Manažerské příběhy mají jedno společné: ani jeden není stejný. Jejich obsahem jsou osudové cesty osobností, které vedou menší i větší firmy, instituce, školy, svazy. Každá z nich má svůj úhel pohledu na manažerské poslání, na řešení ekonomických problémů, na hledání východisek. Každé se osvědčilo něco jiného, každá osobnost má své zkušenosti a čerpá z nich. Dr. Olga Kupec, jednatelka a ředitelka společnosti Abydos s.r.o., vystudovala fyziku a ekonomii v zahraničí a poté ještě na VŠE Praha podnikovou ekonomiku a management. Působila v univerzitním prostředí i ve výzkumu. Za nějaký čas ji oslovil jeden německý podnikatel... Konec tohoto příběhu již znáte: Letos v dubnu převzala ocenění Manažerka roku 2012.

Vaše cesta profesním životem napovídá cosi o odvaze a nebojácnosti. Máte vzdělání v ekonomii i fyzice, zajímá vás strategické řízení i personalistika. Pohybujete se v automobilovém průmyslu, koupila jste firmu. Není toho trochu moc na jednu ženu?
Možná moje cesta příliš nezapadá do představ o ženách. Ženy, které se starají o rodinu, a někdy navíc ještě pečují o nemocné příbuzné, toho mají ještě daleko více – je to taková nepřetržitá služba, jen se o ní nemluví a nepíše. Možná je někde v mém podvědomí strach z konformity. Ráda se učím novým věcem. Fyzika má blízko, ač se to možná na první pohled nezdá, k filozofii a odtud je už jen malý most ke strategii k promýšlení věcí v širším kontextu. Ne vše, co jsem v životě dělala, bylo naplánované. I náhoda hrála svou roli a také o tom je život. Dělat můžete spoustu věcí, důležité je, aby vás naplňovaly.
Hospodářská krize vám ve firmě pomohla odkrýt nedostatky a do určité míry se stala motivační. Jakou cestou jste se však dali? Co jste udělali, aby bylo pro zaměstnance i management na mzdy?
Museli jsme se stáhnout zpět do ulity. Před krizí jsme byli pod velkým tlakem zákazníků, a tak bylo zvládání zakázek včas a v dobré kvalitě na prvním místě. Na optimalizaci procesů a hledání úspor nezbýval čas. Až krize nám umožnila jakousi ozdravnou kůru. I zaměstnanci i management pocítili dopad krize na své příjmy ať již formou snížení prémií, nebo podílu na hospodářském výsledku. Pokud mají ale všichni pocit sounáležitosti a změny se dobře vysvětlí, lze překonat i tak složité období, kdy obrat rázem klesl pod 50 %.
Ve vašem krédu nechybí slovíčko optimizmus. Je poměrně zprofanované, ale zní stále dobře. Jak vám pomáhá při řízení týmu, managementu?
Mně optimizmus nebo alespoň pozitivní pohled do budoucnosti chybí. Vždyť i v médiích máme občas pocit, že jen špatná zpráva je dobrá zpráva.
Práce s lidmi vyžaduje optimizmus i trochu trpělivosti, aby si myšlenky manažera vzali za své i ostatní a dle toho jednali – to se ne vždy podaří hned napoprvé.
V jedné manažerské odpovědi jste uvedla: ...aby se z podniků nestaly úřady. To je trefné, budu si to pamatovat. Také máte pocit, že čas určený ke tvořivé práci lidem krade administrativa v tom negativním slova smyslu? Místo aby se podnikalo, se jen stále něco vyplňuje, odesílá, hlásí? Plýtvá se lidskou energií?
Studie uveřejněná před několika lety dokládala, že nárůst byrokracie prý pomohl i k růstu životní úrovně v Evropě v 19. století. Na tom asi něco bude. Komplexní společnost i podnik potřebuje jasně dané nejen zákony, ale i další pravidla.
Systematičnost ano, evidování a sběr dat, kde již nikdo neví proč, ne.
Občas stojí za to se zamyslet nad tím, čemu je takový sběr dat a hlášení vlastně prospěšný.
Zářným příkladem je Evropská unie se svou armádou úředníků. 
Ostatně – patříte k lidem, kteří pracují 24 hodin denně, nebo dbáte na mírné lenošení, které si dokážete užít?
