Marcela Murgašová nastoupila do společnosti Eurowag, poskytující služby v oblasti silniční dopravy, před 14 lety. V roce 2016 zde začala vést CSR oddělení a stála tak u zrodu unikátního filantropického konceptu spočívajícího v zapojení všech zaměstnanců do dobročinnosti.

V rámci dárcovského fondu Philanthropy and You umožňuje společnost Eurowag svým zaměstnancům věnovat 1 % ze zisku firmy na charitativní projekty dle vlastního výběru. V roce 2021 přispělo tímto způsobem na dobrou věc 663 zaměstnanců z 18 zemí, kteří podpořili 246 projektů v celkové hodnotě 238 680 EUR.
V roce 2016 byla také Martinem Vohánkou (zakladatelem a CEO Eurowagu) a jeho rodinou založena Nadace BLÍŽKSOBĚ, která je již několik let partnerem a podporovatelem neziskové společnosti yourchance o.p.s. O důvodech podpory yourchance, jejího projektu Začni správně, o tom, jak možnost zaměstnaneckého dárcovství vnímají sami zaměstnanci a čím může inspirovat další zaměstnavatele, jsme si povídali s Marcelou Murgašovou, která se filantropickým projektům aktuálně věnuje z pozice ředitelky Nadace BLÍŽKSOBĚ.

Jak vznikl nápad zapojit zaměstnance firmy Eurowag do rozhodování o darování?

Co se týká filantropie, má Eurowag už dlouholetou historii. První darovací kontrakt jsme podepisovali někdy v roce 2003. Tehdy ještě neexistovala žádná jednotná strategie. Pan Vohánka, zakladatel a CEO firmy, daroval podle svého uvážení tomu, kdo ho o dar požádal a důvěřoval mu. V roce 2016, kdy část firmy prodal, se rozhodl všechny podpořené projekty přesunout do své nově vzniklé nadace BLÍŽKSOBĚ. Přemýšleli jsem, jak začít jinak, jak nastavit strategii darování tak, aby do ní byli zapojeni všichni zaměstnanci ze všech zemí, kde Eurowag působí. Hledala jsem inspiraci u jiných organizací, koukala jsem tehdy například, jak to má Avast. U většiny firem to fungovalo tak, že zaměstnanci sice mohli projekt k podpoře navrhnout, ale pak stejně správní rada vybrala několik organizací, které se podpořily. A to jsme úplně nechtěli. Věděli jsme, že účast lidí je v tomto případě kolem 30 % a nám šlo o to, aby se jich zapojilo co nejvíce. Rozhodli jsme se proto, že 1 % ze zisku, které chceme věnovat na filantropii, rozdělíme mezi všechny zaměstnance a ve výběru je nebudeme nějak omezovat (samozřejmě kromě právního a etického hlediska).

Jak a kdy došlo ke spolupráci s yourchance?

