Následky pandemie v oblasti partnerských vztahů nás dobíhají až nyní. Vztahy jsou v podstatě jednoduché, složité jsou příběhy. Pohlednější je pro nás ukázat na druhého než mluvit o sobě. O vztazích si na Frekvenci 1 v Press klubu s Honzou Dědkem povídal psychoterapeut Daniel Baumruk (vlevo).

Podle psychoterapeuta Daniela Baumruka nás ve vztazích dobíhají důsledky pandemie až nyní, když začínáme rozvolňovat. Nepohody ve vztazích jsme cítili i během covidu, ale nevěděli jsme, kdy to skončí. „Život v pandemii byl vzorek toho, jak bude vypadat život s partnerem v důchodu. Platí to hlavně pro mladší lidi, protože během života nám hodně prostoru vyplní práce a děti,“ zdůraznil. Partneři najednou spolu museli trávit daleko více času, do toho řešili práci z domova a výuku dětí na dálku. Co fungovalo dříve, najednou nefungovalo. Skoro žádný pár si ale nesedl, aby vztah zrevidoval.

Role: dítě, dospělý a rodič

V životě procházíme 3 základními sociálními rolemi: dítě, dospělý a rodič. „Pokud chcete mít kvalitní sex, tak je dobré, když zapnete tlačítko dítě, protože sex je hravý. Chceme si ho užít, v posteli si hrát a být kreativní,“ vysvětlil Daniel Baumruk. Pro kvalitní partnerský vztah máme spolu komunikovat jako dospělý s dospělým. „Když chceme někoho vychovávat, mentorovat, vést, nastavovat hranice a pravidla, tak je dobrý zapnout tlačítko rodič. Ten kontroluje, co se děje,“ doplnil.

Dnes jsou vztahy vyeskalované výčitkami, kdo to pokazil a kdo za to může. „Málokdy umí lidé ve vztazích mluvit o sobě, je vždy pohodlnější ukázat na toho druhého, že je to jeho vina,“ řekl.
Při řešení problémů ve vztahu je třeba se kouknout jednak na emoční stránku. Jak se cítíme a jak nám s partnerem je. Pak je zde i technická – organizační stránka, jak máme rozvržené povinností. Často za terapeutem chodí páry právě kvůli disproporcím, kdy jeden se cítí dlouhodobě přetížený a nedoceněný. Přitom vždy jde o záležitost obou stran. Každá strana nese svůj podíl viny. Pokud je v páru například jeden rodič a druhý hraje roli dítěte, tak obvykle mají problém s intimitou. Za důvod označil fakt, že rodič s dítětem z principu nesouloží.

„Kdo je více nevěrný, zda muži, nebo ženy? Je to 50:50. Nemají si co vyčítat,“ řekl psychoterapeut. Stejné je to s tvrzením, že muži ztratili svoji životní cestu. Muži se jenom více bojí říct o pomoc.

Vztahy jsou jako film….

„Princip nepohody ve vztahu je vždy hrozně jednoduchý, ale to, co nás zatěžuje, je samotný příběh,“ vysvětlil Daniel Baumruk. Vztahy přirovnal k filmu, u kterého se často smějeme, nebo pláčeme. Vzbudí v nás emoce, ale když se podíváme na scénář, tak najednou zjistíme, že zápletka bývá strašně jednoduchá. Do emocí nás dostane příběh, ten vidíme jako první stejně jako ve vztazích.

„Komunikujeme spolu hodně, ale neefektivně,“ zdůraznil Daniel Baumruk. Pokračoval: „Důležité je naučit se mluvit o sobě. Je rozdíl, když řeknu: „Ty za to můžeš“ nebo „mrzí mě to“.“ Problém společnosti je, že se neustále díváme jenom na druhé, ale nekoukáme se na sebe, jak nám v životě je. Jakmile si uvědomíme vlastní pocity, tak budeme připraveni o nich mluvit.

(tz)