Ekonomická situace v ČR se v posledních letech vyvíjí poměrně pozitivním směrem. Procento nezaměstnanosti je velmi nízké, lidí potýkajících se s chudobou nebo žijících na její hranici, je i přesto nezanedbatelné množství. Z toho velkou část bohužel dlouhodobě tvoří ženská část populace.

Ač doba pokročila a téma genderové vyváženosti je v současné době v popředí zájmu, některé oblasti stále zůstávají bez významnějších změn. Řeč je o finanční situaci žen, a to především matek. Ačkoliv otců pečujících o děti přibývá, faktem je, že ve valné většině zůstává výchova a péče o děti na matkách, které tomuto údělu přizpůsobují svůj život, a to i přes možnosti uplatnění rodičovské dovolené pro muže. Je paradoxem, že ženy – většinou matky, které přivádí na tento svět a vychovávají další generace, jsou dle statistik skupinou nejvíce sužovanou chudobou. Mateřství samo o sobě je nelehkou úlohou a v případě matek, obzvláště samoživitelek, jde často nejen o nekončící maraton povinností, ale také o letité finanční potíže, které se podepíšou především na způsobu života ve stáří.

Kdo je na tom finančně lépe? Muži vs. ženy

Podíl osob ohrožených chudobou je v ČR nejnižší z celé EU, zato rozdíly ve finanční situaci mužů a žen jsou zde z celé Evropy nejvýraznější. Bezproblémový chod české domácnosti s ohledem na ceny bydlení, jídla a dalších komodit vyžaduje dva příjmy a v případě výpadku jednoho z nich může nastat vážná komplikace. Tento problém se v drtivé většině týká právě žen, a pokud se žena sama stará o dítě, nebo dokonce o více dětí, velmi snadno se může dostat do finančních potíží a spirály zadlužení. Právě svobodné matky patří mezi finančně nejohroženější skupiny obyvatel, neboť kromě nižších či nepravidelných výdělků musí přizpůsobit pracovní možnosti péči o děti. Sólo rodiče jsou třikrát častěji ohrožení chudobou než kompletní rodiny, a to i přesto, že pracují.

Statisticky jsou na tom ženy hůře než muži v podstatě ve všech kategoriích a aspektech. Nikoho nepřekvapí, že kromě matek samoživitelek jsou na tom obdobně také seniorky. Tyto dvě kategorie jsou spojenými nádobami, neboť pokud žena celý život balancuje na hranici chudoby, nelze očekávat dostačující rentu v důchodovém věku. Ženy pobírající starobní důchod a žijící samy jsou na tom ještě hůře a jen málokdy si mohou kvůli horšímu zdravotnímu stavu k nízké rentě přivydělat. V rámci důchodců žijících pod hranicí chudoby je tak téměř 4krát více seniorek než seniorů.

Proč se s chudobou daleko více potýkají ženy?

Výrazných faktů přitěžujících ženám je hned několik. Důležitou roli ve finanční situaci žen hraje nerovnost v mzdách i neobsazování žen do vyšších pozic, a to i navzdory vyšší vzdělanosti oproti mužům. Byť legislativa v tomto ohledu pokročila o notný kus kupředu, stále se spousta zaměstnavatelů nemůže zbavit historicky zakořeněných přesvědčení, že muži jsou v práci lepší a výkonnější. Mladá žena bez dětí navíc může zaměstnavateli evokovat problém, že brzy odejde na mateřskou, a u ženy s malými dětmi zase hrozí, že bude častěji doma na ošetřovačce, a navíc případné přesčasy nepřipadají v úvahu. O muže je pak na trhu práce větší zájem – za stejnou práci na stejné pozici jsou lépe placeni a vyšší pozice jsou jim spíše otevřené. Podle Eurostatu činí v ČR dlouhodobě rozdíl v odměňování žen a mužů až 22,5 %.

