Vlk, který byl v září nalezen sražený v silničním příkopu poblíž Horní Blatné v Krušných horách, byl po rekonvalescenci vypuštěn do přírody. Tomuto rozhodnutí předcházelo detailní zhodnocení zdravotního stavu veterináři, konzultace jeho chování s experty na obdobné případy ze zahraničí a analýza DNA k určení příslušnosti ke konkrétní krušnohorské smečce. Vlkovi byl nasazen telemetrický obojek, který umožňuje sledování jeho pohybu. Před vypuštěním zvířete byl informován uživatel honitby a orgán státní správy myslivosti. Celá akce proběhla v úzké součinnosti Národní sítě záchranných stanic, Mendelovy univerzity v Brně a státní Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která koordinuje Program péče o vlka obecného v ČR.

„Zpočátku jsme nevěřili, že takto vážně zraněný vlk by se mohl vyléčit až do stavu, kdy bude schopen návratu do přírody. Kolegové ze záchranné stanice Drosera, kteří se vlka jako první ujali, nás však přesvědčili, že je prostě nutné se o to pokusit. Důležitým impulzem pro naše rozhodování byla také pomoc veřejnosti. Finanční dary stovek lidí nám umožnily zaplatit velmi náročné veterinární úkony i následnou intenzivní péči. Zotavení po operaci probíhalo naštěstí dobře a poměrně rychle. Udělali jsme vše pro to, aby kontakt vlka s lidmi byl omezen na minimum a byla mu poskytnuta veškerá péče, včetně přirozené potravy. Velice nám svými zkušenostmi pomohly kolegyně ze záchranných center pro vlky v Německu a Itálii, neboť v ČR se jednalo o první případ léčby zraněného vlka z volné přírody,“ vysvětluje koordinátor Národní sítě záchranných stanic Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.

„Z analýzy DNA vyplývá, že vlk patří ke smečce, která se pohybuje v oblasti Božího Daru. Samozřejmostí je, že má telemetrický obojek. To nám poskytuje přesné údaje o tom, kde se pohybuje a jak se chová. Tyto poznatky můžeme využít v dalších obdobných případech a jsou proto mimořádně cenné. Důležitá je informace od italských kolegů z Centro Tutela Fauna – žádného z 83 jimi vypuštěných vyléčených vlků nebylo potřeba zpětně odchytávat, nezačali vyhledávat přítomnost lidí. Zásadní je, aby vlk byl vypuštěn poblíž místa, kde byl nalezen. Je pak velká šance, že najde svou původní smečku a začlení se do ní. Vlci totiž dokáží rozpoznat členy své smečky i po delším odloučení,“ doplňuje Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„Telemetrické sledování nám umožní detailní sledování aktivity jedince v čase a prostoru a v kombinaci s terénním monitoringem i jeho potravní chování a habitatové návyky. Po čase vyhodnotíme, zda proběhlo začlenění ke smečce, nebo se jedinec vydá vlastní cestou a založí v budoucnu nové teritorium. Obojek může být funkční až dva roky a lze nastavit různou intenzitu odesílání jeho polohy, zpočátku jsou lokace odesílány častěji. Nyní víme, že se pohybuje v teritoriu smečky, ze které pochází,“ vysvětluje Martin Duľa, zoolog z Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně.

Případ krušnohorského vlka ukázal slabiny současné a pomohl nastavit pravidla budoucí spolupráce všech zúčastněných stran - Národní sítě záchranných stanic, státní Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, veterinářů i vědeckých institucí. Už nyní je mnohem jasnější, jak se bude postupovat v případě nálezu dalšího zraněného vlka či jiné velké šelmy.

Časté dotazy
• Proč se vlk vypouští zpět do přírody?
V celé České republice žije kolem stovky vlků, někteří se stali obětí pytláctví či zahynuli po srážce s autem. Posláním Národní sítě záchranných stanic je, aby v případech, kdy to zdravotní stav umožňuje, bylo vyléčené zvíře vypuštěno zpět do přírody. Experti ze záchranných stanic v Itálii a Německu, kteří mají v tomto ohledu mnohaleté zkušenosti, po seznámení s průběhem rekonvalescence krušnohorského vlka konstatovali, že není důvod jej držet v zajetí a že je schopen návratu do přirozeného prostředí. Veterináři uvedli, že nepotřebuje medikaci a dobře se pohybuje.
• Nenavykl si na lidskou přítomnost?
Během rekonvalescence byl kontakt s ošetřovatelem omezen na minimum. Vlci starší než 6 měsíců jen zřídkakdy přivyknou v zajetí na člověka (habituace); respektive vlk rozpozná ošetřovatele, ale není to trvalý návyk na přítomnost lidí ve spojení s pozitivním prožitkem (krmení).
• Má šanci v přírodě přežít?
V zajetí vlk dostával přirozenou potravu. Je šance, že se připojí ke své rodičovské smečce, případně si bude hledat nové teritorium. Výhodou je, že Krušné hory jsou rozsáhlé a málo osídlené. Je tu i dostatek spárkaté zvěře, kterou se vlci převážně živí, ostatně také díky tomu se zde vlci usídlili. Vypouštíme zdravé zvíře, které už se o sebe bude starat samo.
• Co když začne vyhledávat lidskou přítomnost?
Vlci jsou přirozeně zvídaví a může se stát, že je lidi zahlédnou – v naší krajině jejich teritoria mohou navazovat na vesnice či obydlí. Vlk je opatřen telemetrickým obojkem, jeho pohyb je tedy monitorován. V případě, že by se ve vztahu k lidem choval nestandardně, bude odchycen.
• Jak se využijí peníze ze sbírky?
Část peněz se využila na nezbytné veterinární úkony a následnou péči. Výběh, který byl z vybraných prostředků vybudován v záchranné stanici Drosera, bude k dispozici pro další obdobné případy.
• Jak se k nám vlci dostali?
Vlci se k nám přirozeně šíří z několika oblastí – zejména z Polska, Německa, Slovenska, ale také z Rakouska. Na našem území dochází k setkávání tří populací (středoevropská nížinná, karpatská, alpská). Osidlování nových oblastí je přirozeným jevem a dochází k němu, když jsou místa původního výskytu zaplněná již existujícími smečkami. Vlci jsou chráněni mezinárodními úmluvami i naší legislativou.
• Jsou vlci pro naši krajinu důležití?
Vlci pomáhají totiž snižovat počty přemnožených prasat divokých, jelenů a srnců, kteří působí škody v lesích a na polích v řádech miliard korun ročně. Divoce žijící zvířata tvoří podle výzkumů více než 98 % vlčí potravy, hospodářská zvířata maximálně 2 %.
• Chovatelé hospodářských zvířat mají z vlků obavy, protože jim jejich přítomnost může přinášet problémy.
Právě proto stát chovatelům poskytuje podporu. Škody na hospodářských zvířatech způsobené velkými šelmami (vlk, rys, medvěd) stát chovatelům hradí. Na budování elektrických ohradníků i další zabezpečení stád je možné získat dotaci z Operačního programu Životní prostředí. Novinkou je úprava náhradové vyhlášky, která umožní chovatelům v místech, kde vlk žije, hradit zvýšené náklady na organizaci zabezpečené pastvy – tedy například plat pro pastevce, údržbu oplocení, náročnější manipulaci se stádem či péči o pastevecké psy. Správně nainstalovaný elektrický ohradník dokáže zajistit 80% ochranu stád, v kombinaci s pasteveckým psem je to až 95 %.

Více na www.navratvlku.cz 

(tz)