Naše příroda prochází změnami. Můžeme debatovat o tom, jaký vliv na to máme my lidé, ale musíme se smířit s tím, že určité obměny krajiny se zkrátka dějí. Neumíme sice změřit, jaké dopady budou mít klimatické proměny na půdu našich zemědělců, ale nějaké již pociťujeme, obzvlášť když si v obchodě připlácíme stále více za zeleninu či mléčné výrobky. Zemědělce z toho nemůžeme vinit. Oni pouze reagují na to, jak se mění jejich pole a co po nich požaduje česká i evropská legislativa. Ta je jedním z viníků současného stavu českého zemědělství. Zemědělci musí neustále vyhovovat novým vyhláškám a přirozeně pak nemají čas na svou práci. Souvisejícím problémem je i výrazný nedostatek lidí v oboru, takže se dostáváme do situace, kdy zemědělci musí plnit různé byrokratické požadavky, a poté jim už nezbývá čas na samotnou práci na poli. Důsledkem toho je fyzické i psychické přetížení. Jak z této bludné spirály ven? 

Jedním z nástrojů, jak si ulehčit práci, je digitalizace zemědělství. Český zemědělec má mnoho možností, jak svá pole či louky modernizovat, aby měl s jejich správou a administrativou méně práce, ale bohužel je nevyužívá, a tak v evropském měřítku stále zaostává. V současné době se stát začíná o digitalizaci zajímat, a dokonce vznikají skvělé akademické projekty na České zemědělské univerzitě jako „Chytrá krajina“, ale je důležité, aby důsledně začali digitalizovat sami zemědělci a nebáli se novinek, které jim mohou značně ulehčit práci, šetřit peníze a hlavně čas. 

České republice stále chybí souvislá vládní strategie, která by zemědělce dostatečně vzdělávala a zároveň je k využití digitálních technologií pobízela například formou dotační politiky. Aktuálně registrujeme důležitá regulatorní opatření na zadržování vody v krajině. Někdo může namítnout, že to je málo a vláda by měla dělat více, ale chápejme to spíše jako první krok ministerstva zemědělství a životního prostředí k tomu, že čeští zemědělci budou mít konečně ucelené a akceschopné vedení. Chytrá dotační politika by mohla změnit současnou situaci, kdy jsou zemědělci odkázáni na složité mechanismy EU, na které kapacitně sami nestačí a v lepším případě si musí najímat drahé externí agentury.
Přitom situace nevypadá tak špatně, jak by se mohlo zdát. Česká republika má ideální podmínky pro to, aby plně digitalizovala půdu určenou pro zemědělství a mohla by se stát digitálním premiantem v celé Evropské unii, což by tuzemským zemědělcům jistě pomohlo. A opravdu stačí jen málo. Přesvědčit zemědělce, aby moderním technologiím dali zelenou, a zároveň pokračovat v kontinuální politice státu, který by farmářům poskytnul dostatečný informační servis a pomohl jim vhodně zvolenou dotační politikou. Potřebné sondy či meteostanice jsou již dnes k dostání a samotná instalace není nijak zvlášť náročná.

Mohli bychom tak pružně reagovat na změny v krajině. Například mediálně propírané sucho v krajině je jistě problémem, ale rozhodně ne jediným. Zemědělci se musí potýkat s úbytky sklizně či novými škůdci. Pokud by však měli díky sondám či senzorům lepší přehled o své půdě, tak by mohli podniknout kroky, aby zabránili větším škodám. Stejně tak jim moderní technologie může pomoci s byrokracií a rovnou jim například vypočítá, jakou část půdy musí revitalizovat, aby odpovídali nejnovějším požadavkům. Nikdo přeci nemůže po zemědělci chtít, aby chodil s metrem po svém poli a složitě počítal, kde ho má přerušit remízkem či souvislým stromovým porostem. I takové maličkosti mohou v důsledku zemědělci ušetřit čas a energii, kterou může pak investovat jinde. Digitalizace zemědělství přírodu sama nespasí a klimatickým změnám se tak jako tak nevyhneme, ale rozhodně může napomoci tomu, že zemědělci budou moci účinněji reagovat na nové podmínky a zmírní dopady nežádoucích vlivů. K tomu stačí začít využívat dostupnou infrastrukturu, o které bohužel často nemají tušení a neví, že za ně nejrůznější činnosti může vykonávat sofistikovaný systém. Ten už máme, tak proč jej nevyužít?

(tz)

Ilustrace Pixabay.com