Přestože naše společnost si vysoce cení výkonu, stává se, že někdy přes veškerou snahu lepšího výsledku či intelektuálního průlomu ne a ne dosáhnout. Tato neviditelná bariéra se zvětšuje s tím, kolik snahy na její prolomení člověk vyvíjí. Zdá se nám to na první pohled nepohodlné. Okolí to může identifikovat jako selhání. Nicméně tento dočasný neúspěch potřebuje vyzrát v něco docela jiného. Označit nálepkou neúspěch, když něco nejde hned a vyžaduje to svůj čas, je svým způsobem prokletí „západního" člověka.

A proč? Doba je rychlá a vyžaduje rychlost od všech členů společnosti. Je to správná cesta? Na tuto otázku jsem se snažila nalézt optimální odpověď v průběhu četby knihy Odpočinek tajná zbraň vítězů. Patří mezi letošní novinky. Autor upozorňuje, že odpočinek a práce předpokládající dnes vždy určité nároky na výkon jsou spojité nádoby. Okomentovala bych toto tvrzení z antropologické perspektivy, že člověku je myšlení a prožívání v binárních pozicích vlastní, aby vůbec dokázal rozlišovat mezi jednotlivými aktivitami a stavy. A tak je to i se vztahem mezi odpočinkem a produktivní činností. Jenže jaké má odpočinek postavení v současnosti v bohatých a vyspělých zemích? Je to kratochvíle? Je hodnotný? Má skutečně význam a přidanou hodnotu? Nebo bychom jej měli chápat jako nicnedělání, protiklad práce?

Z vědeckých poznatků vyplývá, že i při odpočinku je mozek čile aktivní, nicméně se do procesu aktivity zapojují ty struktury, které se od těch zaměřených na promyšlený výkon, logiku, koncentraci liší. Ve chvílích odpočinku se značně aktivují ty části mozku, jež zodpovídají za kreativitu, vztahy, originalitu. Logika regeneruje. Tak například báječní myslitelé 19., 20. i 21. století - ti všichni přicházeli na největší objevy mnohdy po vydatném duševním odpočinku či ve chvíli, kdy zcela změnili prostředí.

Odpočinek občerstvuje a uvolňuje. Umožňuje lidské mysli objevit mnohdy zcela nečekaně řešení, novou perspektivu, nadhled. Tento heuréka moment přichází na dovolené, v křesle, když popíjíte šálek oblíbené kávy nad novou detektivkou, když se jen tak mazlíte s kocourem a na zápraží přitom dopadají teplé paprsky podzimního slunce. Možná pozorujete přírodu, potápíte se, pilotujete vrtulník, malujete, tančíte. To je jedno. Dělejte, co vás těší a je vaším zdrojem odpočinku a obnovy sil. A užívejte si to. Nemyslete na problémy. Většinou nemají nohy a neutečou. Všechno, co je třeba udělat, když vám intelektuální blok zahradí cestu, je přehodit výhybku. Nevyčítejte si, že se danému úkolu či problému nevěnujete. Nevyčítejte si odpočinek. Právě totiž děláte něco, co vás možná mílovými kroky posune vpřed. Anebo vám dá přinejmenším svěžejší pohled na věc.

Odpočívejte.

Kateřina Šimkova