Dělali jsme si analýzu organizací, které se zabývají podobnou činností jako yourchance o.p.s., tedy realizují aktivity a mají fungující strategii pomoci dětem při odchodu z dětského domova a náhradní rodinné péče. Dospěli jsme k tomu, že to yourchance dělá velmi dobře a profesionálně. Proto jsme se rozhodli pro podporu a spolupráci. Ta trvá již od roku 2013. Začalo to individuální podporou pana Vohánky, pak šlo o podporu ze společnosti Eurowag, finálně od roku 2016 pak přes Nadaci BLÍŽKSOBĚ. (pozn. redakce yourchance: pan Vohánka, dále společnost Eurowag a Nadace BLÍŽKSOBĚ jsou jeden z nejstabilnějších partnerů)
Jaký Vy osobně spatřujete význam a smysl yourchance a jejích projektů Začni správně a Finanční gramotnost do škol?
Líbí se mi oba projekty. Finanční gramotnost je typ gramotnosti, kterou se děti musí zabývat a vzdělávat se v ní. I když toto téma nemáme zahrnuto ve strategii nadace, je pro nás důležitá systémová změna ve školství ve smyslu lepší přípravy pedagogů na pedagogických fakultách.
Líbí se mi také původní provázanost obou projektů. Dětem z dětských domovů chybí často vzory, které jinak zajišťuje rodina. Proto se mi myšlenka Začni správně, založená na myšlence provázení dětí odcházejících z domovů, velmi líbí a dává mi smysl.
Veliké plus a význam spatřuji v mentoringovém programu projektu Začni správně. Tyto programy „one to one“ jsou vysoce efektivní a ve fázi doprovázení mladého člověka do života fungují. Jsem přesvědčená o tom, že je to to nejlepší, co mladistvý může při odchodu dostat – mít svého průvodce, se kterým se může radit a je tu pro něj. Ostatní děti na to většinou mají rodiče. I když je odcházející stále v kontaktu s dětským domovem, strýcem nebo tetou odsud, je tam „venku“ samo. Domnívám se, že je dobré, když mentor není zatížen návazností na dětský domov a je například úplně z jiného oboru. Krásně se tak prolínají různé sociální bubliny a pomáhá to bořit mýty různých sociálních skupin a jiných světů. Mentor i mentee mají najednou šanci vidět toho druhého jako úplně stejnou lidskou bytost, ale často zcela jinak žijící, fungující a přemýšlející. I mentoři hodnotí nový vztah pozitivně, ukazuje jim nové reflexe, obzory a spojitosti. Světy se prolínají a vždy přináší něco oběma stranám.
V nadaci jsme dále podpořili právě individuální mladé lidi a poskytly jim finance na stipendia.

Máte přímou zkušenost s dětmi z projektu Začni správně?

Přímo s dětmi z projektu ne. S dětmi z dětských domovů ale ano, jezdila jsem s nimi na tábory. Bylo zřejmé, že nemají takovou tu primární sebedůvěru plynoucí z rodiny a vlastně ani důvěru k okolí. Byly hodně nedůvěřivé. Pokud se s nimi ale člověk baví stejně jako se všemi, neškatulkuje - a že to máme tendenci dělat v různých situacích – o to pak byly vděčnější.

V čem vidíte největší úsilí mladých, kteří jsou ve fázi odcházení z dětského domova nebo pěstounské péče?

Každý prochází v období dospívání nějakou tou krizí, osamostatňuje se a vylétá z rodinného hnízda. Týká se to všech dospívajících a včetně těch s kvalitním rodinným zázemím je to těžké období pro všechny. A pro děti, které nemají důvěru k okolí ani sami k sobě a nemají zkušenost se světem „venku, je to o to těžší.
Musí se s nimi opatrněji. Často také řeší – někdy vnitřně, někdy fakticky – „nálepku“ dítěte z dětského domova. O to více musí pracovat na sebevědomí, sebehodnocení a integraci mezi vrstevníky tam „venku“. V tomto je třeba dát jim pomocnou ruku a podporu „najít se“. Právě mentor jim v tomto může hodně pomoci. A může také pomoci s praktickými otázkami – hledání zaměstnání, bydlení, vztahy apod.

Vraťme se nyní k Vašemu nápadu zapojit zaměstnance firmy Eurowag do rozhodování o darování. Jak jste s lidmi pracovali a jak vypadal první rok realizace?

