Motivace zaměstnanců je klíčovým prvkem úspěchu každé firmy. Většina šéfů přitom pracuje pouze s finančními benefity. Peníze ale nejsou z dlouhodobého hlediska ideálním nástrojem, jak v lidech vyvolat pozitivní emoce a potěšení z práce.

Do popředí se dostává nefinanční motivace, kdy se o zaměstnance a jeho práci zajímáme a nasloucháme jim.

Motivace může být stimulována různými faktory, které povedou k dlouhodobé produktivitě a spokojenosti pracovníků. „Motivace není o tom, dát zaměstnanci plno výhod, aby měl spokojenější osobní život. Motivace je, dát mu skvělé pocity z práce. Je rozdíl muset do práce a těšit se do práce. Proto z dlouhodobého hlediska nemotivují peníze. Lidem sice mohou zvýšit krátkodobou spokojenost, ale ne zájem o práci. Výsledkem motivace má být zájem a to, že práce jedince baví. Proto mají větší sílu nefinanční motivátory,“ vysvětlila Irena Vrbová, zakladatelka konzultační společnosti Porto, která se zabývá vzděláváním a rozvojem majitelů a manažerů menších a středních firem.

Motivace je především o zájmu, pozornosti a komunikaci na lince šéf - zaměstnanec. A tato linka musí být neustále v pohybu. Nejde o žádné složité motivační nástroje, základem je individuální přístup šéfa ke svým lidem. „Přístup, u kterého se stále jako šéf dívám, jak daného jedince práce baví a jak nastavit, aby se mohl ve svém oboru projevit a být dobrý. Tedy stále sledovat a hledat možnosti. A na to musí mít šéf čas. Pokud je velmi zaneprázdněný, lidem se nevěnuje, nemůže to fungovat. Pokud jim ale ukáže, že stojí za jeho čas a pozornost, každý pracovník si toho všimne. Zaměstnanci bude v takovém vztahu dobře a vy jako šéf začnete jemu stát za to. Teprve potom spolu budete chtít žít pracovní čas,“ uvedla Irena Vrbová.

Jaká je vaše hodnota?
Dalším faktorem je vyvolat v zaměstnanci pocit vyšší hodnoty sebe sama, ze kterého má radost. „Každý totiž vcházíme do pracovního života s nádobkou respektu a úcty k sobě, která ale není plná. Někdo ji má zcela prázdnou a schovává to za přebujelé ego falešné jistoty, někdo ji má naplněnou zčásti. Nikdo ji ale nemá zdravě zcela plnou. A úkolem šéfa je tu nádobku plnit. Dávat člověku pocit, že roste, a znovu – že ho práce baví,“ doplnila Irena Vrbová.

Lidé většinou konkrétní představu nemají, jen poznají, kdy je to „ono“ pro ně samé a kdy ne. Všem je samozřejmě příjemné, když se něco podaří a ostatní jim dají hezkou zpětnou vazbu. Není to ale jen o neustálém chválení, pozitivním naladění. Důležité je do zaměstnance vložit důvěru, že zvládne velké překážky. Zkrátka mu ukázat celý jeho vnitřní potenciál. Důležitou roli hraje i týmová spolupráce, pracovní prostředí. Společná chemie má ohromný vliv. A vztahy jsou důležité. Mohou hladit nebo ubližovat - jak v pracovním, tak v soukromém životě. A v práci trávíme mnoho času, proto hledáme prostředí, kde se budeme cítit dobře.

Než bude pozdě
Nejčastějšími důvody, proč nakonec zaměstnanec podá výpověď je – nikdo mě neocení, práce mě nebaví. Pokud se tyto pocity opakují nebo neřeší včas, bývá už pozdě. „Nedávno jsem zažila situaci, kdy tým vedli dva střední manažeři. Jeden byl ve firmě skoro 20 let a vyhořel. Důsledkem bylo, že práce ho nebavila a práce s lidmi se pro něj stala zátěžovou. Jeho šéf se na celou situaci jen díval a ze strachu, že o něj přijde, se ho bál oslovit napřímo. Nechal to takzvaně vyhnít. Nedlouho na to střední manažer přinesl šéfovi výpověď, nevratnou. Proto je motivace o způsobu, že oslovuji vše, co vidím. I ty nepříjemné věci a nenechávám to na později. Později už nemusí být cesta,“ dodala Irena Vrbová.

(tz)