Eva Brixi

Jsou slova plná předsevzetí
Písmena sama píší
Osud vlastních dětí
Cedulky školní
Už dávno přestaly platit
A místo nich
Příběhy jejich cesty zlatí

Říkadla lásky
Již mi nachystala vrásky
Tehdy jsem nemyslela na nic
Dnes sečtělá jsem
Ale nevěřící
Koření dnů
Mnu si v prstech
Nedala bych je za nic
Má šprťouchlata totiž
Nechtějí ani teď znát hranic
Drží krok
Jak svůdce stvořitel a panic celý rok

Země se mi začala točit
Vlídným směrem
Budoucnost se už neměří úhloměrem
Vzpomínky rovnám do řádků
A kreslím vtipy nových pořádků
Slza k slze
Provázek na niti
Skřivani z rukávu brzy vyletí

Půlnoc bouchla šampaňské
Přípitek promlčel
Co neměl říci
A mé sny jsou zase koledníci