Eva Brixi

Jsou dny
Které minu
Jsou jiné
Plné hříchů měkoučkých jak mech
To stýská se mi po lidech
Jsou týdny a roky
Velké nic
Najednou letím na měsíc
V náruči mraků
V objetí všech těch bezejmenných nezbedných
Kteří mi kdysi ubírali smích

Já matka, milenka, manželka i vdova
Já duše staronová
Já buřič prostopášný
Já vyznavač vášní
Nepouštím se rovnic bezesných
Anděl tvůj se vkrádá mezi moje vrásky
A čechrá všechny moje lásky

Jedna vzpomínka je největší
Tu ale paměť dávno neřeší