První rok byl budget 200 EUR na zaměstnance. Tuhle nabídku dostali úplně všichni, od uklízeček a obsluhy na čerpacích stanicích až po top management. Chtěli jsme si vyzkoušet, jestli o to lidé budou mít vůbec zájem. Celé jsem to administrovala já s office managementem, takže jsem tiskla všechny darovací smlouvy, dávala je lidem na stůl, rozesílala je na pobočky. Každý dárce dostal dvě kopie, s nimiž měl zajít do podpořené organizace, nechat je podepsat a jednu kopii mi poslat zpátky, abychom mohli nechat dar přes účetní oddělení proplatit. Ještě k tomu měl žádost, kde popisoval, proč si právě tuhle organizaci nebo jednotlivce zvolil. Zúčastnilo se 77 % lidí. Možná teď budete čekat moje „wow“, ale mě spíš trochu překvapilo, že se nezapojili všichni. Říkala jsem si, že když už dostali všechno připravené na stůl, co víc ještě můžeme udělat? (smích) Procesně to bylo ale úplně šílené a já věděla, že další rok už to takhle nechci, že s tím potřebuji pomoct a nějak to zautomatizovat.
Znala jsem již tehdy Nadaci Via, zjišťovala jsem u nich, zda by ten proces nešel nějak zautomatizovat, aby to fungovalo podobně, jako třeba Darujme.cz. No a tím začala naše spolupráce. Už od prvního roku jsem byla úplně nadšená, protože pro nás Nadace Via vytvořila perfektní a úplně jednoduchou aplikaci, ve které zaměstnanci mohli psát žádosti, koho chtějí podpořit. Všichni byli moc spokojení, účast je pořád vysoká, nejnižší byla 74 %, letos téměř 81 %.

Myslíte, že existuje prostor pro vylepšení, že lze opravdu dosáhnout stoprocentního zapojení zaměstnanců?

Já jsem teď s těmi procenty naprosto spokojená. Jak jsem již říkala, podobné projekty ve větších korporacích dosahují participace 20-30 %, tak je třeba to porovnat. Myslím, že už pro to asi nejde nic víc dělat. Já dokonce dva dny před uzávěrkou obvolávám zaměstnance, kteří ještě nedarovali, a připomínám jim to. Opravdu tomu věnujeme hodně energie, až si říkám, jestli to nepřeháníme. Ale třeba spousta lidí darovat chce a v návalu pracovních povinností jenom zapomene dovyplnit žádost v termínu apod.

Jaké jsou zpětné vazby od zaměstnanců? Víte třeba o někom, koho by zkušenost s darováním ve firmě inspirovala k další filantropii?

Ano, s tím se setkáváme. Nejsou to tedy desítky lidí (nebo o nich nevím), ale víme o jednotlivcích, kteří se rozhlédli po svém okolí a zjistili, že mají třeba vedle azylový dům, kam mohou vozit potraviny nebo oblečení. Cílem celého projektu je motivovat lidi k darování, inspirovat je, aby právě vyšli ven, rozhlédli po řekli si, co by bylo potřeba změnit. My jim k tomu nabídneme ten právní servis a peníze. Navíc se zaměstnanci mohou inspirovat navzájem. Když člověk váhá, koho podpořit, může se přidat k projektům ostatních kolegů, opět jednoduše přes aplikaci.
Od roku 2018 jsme zavedli i dobrovolnické dny. Účast na nich je sice výrazně nižší, než bych si přála, ale podle mě mají ještě větší dopad na rozvoj filantropie a vlastních aktivit než darování peněz. Když totiž lidé do té organizace opravdu jdou, na vlastní kůži si zažijí, jaké to je pomáhat. Vím o skupině zaměstnanců, kteří v rámci dobrovolnického dne vzali na vánoční trhy fyzicky hendikepované klienty a tři z těchto zaměstnanců pokračují v docházení do organizace jako pravidelní dobrovolníci, a to je velký úspěch.

Jaká oblast podpory je nejpopulárnější?

Na prvním místě je jednoznačně podpora postižených nebo onkologicky nemocných dětí, a to napříč všemi zeměmi, kde projekt probíhá. Na druhém místě se obvykle umisťuje péče o zvířata. V roce 2020 šlo toto téma zase více do pozadí a víc podpory získala sociální pomoc a vzdělávání, což má určitě souvislost s covidem. To mě osobně hodně potěšilo a vnímám to jako pozitivní.

Co byste vzkázala dalším zaměstnavatelům, proč by měli podobný benefit nabídnout i ve své firmě?

