Eva Brixi
Prstem kreslím na okno
Vzkazuji cosi ptákům v nebi
Mám tisíc přání v dlani
Ale nevím ani
Co by muži vlastně chtěli
Vzkazy píšu cestou domů
Cestou z duše ven
Na čelo si dávám verše obkladem
A potichu si zpívám
Smutné balady
Snítky lásek staré zahrady
Trhám jak listy diáře
Když se ti dívám do tváře
Oči vlévám deštěm do vody
Jakmile potkám tvoje náhody
Ptám se stromů
Kudy dostanu se vlastně domů
Kde budu mít klid
Až budu si chtít
Doopravdy snít