Podnikatelky to mají v životě těžké. Proto je obdivuji. Zatímco podnikatel se vyžívá jen ve své práci, ke které se uchyluje i ve svém volnu a o dovolených (a tak dokazuje, že má určité mezery ve svých organizačních dovednostech), podnikatelka musí zvládat svoji firmu, podporovat a motivovat zaměstnance, mít na mzdy i myslet na zadní kolečka. Ale hlavně ještě něco navíc.

Večer totiž velmi často musí řešit problémy i ve firmě či zaměstnání svého partnera, v horším případě jeho nezaměstnanost a nedostatek peněz a z toho plynoucí jeho psychické problémy. Současně probírat vývoj včely s dětmi do školy nebo první lásky s dospívajícími teenagery. Jak u manžela, tak dětí, nesmí dopustit, aby se některé životní situace vyhrotily tak, aby nedej bože začaly psychické problémy a její nejbližší začali brát třeba drogy.

Ještě horší je situace, kdy se podnikatelka, které tikají biologické hodiny, z nedostatku příležitostí zahledí do úplného budižkničemy, který ji sprostě využívá, často jí doslova nadává a ponižuje ji, a jak praxe ukazuje, dokonce občas i bije. Neuvěřitelné, ale je to tak. Místo aby se taková žena vzbouřila, vyznává nesmyslnou tezi, že lepší je lump v dosahu ruky než samota.

Co mne fascinuje

Mimochodem na podnikatelku si více dovolí i zaměstnanci než na podnikatele, a také od ní očekávají, že vedle řízení firmy bude řešit a chápat jejich osobní problémy, nemoce, partnerské karamboly, o kterých by se nedovážili ani ceknout před zaměstnavatelem-mužem, aby nevypadali jako hlupáci. A také ženu v čele firmy častěji než muže-podnikatele pomlouvají. Nevím, zda na to existuje nějaký výzkum, ale pravda to je. Vím to.

Na podnikatelkách mne proto vždy fascinovalo a stále fascinuje, kolik energie musí vydávat na to, aby se zdálo, že jsou méně úspěšně a schopné než ve skutečnosti jsou, že vydělají méně peněz, než je účetní uzávěrka. A to jen proto, aby partner neměl komplexy. Třeba. Lidské příběhy vypovídají i o tom. Slyšel jsem jich dost. Možná je to proto, že ve společnosti je po staletí jaksi zakódováno, jaká je role muže a jaká ženy, jak by se měly chovat, vystupovat, co plnit.

Fascinuje mě, že když ve svém podnikání uspějí, překonají všechny nástrahy, odvedou všechny daně, zaplatí do poslední koruny zaměstnancům, zbývá jim někdy překonat největší problém. Totiž problém s partnerem. Pokud mají tu smůlu a narazí například na žárlivého blbce, který neunese, že vydělávají více než on, mají respekt a jsou brány jako schopné.

Změna rolí jako zkušenost, i když...

Kupodivu část podnikatelek takového idiota doma skutečně má. A tak musí ihned po odchodu z kanceláří firmy začít hrát submisivní ženu, která svého partnera bezmezně obdivuje, trochu se stydí za své úspěchy, které jsou určitě výsledkem náhody, a rychle vařit opulentní večeře, udělat s dětmi úkoly, uklidit a čekat na povely, při vědomí, že pochvaly se nikdy nedočká. Samozřejmě musí kypět nadšením z jeho sexuálních výkonů a umění řídit.

Kupodivu tento dočasný submisivní postoj ale zúročí ve firmě. Přispěje jí totiž k tomu, že bude ještě úspěšnější, protože se naučí sledovat několik věcí najednou, umět skrývat při obchodních jednáních své skutečné pocity, mást tělem a vidět za roh.

Na druhé straně, abychom nikomu nekřivdili, normální partneři, kteří jsou své partnerce-podnikatelce oporou, skutečně existují. Jsou schopní s ní vytvořit docela normální rodinu, vychovat děti, neštítí se vynést koš s odpadky a nevidí krizi svého mužství v tom, když musí vyzvednout dítě ze školy či večer, když má manželka-podnikatelka společenskou schůzku, se o vše potřebné doma postarat.

