Někdy máte pocit, že tomu nemůžete uniknout. Valí se to ze všech stran. Špatné zprávy a situace. Ve firmě to nešlape. Děti jsou ve škole objekty šikany. Doma je peklo, partner na vás nemluví. Zprávy o covidu, zdražování, válce... To vše je neobyčejně silný nápor na psychiku, zejména třeba podnikatelek a manažerek. Velmi často jsou existenčně závislé nejen na stavu ekonomiky a celé společnosti, ale i na náladách zájemců o jejich služby. Jak to vidí soukromá psychiatrička MUDr. Dana Kertészová?

Může takový nával špatných zpráv a každodenních situací, pokud trvají dlouho, ovlivnit duševní zdraví?

Samozřejmě. A může časem vést k duševním poruchám, které se nejčastěji projevují úzkostí a depresí. Tedy neurotické poruchy, které se rozvíjejí na základně nějakých vnějších podnětů. Zejména u lidí, kteří mají sníženou frustrační toleranci a odolnost. Při dlouhodobé zátěži se skutečně může rozvinut psychopatologie, vážné poruchy, jako je bipolární porucha, panické úzkosti. Úzkostně depresivních poruch v současnosti dosti výrazně přibývá.

Nezaměňujeme ale špatnou náladu, negativní reakci i na běžný problém za depresi?

Proto říkám klientům, neříkejte, že máte depresi, ale svými slovy mi popište, co skutečně cítíte, co je pro vás nejhorší, co vás obtěžuje. Špatná nálada není deprese.

Kdy by měl člověk zpozornět?

Nespavost, úzkost, porucha koncentrace, tedy neurotické poruchy právě často na základě vnějších podnětů, kdy dochází k životnímu
diskomfortu, změnám nálad.

Co pak udělat jako první?

Když člověk začne zažívat stavy úzkosti, celkově se cítí špatně, budí se nad ránem, bojí se nadcházejícího dne, ztrácí zájem o cokoli, nemá žádné aktivity – měl by se především kriticky podívat na to, jaké situace problémy vyvolávají či posilují. Zda je možné se jim vyhnout. Uvědomit si, co může sám změnit, zda lze předejít negativním, stresujícím situacím. Změnit životní styl. Především však dlouhodobě netrpět životní nepohodu a nelad. Najít si náhradní aktivity. Takže když to shrneme, nežít dlouhodobě s pocity nespokojenosti, ale začít řešit příčiny.

Existuje nějaký varovný ukazováček, že sám situaci nezvládnu, že mi sebezpyt a odhodlání změnit život moc nepomohou?

Identifikátor vážnějších problémů jsou již zmíněné dlouhodobé poruchy spánku, kdy místo spánku přicházejí různé katastrofické představy. Porucha spánku je ale druhotný projev, primární příčina je jiná. Proto je tak důležité ji odhalit. Rozhodně ale není možné sahat po psychofarmakách a dalších lécích, které si sami naordinujeme, nebo které nám dá kamarádka. Pokud problémy přetrvávají, objevují se i doprovodné zdravotní problémy, pak neotálet, obrátit se na lékaře.

Řada lidí ale očekává pomoc, ať již od lékařů, psychoterapeutů, či pomáhajících organizací, pasivně, bez osobního přispění.

Domněnka, že někdo situaci vyřeší za mě, že dostanu radu a je vyhráno, je častá. Ani zkušený psychoterapeut nepomůže, pokud se od něj očekává návod, jak se problému zbavit. Může jen ukázat cestu. Včetně toho, že se člověk zamyslí nad způsobem svého dosavadního života a jak se k problému postaví a zda je ochoten ho řešit.

A když ale jde skutečně o závažnou duševní poruchu?

Nastal čas svěřit se do rukou psychiatrovi.
Lidé ale návštěvu odborníka často považují za osobní selhání. Degraduje je to před sebou samými. Občas se bojí i předepsaných antidepresiv. Že jsou návyková, že to bude na celý život. To je ale mýtus a omyl. Přesvědčení, že antidepresivum nemohou už nikdy vysadit, je nesmysl. Pokud má jedinec už nějakou psychiatrickou poruchu, antidepresiva jsou velmi efektivním prostředkem, jak od potíží pomoci. Nestačí ale jen pacientovi napsat recept. Je s ním třeba probrat, jak může lék působit, v čem mohou být rizika, a naopak výhody, aby pochopil, kdy mu skutečně pomohou a proč.

ptal se Jiří Vavroň