Podle různých průzkumů vydělávají ženy asi o pětinu méně než muži. V Česku je tento rozdíl ještě větší. Kde hledat důvody pro rozdílné výdělky žen a mužů?

1) Obory a pozice. Ženy častěji pracují v oborech a na pozicích, které jsou méně placené. „Jedná se o pokladní, úklidové práce, zaměstnankyně ve službách a dále také o některé profese ve zdravotnictví a tradičně ve školství," říká Tomáš Surka, ředitel personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

2) Sebevědomí. Z průzkumů vyplývá, že ženy berou o něco méně, i když pracují na stejných pozicích jako muži. Firmy se často řídí svými tabulkami pro odměňování na určitých pozicích. Avšak stále častěji nepracují s pevnou sazbou pro danou pozici, ale s rozpětím, které může být překvapivě velké. „Když se pak uchazečů o práci ve firmě zeptají, jakou si přestavují odměnu, ženy si často říkají o výrazně nižší plat než muži. Vyplatí se proto, když si uchazečka před pohovorem zjistí obvyklou odměnu na dané pozici a v lokalitě, a přijde tak na pohovor připravená a se sebevědomou představou o platu," radí Tomáš Surka.

3) Chybějící manažerky. Vedoucí pracovníci firem mají samozřejmě mzdy vyšší. Do těchto pater se ale ženy často tolik nehrnou, například kvůli péči o rodinu - tyto pozice jsou obvykle velmi časově náročné.

4) Kariérní pauzy. Česká republika má jednu z nejdelších zákonných mateřských a rodičovských dovolených. Maminky zapomínají, že je i při tříleté pracovní pauze vhodné zůstat v kontaktu se svým zaměstnavatelem a udržovat se v kontaktu se svým oborem. „Po návratu do práce potom soupeří s mladšími, sebevědomějšími a agresivnějšími kolegy. A jejich pozice znamená i nižší platové zařazení," upozorňuje Tomáš Surka, ředitel personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

5) Veřejné platy ani kvóty nepomohou. Někdo si myslí, že smazání rozdílů mezi platy mužů a žen by mohlo přinést povinné zveřejňování výše platů ve firmách a úřadech nebo zavedení povinných kvót rovnoměrného zaměstnávání mužů a žen na určitých pozicích. „Povinné zveřejňování průměrných platů mužů a žen na stejných pozicích vede k tomu, že se například celá výrobní firma dozví, kolik berou jejich kolegové z kanceláří. To je absolutně nepřijatelný zásah do mzdové politiky společnosti, ale také do soukromí zaměstnanců," uvádí Tomáš Surka.
Ani genderové kvóty nejsou zárukou spravedlnosti. Naopak. „Důsledek takového nařízení může být spíše opačný. Pozitivní diskriminace vždy nechává stín pochybností na úspěchu toho, kdo je takto diskriminován. Pohlaví by zkrátka při výběru pracovníků nemělo hrát roli," uzavírá Tomáš Surka.

(tz)