Valná část diskuze na jarní konferenci České manažerské asociace nazvané Žena – Klíčový faktor úspěchu řízení, která se uskutečnila v Praze v paláci na Žofíně 23. dubna 2015 při příležitosti vyhlášení výsledků soutěže Manažer roku 2014, byla o seberealizaci žen a okolnostech, které tomu mohou napomoci. Názory přítomných se různily, a to bylo povzbudivé pro tříbení myšlenek. Účastníci se zamýšleli nad tím, jak vylepšit vnímání žen ve společnosti, zejména těch ve vedoucích pozicích, ať již vrcholového, či středního managementu. A to v souvislostech, které obdobným diskuzím dosud spíše unikaly – ve vztahu konkurenceschopnosti firem a faktu, jak ji posouvá podíl žen v řízení podniků. Zapojení žen do špičkových pozic může v budoucnu výrazně ovlivnit českou ekonomiku, počínaje kreativnějším rozhodováním a konče třeba plnější státní pokladnou. Zdá se vám to jako science fiction? Jak se to vezme.

Eurokomisařka Věra Jourová ve své videozdravici připomenula, že usiluje a bude usilovat o hojnější zastoupení žen v našich podnicích. V Česku by ráda prosadila směrnici Evropského parlamentu, jejímž cílem je dosáhnout 40procentního podílu žen v obsazování dozorčích rad velkých firem. Podle zjištění Evropské unie tvoří v dozorčích radách evropských firem v současné době podíl žen kolem patnácti procent. To by ráda změnila právě zmíněná směrnice Evropské komise, jejímž cílem je 40procentní zastoupení každého pohlaví v dozorčích radách firem kotovaných na burzách. Státní podniky by měly stanovené hranice dosáhnout v roce 2018, soukromé pak o dva roky později.

Někteří z vystupujících argumentovali tím, že největšího pokroku v začlenění žen do čela firem mají v zemích, kde takovou praxi zavedla příslušná legislativní opatření a že jiné cesty v podstatě ani není. „Existuje totiž mnoho kvalifikovaných žen, které jen potřebují dostat příležitost, a proto je třeba proces vyrovnávání zastoupení žen a mužů v managementu urychlit,“ potvrdila Věra Jourová. Bez ohledu, zda jde o soukromý, či státní sektor. Připomněla, že diverzita je mocný faktor vedoucí k úspěchu společnosti. Tam, kde je včele vhodný mix obou pohlaví, fungují lépe na úrovni finanční i organizační.

Olga Kupec, jednatelka společnosti ABYDOS, přiznala, že ji téma genderové vyváženosti ve firmách zajímá. „Otázka je, zda jsou kvóty tím nejvhodnějším prostředkem. Je to spíše otázka toho, jak se svět mění, například v závislosti žen na vzdělání. Pokud budou mít ženy na výběr ve fungujících službách, budou mít i jednodušší rozhodování. V zásadě však je na samotné ženě, jestli dá přednost kariéře, nebo rodině,“ vysvětlila.

Helena Kohoutová z Agentury Helas o sobě řekla, že podniká již 18 let a patří k tomu procentu žen, které podnikání berou jako své poslání a přirozenou součást života. Také chtěla ostatní ženy inspirovat, pobídnout, aby dohromady využívaly příležitost tvořit, předá­vat si obchodní a jiné zkušenosti. Chtěla ukázat, co české ženy v businessu dokáží i co se jejich prostřednictvím dá udělat pro kultivaci českého podnikání, proto se stala spoluzakladatelkou soutěže Ocenění českých podnikatelek. A co si myslí o kvótách? „Před pěti lety bych na to nedokázala odpovědět, dnes se ale domnívám, že kvóty jsou dobrá věc, ale buďme v jejich prosazování rozumní, měli bychom v kvótách mít vizi a vědět, čeho tím chceme docílit,“ podotkla.

Pavel Kafka, prezident České manažerské asociace, s kvótami zásadně nesouhlasí. Důležité však bude vytvořit ve společnosti podmínky k seberealizaci žen, ale nikoli nařízeními, ale třeba dobře fungujícími službami. „Masivně plýtváme talentovanými lidmi a měli bychom optimálněji využívat ženský potenciál,“ řekl jasně.
Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR a senátorka, zastává názor, že české ženy jsou diskriminovány, jsou nuceny se podřizovat zastaralým stereotypům myšlení i praxe. Jednoznačně je v ČR slabší seberealizace žen než mužů a není pravdou, že ženy, pokud chtějí něčeho dosáhnout, tak toho docílí. Dopady to má nejen na zaměstnanost, důsledky jsou rovněž sociální, třeba se tato situace promítá do důchodového systému, odvodu daní, příjmu do státní pokladny.

Vědecky je dokázáno, že procento schopných jedinců mezi ženami a muži je stejné, přesto pouze čtvrtinou kvalifikovaných pracovníků jsou ženy, ostatní tři čtvrtiny tvoří muži. „Potenciál nejlepších českých žen je nevyužitý, plýtváme talenty, zejména mezi 20.–30. rokem věku žen,“ shrnula. „Česká žena ztrácí i tím, že příliš dlouho pečuje o malé děti, místo toho, aby se učila manažersky řídit svůj život a vychovávala k tomu i potomstvo,“ doplnila.

Dana Jurásková, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze byla velmi upřímná. Zrekapitulovala, že 35 let působí ve státním zdravotnictví a potvrdila, že střední management zdravotnických zařízení patří hlavně mužům. A to není ideální. Také si myslí, že je dnes krize elit, a to proto, že se společnost jako taková včas nepostarala o podchycení a rozvoj talentů. Navíc v České republice talenty spíše trestáme, než jim dáváme příležitost, a to se týká také žen. Že to škodí celé ekonomice, o tom není pochyb, stejně jako pravda, že k těmto úvahám přicházíme až dnes. Sama je pro taková opatření, jimiž stát podpoří ty kroky, které ženě umožní se seberealizovat, a přijme za své i další priority: „Zatím žijeme v hodnotách mužských. Bavíme se o úspěchu, penězích, moci. Ale aby člověk mohl spokojeně existovat, potřebuje i zdraví, lásku, rodinu. To se dnes nějak opomíjí. Co s tím uděláme?“ zeptala se přítomných.

zaznamenala Eva Brixi