Pozor na past muže v domácnosti

Pokud mají ženy štěstí a nenarazí na psychopata, ale normálního člověka, měly by se vyvarovat určitých chyb, aby si to nezkazily.

Především radím, aby nenaletěly na jeho nápad, že bude on sám na mateřské, převezme kompletně roli ženy v domácnosti. A to i v případě, že partner vydělává podstatně méně nebo ztratí práci.

Je to past. Protože aby to fungovalo, musí jít o pomoc, kooperaci, nikoli o doslovnou výměnu genderových rolí se vším, co s tím souvisí. Pokud zásadní výměnu rolí (tedy nikoli kooperaci a pomoc) propagují samotné ženy, tak pozor na ně, kdoví jaké mají úmysly.

První podezřelý moment totiž už spočívá v tom, že muž se chystá (i když dobrovolně s nejčistšími úmysly a z lásky) převzít roli, kterou v té krystalické podobě nevykonává v normální rodině současnosti ani samotná žena.

V normální rodině se totiž partneři o práci v určitém poměru dělí a spolupracují. A to i tehdy, pokud partnerka je na mateřské či rodičovské. Takže žádné ...přijdeš již do hotového, udělám vše, budu prostě maminka-otec v jednom, nebudeš se muset o nic starat. Totální výměna rolí je nesmysl a je proti přírodě. Po čase jde každému na nervy. Jak ženě, tak muži.

Tatínko-maminka na plný úvazek ne

O ženách totiž něco vím. Proto doporučuji, vezměte si pomocnici v domácnosti, zapojte babičky, známé, kamarády, kamarádky, jen proboha z partnera neudělejte „manželku na plný úvazek“. Ať vaří, uklízí, chodí na hřiště, s kočárkem, pomáhá, ale ať současně vykonává svoji roli muže. Tedy má čas na sebe, dělá něco smysluplného, co mu bude dodávat sebeúctu a partnerčin obdiv. Ať třeba kandiduje do místního společenství. Mimochodem, noc plná vášnivého sexu s někým, kdo předtím celý den jako hlavní náplň smetal prach, no, já nevím.

Partner by ze sebe neměl dělat „tatínko-maminku“ na plný úvazek, kopii či spíše karikaturu maminky a manželky, kopii ženy.

Partner, i když zůstane doma, by se měl s partnerkou o rozmanité povinnosti stále dělit. Zejména při výchově a práci s dětmi, při využívání volného času, kdy by se měly role obracet a inklinovat spíše k tradičním vzorům. Partnerka podnikatelka, která vše hodí na hlavu svému partnerovi, začíná ho pověřovat domácími pracemi, svěří mu zcela svoje mateřské role i povinnosti, úspěšně směřuje k rodinným problémům, ale i například k tomu, že dítě si nebude vytvářet normální rodinné vztahy a vazby.

Žena své role musí zvládnout

Pokud má žena-podnikatelka štěstí a najde normálního chlapa, ze kterého se nebude snažit udělat svoji kopii, ale vezme ho jako parťáka, nechť se při své náročné práci nezbaví všech svých povinností matky, manželky, partnerky i milenky. To prostě musí zvládnut.

Za to získá normální zázemí (co lepšího si přát), pomoc, což ji umožní po práci vypnout, uvolnit se, nerozběsnit se nad pětkami v žákovské, užít si společné chvíle, dokonce se s partnerem zasmát. Odjet na dovolenou, odpočinout si, protože normální partner nesleduje, z jakých peněz kdo co platí. Snaží se totiž po celý rok přispět tak, jak jen může. A protože se opravdu snaží, nemá komplexy, když je to náhodu méně než kolik do společných prostředků přidá jeho manželka.

Poselství

A právě k takovým podnikatelkám chovám obrovský respekt, protože dělají podstatně více než my ostatní, prokazují své schopnosti, aniž o nich stále mluví.

A vedle firmy budují a vytváří něco ještě lepšího. Pomáhají vytvořit a zformovat i muže 21. století. Který netrpí komplexy ztráty svých rolí a identity, umí si poradit s měnícími se společenskými podmínkami a umí si užít život se svojí partnerkou. I když je to podnikatelka. Nebo právě proto.

Jiří Vavroň, publicista