Od začátku říkáme, že za skvělé výsledky firmy je zodpovědný každý jednotlivý zaměstnanec. Proto by měl mít každý zaměstnanec možnost rozhodovat o tom, kam a komu se peníze darovat budou. Pokud je firma takto nastavená, slyší na to i zaměstnanci. Dárcovství je jeden z nejzajímavějších, inovativních a originálních benefitů. Vyjadřujeme tím důvěru zaměstnancům - do každé darovací smlouvy vkládáme jméno firmy a důvěřujeme našim zaměstnancům, že vyberou správného člověka, který ty peníze potřebuje. Zaměstnanecké dárcovství bych proto doporučila jako funkční inovativní program pro zaměstnavatele, kteří kladou důraz na důvěru.

Co vás osobně přivedlo k CSR?

Mám vystudovanou sociální pedagogiku a pedagogiku na Filozofické fakultě UK v Praze, učila jsem na základních školách, dělala prevence sociálně patologických jevů a pracovala vždy v nezisku. Nikdy jsem nechtěla do firmy, pak mě ale v „personálce“ přemluvili, abych nastoupila do Eurowagu, tenkrát měl 20 zaměstnanců. Během mé třetí mateřské mi pan Vohánka nabídl místo ředitelky jeho nadace a s tím související pozici CSR Specialist v Eurowagu, myslím, že věděl, že nám tato spolupráce díky mým studiím a praxi v neziskovém sektoru sedne více než jakákoliv jiná pozice v oddělení HR nebo marketingu Eurowagu. Na konci minulého roku jsem po 13 letech odešla z firmy, abych se mohla věnovat pouze nadaci, jejíž agenda stále narůstá. V Eurowagu působím dál částečně jako supervizorka, aby projekt neztratil svoji původní esenci.

Jakým oblastem se věnujete v rámci nadace BLÍŽKSOBĚ?

Máme dvě základní oblasti, jejichž podpoře se věnujeme: aktivní občanská společnost a s ní související ochrana demokratických hodnot a systémové změny ve školství (zaměřujeme se hlavně na pregraduální přípravu učitelů a rozvoj kompetencí pro 21. století). Tato témata jsme si stanovili v roce 2016 a vidíme, že covid jen akceleroval potřebu jejich podpory. S výběrem projektů to funguje tak, že máme klasickou správní radu, jejímž předsedou je pan Vohánka. Já nebo správní rada projekty k podpoře navrhne a správní rada rozhoduje. Neděláme žádné grantové výzvy, ale projekty k podpoře si většinově hledáme sami.

Neměla jste za celou dobu, co děláte „dobro“, pocit únavy, frustrace nebo vyhoření? Kde se dobíjíte?

Myslím, že za poslední dva roky se s pocity frustrace a únavy setkal asi každý. Troufám si říct, že ten, kdo pomáhá a vidí nějaké pozitivní dopady této pomoci, cítí frustraci méně. A třeba ve vzdělávání ty pozitivní dopady vidím. Myslím si, že k systémové změně jsme nikdy v naší historii neměli tak blízko.
Já se dobíjím hlavně s rodinou v přírodě a myslím, že nás k tomu vlastně i ta doba vyzývá, jako by nám říkala „jdi ven, ztiš se a naslouchej přírodě, tam je vše v pořádku!“ Mými baterkami jsou také vlastní projekty – organizuji semináře a cvičení pro ženy. Sdílíme tam navzájem svoje radosti a starosti, učíme se dělat si chvilku času jen tak pro sebe - dovolit si udělat každý den svůj rituál, dát tomu tu hodnotu, pro mě je to třeba ranní cvičení a meditace nebo jít i sama do přírody a vnímat stromy, ptáky, Slunce, vše mě to harmonizuje, „vylaďuje“. A když jsem vyladěna já, zklidní se dost často tak nějak samo i všechno okolo – třeba ty tři mé krásné dětičky. Poslední dobou jsem si také zakázala číst přespříliš zprávy, protože cítím, jak mě to vtahuje do strachu, vycucává. To mě také tato doba učí – hlídat si své hranice a osobní prostor bezpečí.

(red)