Eva Brixi
Zima je divoká
jak bílé mámení
Pravda je mělce hluboká
A řeka občas pozpátku odtéká
V čase neviditelném
po sněhu přešel dým
Podkova pro štěstí do srdce se zasekla
Co z toho
Jen zima je divoká
jak pošťák bez fraku
psaníčka průsvitná do prádla obléká