Eva Brixi

Když liják laská zemi
Když prší tričko z ramen
A den se s nocí mísí v jedno
Nechce se mi vstávat
Z lenošení u kachlových kamen

Když mraky vraští čelo
Když ve snu svírají mi tělo
Do objetí blesků hromů
Vplétám se já
V jinotajném stesku do kořenů stromů
Proudy kapek ostře crčí
Podpisují pravdy do listí i do jehličí

Když nedočkavě kráčím navzdory
Omamnému diktování přírody
Svým lesem klikatým
Jsem kapsa nových vzpomínek
Vstříc náladám hebkým jak mech
Už projíždím ti dlaní po zádech
Déšť hojí tvoje rány
Ostatní kapitolky už byly totiž prolíbány