Eva Brixi

Červené listí Možná sníh
Polibek k tobě jede na saních
Zavírám oči Slyším smích
Zajíci tančí na polích
Slibuji Co už víš
Nebudu se s tebou hádat
Uvidíš
Teď mi nic neříkej
Ještě nespočet telefonátů a desítky příslibů
Padesát polibků po mailu
Sto firemních dopisů
A nespočet výpisů z mé vlastní pravdy
A jen pár pokynů mému týmu
Ty utíkej Ať to stihneš
Já pak taky půjdu Uprostřed noci
Už na začátku porady Myslím na kopce zmrzliny
Sjíždím po zábradlí
Zastavit nechci V žádném patře
Z okna vidím podzim Zima mu to natře
Spadl poslední listopad a první telegram
Přilétla vrána z kávového rána
Do bílé pokrývky vyšila monogram
Prstýnek vzpomínek tvých stop S nimiž si pohrávám
Pro dnešek opravdu odcházím z kanceláře
Tvoje trpělivost manželská zamyká za mnou dveře