Eva Brixi

Když voní kopr zahradami
A končí sklizeň okurek
Tak dobře je mi
Jistojistě
Pevně s ostatními
Byť nosím stále kecky bez šňůrek
Při cestě mezi poli
Kde opožděná láska tolik bolí
Kde usychají bodláky a ostružiny zrají
Kde vzpomínky pod keř usedají
A země prasklinami zvoní
Je doba nadepsaných konců
Plachých pohledů
Marmeláda kypí z hrnců
Jak teplo do polštářů osamělých chodců
Je čas stmívání a klidu
Něha probouzí se v lidu
Poslední traktor vrčí
A hospoda zavírá
Spolu se džbánem
Kopr voní zahradami
Jak muži nad ránem