Dalším důvodem nižších příjmů žen bývá přizpůsobení kariéry péči o děti, tedy zkrácení úvazků nebo volba brigád s cílem sladění pracovní doby s provozem školek, družin či kroužků. Pracovat na zkrácený úvazek jsou také často nucené ženy po 50, které přebírají pečovatelské povinnosti o starší rodinné příslušníky či závislé dospělé osoby vyžadující dlouhodobou péči. Právě ženy totiž pečují o stárnoucí rodiče daleko častěji než muži. U žen také často dochází k několikaletém přerušení pracovní kariéry, z důvodu delší mateřské dovolené při více dětech, kdy je opětovné zapojení na trhu práce opět spojeno s nižším platovým ohodnocením. Je paradoxem, že dřívější nástup do zaměstnání ženám mnohdy komplikuje právě finanční náročnost služeb kolem péče o děti jako třeba hlídání, což v případě nízkopříjmového zaměstnání může být fatální překážkou.

Do hmotné nouze dostává matky s dětmi také nepravidelné, nízké nebo vůbec žádné plnění vyživovací povinnosti dětí jejich otci. Problematické placení výživného se dotýká až 40 % rodičů, přičemž jeho vymáhání je často zdlouhavé nebo neefektivní. Tyto povětšinou matky jsou tak se svými dětmi ve finanční situaci odkázány především samy na sebe. Rolí státu by mělo být zvýšit vymahatelnost práva.

Život s pachutí chudoby

Dnešní chudoba je oproti dřívějším dobám nenápadná a není na první pohled vidět. Je skryta za dveřmi domácnosti, kde se maximálně šetří výživným jídlem, drogerií, energiemi, nakupuje se výhradně ve výprodejích a společenský život a kultura jsou velkou neznámou. Život na okraji společnosti vede jedince k izolaci a často i k depresím, dlouhodobě existovat za životní minimum je totiž nekonečně frustrující. Ženy jsou v tomto ohledu navíc spíše emotivnější než muži a hůře se vypořádávají s depresemi a mnohem častěji přichází syndrom vyhoření a zdravotní potíže.

U dětí matek samoživitelek žijících na hranici chudoby, které nemají na různé zájmové kroužky, lepší oblečení nebo elektroniku, také může docházet k jejich vyloučení ze sociální skupiny např. spolužáků a kamarádů. To má za následek také zhoršení psychického stavu dítěte, různé poruchy chování, pokles sebevědomí či motivace a jiný negativní vliv na jeho budoucnost.

Vidina lepších zítřků

Z pohledu státu dochází řekněme k velmi pozvolným legislativním změnám a návrhům. Stát by měl obzvlášť v době velmi nízké nezaměstnanosti vytvářet takové možnosti vysoko kvalitních služeb péče o děti, které by umožňovaly ženám návrat do práce bez starostí o to, zda je o jejich dítě dobře postaráno. To samé platí i o zajištění kvalitní péče o seniory a členy rodiny, kteří vyžadují dlouhodobou a intenzivní péči. Ta často leží na bedrech žen, které se tak nemohou naplno věnovat své práci.

I zaměstnavatelé můžou přispět k řešení této neutěšené situace. Jedním z efektivních možností zaměstnavatele je např. pružné uzpůsobení pracovní doby, kdy je možné lépe zkoordinovat pracovní a soukromý život rodičů, aniž by docházelo k negativnímu ovlivňování jednoho či druhého. Některé firmy také zřizují ve svých budovách malé školky nebo se jiným způsobem angažují v péči o děti svých zaměstnanců, aby se mohli lépe soustředit na práci.

Zejména takoví modernější zaměstnavatelé, kteří se snaží rozdíly mezi muži a ženami minimalizovat a jsou otevřeni flexibilnějšímu fungování podniku, sklízí za svůj přístup ovoce v podobě plynulejšího a stabilnějšího fungování společnosti a spokojených zaměstnanců.

V neposlední řadě je nezbytné, aby i ženy začaly vnímat svou finanční situací nikoliv jenom z pohledu domácnosti nebo svých dětí, ale i z pohledu sebe samých. Nízké příjmy v produktivním věku a s nimi související nižší příspěvky na důchodové pojištění znamenají minimální výši důchodů. A prognózy ohledně důchodů jsou více než skeptické, kdy nebudou pokrývat ani základní lidské potřeby. Je těžké doporučit někomu, kdo každou korunu dvakrát obrací, aby si spořil na stáří. Ale pokud je to alespoň trochu možné, tak je nezbytné si vytvářet rezervu, která bude sloužit na zajištění ve stáří. Ať už pak bude využitá jako možnost vyhnout se situaci, kdy žena zůstane svým dětem a jejich rodinám „na krku“, nebo na rozmazlování sebe nebo vnoučat.

Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR