro zavařeninu a řekne vám, že to bylo, cituji: „nebe v hubě“, desetiletý kluk vám poví, že lepší marmeládu v životě nejedl, nebo vás na jaře Angličanka lámanou češtinou potěší tím, že se na vás a vaše marmelády celou zimu těšila? Tohle jsou chvíle, kdy máte pocit, že to, co děláte, má smysl.

Porota hodnotila více než 2600 vzorků z celého světa. Vaše zavařenina získala ve své kategorii zlatou medaili. To je vítězství nade vše. Co dál?

Asi zůstat nohama na zemi a nepodlehnout pokušení nějakých razantních změn. Nejen ta medaile, ale i hodnocení mých zákazníků je vlastně potvrzením toho, že to dělám dobře, tak proč na tom něco měnit. Nemám ambice rozšiřovat výrobu, expandovat do zahraničí, ani zaplavit český trh. Pak už je jen krůček ke snaze vyrábět větší množství na úkor kvality. Třeba podíl ovoce by místo 70 procent stačil poloviční, čerstvá citronová šťáva by se dala nahradit mnohem levnější kyselinou citronovou, cukr fruktózou a díky mechanizaci by se dalo vyrobit mnohem víc kusů za den, za týden, za měsíc... A výsledek? To, co najdete v regálech většiny obchodních řetězců. A to opravdu nechci. To už by pak nebyla ta kvalitní ručně vyrobená zavařenina z vlastnoručně sbíraného ovoce a bez všemožných náhražek.

Jak jste se o soutěži vlastně dověděla?

Z internetu. Ono těch soutěží existuje víc, ale je fakt, že tahle je dost prestižní. Nejen obrovskou účastí výrobců z celého světa, ale třeba i složením odborné poroty. Navíc Anglie má ve výrobě marmelád letitou tradici.

A chtěla byste se zúčastnit ještě jednou? Do třetice?

Do třetice všeho dobrého i zlého? Uvidíme. Když zase přijde nápad... Zlato už mám, tak co chtít víc? Já to zas tak moc neprožívám. Nejsem jaderný fyzik, pořád je to jen marmeláda – i když dobrá.

www.brdske-pochoutky.cz 

ptala se Eva Brixi