Inuitské pověsti očima Árona z Hůrky (1822-1869)
Letošní ročník největšího českého literárního veletrhu Svět knihy se nese ve znamení Severu. Česká centra přispěla do mozaiky nejrůznějších doprovodných kulturních akcí česko-grónským projektem. Od 13. do 26. 5. 2016 se v Českém centru Praha koná výstava ilustrací Árona z Hůrky k českému překladu sbírky inuitských pověstí O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, který v těchto dnech vydalo nakladatelství Argo. Výbor přeložil Zdeněk Lyčka z dánštiny s přihlédnutím ke grónskému originálu. Výstavu slavnostně zahájí ministr kultury České republiky Daniel Herman a ministr kultury Dánského království Bertel Haarder, který na Světu knihy zastoupí nejvyšší kulturní představitele ostatních severských zemí. Vernisáže se zúčastní také autorka dánské verze knihy, docentka Kirsten Thistedová z Kodaňské univerzity, která je hostem Světa knihy, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a nakladatelství Argo. Ve čtvrtek 19. 5. 2016 od 18 hodin se v Českém centru Praha uskuteční tematická přednáška Zdeňka Lyčky.
Rozvoj česko-grónských vztahů dostal v posledních letech několik důležitých impulzů. V r. 2009 navštívila Grónsko delegace Výboru pro životní prostředí, veřejnou správu a regionální rozvoj Senátu Parlamentu České republiky, v r. 2010 vykonal oficiální návštěvu ČR předseda Parlamentu Grónska a v nejbližší době bude v Grónsku otevřen Honorární konzulát ČR.
Na kulturním poli není kniha „O Igimarasussukovi, který jedl své ženy" žádnou vlaštovkou. Výbor vhodně doplňuje inuitské texty, které již byly v češtině publikovány, zejména Grónské mýty a pověsti Knuda Rasmussena (Argo 1998, 2007, dotisk 2014) s nezaměnitelnými, charakteristickými ilustracemi Martina Velíška. Výstava Velíškových ilustrací k tomuto českému překladu procestovala Grónsko, Faerské ostrovy, Dánsko, Polsko, Slovensko a Česko. Její poslední, v pořadí již třicátá instalace je v současné době k vidění v severoněmeckém Greifswaldu. V roce 2010 vydalo nakladatelství Triton
„Střípky grónské kultury", seznamující české čtenáře s grónskou kulturou a způsobem života za polárním kruhem.
Áron z Hůrky byl první grónský umělec, který vylíčil drsné inuitské příběhy ze zorného úhlu původních obyvatel Arktidy. Český výbor vychází z chronologických řazení Áronových ilustrací od prvních kreseb přes sbírky královského místodržícího Hinricha J. Rinka a pastora Pedera Kragha až po ilustraci k vlastním textům a posledním příběhům, které Áron napsal společně s vypravěčem Hintrikem. Síla knihy i stejnojmenné výstavy ilustrací tkví v zachycení grónské lidové slovesnosti nikoli zvenčí, ale očima rodilého pozorovatele.
Áron z Hůrky (1822-1869)
Áron se narodil roku 1822 v rodině ochranovského katechety Kristiána Heinricha v osadě Hůrka (Kangeq) na nejvzdálenějším okraji skupiny ostrůvků poblíž dnešního grónského hlavního města Nuuku. Mladý Áron pokračoval v rodinné tradici; nejprve asistoval otci a posléze se stal pomocným pastorem v misii Moravských bratří s názvem Nový Ochranov, vzdálené od Hůrky asi 20 kilometrů, což představovalo za klidného počasí pouhých několik hodin jízdy na kajaku. Když roku 1858 dánský královský inspektor pro jižní Grónsko Hinrich Johannes Rink zahájil práci na velkolepém souhrnném díle, ve kterém se pokusil zachytit grónské pověsti v podání desítek místních vypravěčů, stal se Áron jeho hlavním ilustrátorem. Na Rinkovo přání ilustroval rovněž pověsti ze sbírky pastora Pedera Kragha, který sloužil ve 20. letech 19. století v severním Grónsku a svou sbírku dal později Rinkovi k dispozici. Áron neustále rozvíjel své všestranné umělecké schopnosti. Prvními kresbami opatřil texty svého otce a také texty bratrance Kristiána, pak se věnoval Rinkově sbírce a souboru P. Kragha, až se nakonec dostal k vlastnímu psaní příběhů, jež ilustroval. Svá vyprávění často končil slovy: „Tak píšu já, Áron", což inspirovalo Kirsten Thistedovou k názvu dvoudílné knihy inuitských pověstí v grónské a dánské verzi s Áronovými ilustracemi, kterou k 20. výročí grónské samosprávy vydalo v roce 1999 nakladatelství Atuakkiorfik. O celkovém rozsahu Áronovy práce neměl nikdo dlouho ani tušení. Teprve když roku 1960 polární badatel a umělec Eigil Knuth publikoval velkou sbírku jeho akvarelů, kterou objevil v kodaňském Národním muzeu, stal se Áron okamžitě vysoce uznávaným umělcem. Áron nebyl pouze ilustrátor a spisovatel, byl rovněž zručný lovec. Kvůli jízdě na kajaku však býval často nemocný, až se nakazil tuberkulózou, na kterou předčasně ve svých 47 letech zemřel - stejně jako jeho otec.
Kirsten Thistedová (1957)
Kirsten Thistedová je docentkou v Oddělení menšin na Katedře mezikulturních a regionálních studií Kodaňské univerzity. V letech 1990-1994 byla lektorkou na Grónské univerzitě Ilisimatusarfik). Během studií severské literatury a eskymologie napsala disertační práci na téma ústního vyprávění příběhů (orálního storytellingu) v Grónsku. Publikovala několik knih s touto tematikou, včetně grónských orálních tradic zapsaných a ilustrovaných Áronem z Hůrky: Taama allattunga, Aron / Således skriver jeg, Aron (1999), v českém překladu O Igimarasussukovi, který jedl své ženy / Inuitské pověsti očima Árona z Hůrky /1822-1869/ Argo 2016). Přeložila také několik děl ze současné grónské literatury. Spolu s Karen Langgårdovou vydala knihu Od ústní tradice k rapu: Literatury polárního severu (Ilisimatusarfik / Atuagkat 2011) a publikovala stať Historie a perspektivy výzkumu v Grónsku (Grónská společnost 2005). V současné době se podílí na výzkumných programech Arktické rozpravy a Arktická moderna na Univerzitě v Tromsø v Norsku. Je vedoucí projektu Dánsko a nový Severní Atlantik na Kodaňské univerzitě.
Otevřít PDF