Často jsem se zamýšlela nad tím, kdy člověk v manažerské pozici pracuje a kdy, jak vy říkáte, odpočívá. Manažerské činnosti bývají jak během dne, tak i v delších časových intervalech dosti rozmanité, takže pracovat 10 i 12 hodin denně není tak těžké jako u rutinní práce. Tedy pokud se zrovna neřeší závažné problémy, kdy je manažer pod velkým psychickým tlakem a vystaven vyhroceným stresovým situacím.
Osobně potřebuji alespoň jednou v týdnu se pořádně vyspat. Takové sladké nicnedělání mne spíše ještě více unaví. Pokud potřebuji skutečně dobít baterky, jdu si raději zaběhat.
Firmu jste vedla od roku 1997. Nyní jste i jejím vlastníkem. Jak ji vnímáte v roli manažerky a jak v roli majitelky?
V mnohém jsou si tyto dvě role podobné, ale platí principál agent princip. Ten popisuje, v čem se tyto dvě role liší. Pozice majitelky a jednatelky je spojena s velkou zodpovědností, ale vytváří také větší prostor pro rozhodování a další rozvoj firmy.
Důležité je, aby člověk v této pozici nepozbyl sebekritičnosti.  
Proč jste ji vlastně koupila? Jen proto, že k tomu byla příležitost, nebo jste toužila doplnit zkušenost z jiné pozice?
Koupě firmy nebývá na denním pořádku.
Nejprve si člověk musí vyjasnit, zda chce být skutečně vlastníkem.
Je to rozhodnutí na mnoho let, spojené s mnoha riziky i s velkým zásahem i do soukromého života. Ale skýtá i mnoho šancí, a to u mne nakonec při rozhodování převážilo. Byla zde i druhá dimenze – a sice střídání generací. Původní majitel se již nechtěl vzhledem ke svému věku věnovat podnikání. To znamenalo buď ukončit činnost firmy a propustit 180 lidí, nebo prodejem podniku umožnit jeho další rozvoj. Prvá varianta by byla dosti smutným koncem patnáctiletého budování. A tak jsem využila příležitosti a podnik jsem převzala.  
Zdá se, že jste tak získala prostor pro životní seberealizaci. Jste šťastná?
Ano, upřímně řečeno větší, než jsem si kdy myslela. V životě člověka je důležité, aby byl spokojen, ne šťasten, to mám tak trochu spojeno s něčím mimořádným, co po určité době vyprchá a nastane všední život.
Exportujete většinu produkce do sousedního Německa. Oč jde především?
Našimi zákazníky jsou slévárny. Ty dělají to, co umí nejlépe – odlévají – a my na jejich produktech pak upravujeme povrchy, které mají třeba zabezpečit to, aby nekorodovaly. Naší specialitou jsou jedinečné nedestruktivní kontroly odlitků, mimo jiné také pomocí endoskopů. Odlitky upravované firmou Abydos můžete najít nejen v prémiových automobilech jako Audi nebo BMW, ale také v zemědělských či stavebních strojích a mnoha dalších strojních zařízeních.
Oslovíte i jiné trhy?
Nikdy se nemá říkat nikdy. Ale v i v blízké budoucnosti se soustředíme na německý trh.
Míváte někdy strach, že se kontrakt nezdaří?
Při obchodních jednáních musíte zakalkulovat, že se obchod nezdaří. Dobré je mít již předem jasno, za jakých podmínek je kontrakt pro firmu ještě výhodný.
Získala jste jedinečné ocenění, jste Manažerkou roku 2012. To se zapisuje do dějin českého podnikání a manažerských aktivit. Povzbudilo vás to? Nebo přišel další nápad?
Ocenění dlouholeté práce jistě potěší a povzbudí i k dalším aktivitám. Současně je to i výzva a závazek dělat manažerskou práci ještě lépe a přispět k pozitivnímu vnímání managementu ve společnosti, jako prvku, který významně přispívá k vývoji ekonomiky a životní úrovně v ČR. Další nápady – v nejbližších letech se soustředím především na rozvoj firmy, kterou jsem převzala. Nadále bych chtěla spolupracovat s VŠE a aktivně se podílet na duálním vzdělávání a dalších změnách ve školství tak, aby ze škol vycházeli absolventi s kvalifikací, které podniky potřebují.   
otázky připravila Eva Brixi