Zámek v Děčíně je obklopen překrásnými zahradami. 24. března je pro návštěvníky nachystáno jejich slavnostní otevření po zimní přestávce. Nejcennější ze zahrad je barokní Růžová zahrada, která vznikla na konci 17. století společně s vedlejší Dlouhou jízdou. Na konci 19. století zde bylo založeno proslulé rosarium, jedno z největších v celé monarchii. Na jižní straně se zase nachází terasové zahrady, na kterých původně stály skleníky s rozsáhlými sbírkami orchidejí, přes 600 druhů, kamélií, ananasů, rhododendronů a azalek.

Roku 1852 v zámeckých zahradách poprvé v kontinentální Evropě vykvetla viktorie královská, největší leknín světa. Zřejmě jako na prvním místě dnešní České republiky se zde pěstovaly banány, konkrétně jejich dnešní forma musa cavendishi. Zámek věnuje obnově zahrad nemalé úsilí i prostředky. Každoročně do nich zavítá stále větší množství návštěvníků. Opravy se dočkal i barokní letohrádek. K velkému překvapení správy zámku v něm byla objevena cenná barokní výmalba, která se v posledních letech citlivě restauruje. Již zrestaurovanou část budou moci návštěvníci obdivovat právě při otevření zámeckých zahrad. V tento den je připraven doprovodný program, který malým i velkým návštěvníkům zpříjemní první procházku zahradami. Na děti i jejich rodiče čeká pátrací hra „Putování za Dřevánky“, spojená s výrobou netradičních hraček. Nejen pro dospělé hosty pak bude v zahradách také hudební vystoupení.

„Růžová zahrada vznikla při raně barokní přestavbě zámku v 70. letech 17. století. Její kouzlo spočívá v kombinaci výjimečné barokní architektury a podmanivé krásy rozkvetlých růží. Prostor zahrady ohraničuje ze západní strany sala terrena s dochovanou freskovou výmalbou z roku 1678 a ze strany východní vznosný vyhlídkový gloriet zdobený galerií barokních soch. Název Růžová zahrada se rozšířil po roce 1881, když byla zahrada osázena růžemi. Vzniklo zde tak jedno z nejznámějších rosarií v habsburské monarchii,“ uvádí Ing. Iveta Krupičková, ředitelka zámku v Děčíně.

Jižní zahrady děčínského zámku mají také dlouhou historii. Do 18. století zde byly vinice a užitková zahrada, před zámeckým příkopem se nalézala tzv. „lékárenská“ zahrada. Na počátku 18. století zde Thunové založili novou velkou zahradu, kterou zdobil půvabný barokní letohrádek, dnes nazývaný Čajový pavilon, a nechyběla ani oranžérie a kašna s fontánou, ta se bohužel nedochovala. Na přelomu 18. a 19. století, při druhé velké přestavbě zámku, byla zahrada rozšířena. Celý jižní svah byl upraven zbudováním teras a na nich bylo postupně založeno celkem 18 vytápěných skleníků, ve kterých našly místo rozsáhlé a ve své době velmi obdivované sbírky orchidejí, kamélií a dalších tropických rostlin. Ve druhé třetině 19. století pozvedl zámeckou zahradu na evropskou úroveň tehdejší zahradnický mistr Franz Josst. Právě jeho zásluhou zde rozkvetla roku 1852 poprvé v habsburské monarchii již zmíněná viktorie královská, obrovský tropický leknín. V 19. století byly jižní svahy se svými skleníky opravdovou chloubou zámku. Sláva jižních zahrad začala postupně vyhasínat po tragickém úmrtí vrchního zahradníka Franze Jossta v roce 1862 a dále pozvolna upadala po smrti majitele zámku, hraběte Františka Antonína Thuna. Definitivně pak skončila s prodejem celého zámeckého areálu armádě. Českoslovenští vojáci nechali všechny skleníky odstranit a na nejnižší terase zbudovali rozlehlou nástupní plochu a také stáje. Po válce se kdysi honosné zahrady přeměnily na garáže, dílny, sklady, vznikly zde velké nádrže na pohonné hmoty, smetiště a krátkou dobu zde fungoval dokonce i vepřín. Ani po odchodu vojáků se tento stav prakticky neměnil. Ještě před několika lety byla větší část terasových zdí ve velmi špatném stavu a dvě se dokonce zřítily. Po roce 2011 proběhla velká rekonstrukce jižních zámeckých zahrad. Jednotlivé části areálu propojily nově založené cesty, díky kterým jsou zahrady přístupné hned z několika směrů – od řetězové lávky, z Dlouhé jízdy, kolem zámecké sýpky, a také schodištěm z prvního zámeckého nádvoří. Zahrady byly znovu osázeny, v parteru před Čajovým pavilonem byla vybudována nová vodní plocha s fontánou.

Jižní zahrady děčínského zámku byly po rekonstrukci poprvé otevřeny pro veřejnost 5. července 2013, letos tedy zahajují již svou 6. sezonu. Jako každý rok zůstanou otevřeny až do konce října. V létě je možné je obdivovat každý den do 20 hodin, se zkracováním dne se otvírací doba také zkracuje, v březnu, dubnu a říjnu se zavírají v 18 hodin.

Zámek Děčín a jeho současná podoba je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628–1932. Thunové pocházeli původně z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např. Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (1889–1896 a 1911–1915) funkci místodržitele v Čechách a v letech 1898–1899 se stal dokonce předsedou rakouské (tzv. Předlitavské) vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu. Rod Thunů, původní majitelé zámku, udržoval kontakty s mnoha předními vědci či umělci – Josefem Dobrovským, Františkem Palackým, malířskou rodinou Mánesů atd. Zřejmě nejznámějším návštěvníkem zámku byl hudební skladatel Fryderyk Chopin. Trvalou vzpomínkou na jeho pobyt zůstává valčík As-dur, op. 34, č. 1, zvaný Děčínský, který zde Chopin poprvé uvedl a poté věnoval komtese Josefině Thunové.

(tz)