Eva Brixi

Když ráno ženy omylem a lehce
Snesou svá stehna nad peřinu
Když ráno ženy žádostivost
Ještě ze snu v sobě nosí
Pak tajemný bůžek hříchu jejich muže
Úpěnlivě prosí
Když ňadro ženy omylem a lehce
Vyběhne časně na polštář
Muž skládá zbraně
K jejím nohám na oltář
Víc už nechce
Když teplá ruka ženy ještě v polospánku
Začne hledat vedle v džbánku
Živou vodu na křest dne
Pro toho vedle ní
Je to k uzoufání nezbedné
Věta malá prostá lhaní
Ví někdo
Co se skrývá za ní
Slovíčka nerozumná
Růžový román
Stránka plná
S podpisem nekonečna
Z obrázku vystoupila další slečna