Eva Brixi

Možná jsem duše víc než prostá
A vidím jiné dálky
Než jen blesky hromy
A manželské války
Možná jsem šálek čaje
A hořká káva k tomu
Snad mám i klíče od zavřeného domu
Jen musíš vědět sám
V jakou hodinu
Teď odmykám

Možná jsem nepřečtené nebe
A netuším
Jak oheň zebe
Možná jsem prostoduchá hádanka
Někdy i ze slz v kapesníku
Kostkovaná skládanka

Mám v sobě tisícero slov
Která nikdo nezná
Možná jednou probudím vykřičníky
A zakážu otazníky
Možná jednou potají
Pohladím slabiku
Z níž se ticha skládají