Eva Brixi

Pošmournou krajinou
Vleče se stín nebe
Obloha padá níž
A já už nevidím ani sebe
V podvečer je jarní rande stále blíž
Ornice přespolní mi po kotníky sahá
Nedočkavostí jsem už nahá
Noc je chladivý obklad
Přesto vlahá
Na pomoc vyrostla mi pod nohama tráva

Země se otvírá
Vystupují hosté
Láska nás pokouší
Růžové pokrmy noste
Životní partie ve výškách smrků
Sehrána bude až za sto let
Nechci být moudrá
Nechci zarostlé záhony plet
Ano i ne je na vážkách
Jenže jaro hromadí se právě v podléškách

Utíkám obejmout
Co ještě není moje
Harfa smrkových větví mi
K tomu hraje