Pražská plynárenská, a. s., otevře 17. října 2012 v Plynárenském muzeu v Michli světově ojedinělou výstavu „Plynové žehličky a mandly". Nová expozice byla vybudována u příležitosti 165. výročí českého a pražského plynárenství. Výstava nabízí návštěvníkům pohled do jedné z nejvýznamnějších etap žehlení - do historie žehlení plynem. K vidění je 65 českých i zahraničních žehliček, k nejzajímavějším exponátům patří zdobená překlopná ohřívadla žehliček. Raritou je překlápěcí plynová žehlička - po vychladnutí spodní plochy se žehlička překlopila a žehlilo se ohřátou horní stranou. Součástí výstavy jsou historické propagační materiály, letáky, prospekty, katalogy a dobové fotografie. Informační panely seznamují návštěvníky s historií žehlení plynem.
Nejlehčí exponát - dětská minižehlička váží 195 gramů, naopak nejtěžší krejčovská celoželezná žehlička č.20 váží 9,8 kg.

Žehličky na výstavu byly získány jednak ze sbírek Plynárenského muzea, jednak byly zapůjčeny od významných sběratelů žehliček u nás - paní Jany Nuskové a pana Vladimíra Zacha.

Z historie žehlení plynem
Lidé chtěli odjakživa dobře vypadat, a proto vymýšleli nejrůznější způsoby, jak své svršky upravovat podle právě panujících módních trendů. Nejstarší způsoby uhlazování oděvů, zprvu nejrůznějšími hladítky za studena, později i působením tepla. Vždyť již samo slovo žehlení je odvozeno od slova žíhat - tedy hladit žehem. První žehličky, tak jak si je představujeme dnes, se objevují až v 16. století. Byly to kovářské výrobky z těžkého železa, které se ohřívaly na otevřeném ohni. Žehlička se musela před použitím utřít, aby neušpinila prádlo. S těmito žehličkami to tehdejší hospodyně neměly vůbec jednoduché, když pomineme možnost ušpinění prádla, byly to poměrně těžké kousky, vážily totiž až osm kilogramů! V souvislosti s vynálezem litiny byly vyvíjeny různé typy žehliček s vnitřním ohřevem - objevují se žehličky na petrolej, benzín, tekutý i pevný líh, i na páru. A hlavně na plyn.
Plynové žehličky se staly velmi rozšířeným plynovým spotřebičem na konci 19. a v první polovině 20. století.. Používaly se v domácnostech, krejčovských dílnách a provozovnách služeb. Podle způsobu ohřevu se plynové žehličky rozdělovaly takto.

Žehličky s ohřevem vestavěným plynovým hořákem uvnitř se vytápěly nepřetržitě po celou dobu žehlení. Plyn se přiváděl do hořáku hadicí.

Žehličky ohřívané na různých samostatných speciálních plynových ohřívadlech, na které se žehličky nasazovaly. Plamen procházel dutinou žehličky a vystupoval otvory v žehličce. Po vychladnutí žehličky bylo nutné ji vždy znovu postavit na hořák. Mělo-li se tedy žehlit nepřetržitě, bylo třeba dvou žehliček,

Celoželezné žehličky (plné, americké) byly ohřívané na běžných či speciálních plynových ohřívadlech hořácích nebo vařičích. Bylo možné je ohřívat i na plotnách, proto se používaly často v domácnostech, kde se vyskytovaly uhelné sporáky. Plné žehličky měly zpravidla snímatelnou rukojeť, která se nasazovala na žehličku, s níž bylo právě manipulováno. Plné žehličky o vyšší hmotnosti patřily zpravidla do vybavení krejčovských dílen. K žehlení pánských obleků a plášťů se používaly žehličky o hmotnosti 5 až 15 kg.

K žehlení plášťů a rovného prádla se v některých provozovnách používalo též zvláštních mechanických žehliček o hmotnosti až 35 kg. K žehlení různých kusů rovného prádla se používaly plynové lisy. V době odnímatelných tvrdých límečků a manžet košil sloužily k žehlení těchto nezbytných součástí pánského prádla různé plynové přístroje a plyn nechyběl ani u žehlení pánských klobouků. Plamen svítiplynu zahříval i formy na žehlení rukavic.

K žehlení ložního prádla, závěsů a jiných velkých textilií se používaly plynové mandly. Podobné mandlům byly i plisovací žehlicí stroje s plynovými hořáky ke zhotovování pravidelných záhybů na tkaninách.

Ve druhé polovině 20. století plynové žehličky a žehlicí stroje již z domácností a provozoven zmizely. Byly postupně nahrazeny spotřebiči elektrickými, které jsou vybaveny řadou regulačních prvků a programů. Plynové žehličky v minulosti přispívaly k teplu domova a měly své kouzlo. Proto bychom na ně neměli zapomenout.

Všichni zájemci o plynárenskou historii jsou na výstavu „Plynové žehličky a mandly" srdečně zváni.

PLYNÁRENSKÉ MUZEUM
První muzeum plynárenství v České republice bylo v areálu Pražské plynárenské, a. s., v Praze 4 - Michli otevřeno v roce 1999. Návštěvník se seznámí s historií a vývojem světového a českého plynárenství, dozví se vše o historii užití plynu, prohlédne si dobové plynové spotřebiče, plynoměry, modely starých výrobních zařízení, plynojemů nebo výstavby plynovodů. K zajímavostem a raritám muzea patří oválný plynovod z Karlova Mostu z roku 1878, zrekonstruovaný model plynárny Michle z roku 1937, jeden z prvních plynových motorů z 19.století, plynová promítačka filmů, mincový plynoměr, automatická pračka Moretta s plynovým ohřevem vody, secesní plynové lustry, plynový lednička, mandl nebo řada historických plynových žehliček.

Plynárenské muzeum:
U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle (areál Pražské plynárenské, a. s.)

Spojení: Tramvaj č. 11 nebo bus č. 188, zastávka Plynárna Michle

Otevírací doba: Celoročně, termín návštěvy muzea je třeba předem dohodnout na telefon 267 172 482 nebo 267 172 616 nebo prostřednictvím e-mailu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Odborný výklad: zajištěn v češtině, němčině a angličtině

Bezbariérový přístup

Vstup zdarma

Zřizovatelem a provozovatelem Plynárenského muzea je Pražská plynárenská, a. s.

(tz)