Eva Brixi

Když země pláče
A kapky stékají po příkopech
Je to sláva
V horkých tropech
Jenže
Neumím létat
A plavky svlékat
Posílat po větru dál
Budoucnost pomalou
Stéblům trávy
Podat kapesník
A zůstat sama
V síni slávy

Když země pláče
Deštníky tančí
Po chodníku
A noty voní po valčíku
Počasí jak kazatel
Osudy mění zdarma
Možná se vzpouzí
Má rozehřátá karma

Příběhy rostou v nás
Vrací nit vzpomínek
Když drželi jsme se sukně maminek
Pohádky cesty klikaté
Legrační fotky nahaté
Odpověď jistá
Vztahy napjaté
Jak jen to udělat
Aby ses vrátil
A měl mě rád
Byť země pláče do zahrad

Eva Brixi

Když zrají jahody
A ženy pilně vkládají je do úst
Je to ráj na zemi
A předehra pro půst
Prosím
Ještě jedno srdce
Dejte mi
Všechny ty lásky dávné
Totiž zmizely
Přicházejí další
Mnohem více zrádné
Ale nebolí
Když všude dozrávají
V slunci jahody
Léto plné chuti
Míchá koktejl vášní
Lidé začínají být zas prostopášní
Rudá vůně prostořeká
Já a ty jsme
Jedna velká řeka
Jahodový proud
Předbíhá zpoždění nedaleká
Dotýkám se šlehačkové zmrzliny
Mámivě si krasořečím
Mám jahodové modřiny
U záhonku klečím
Mlsám život provoněný
Líbám tě
Jahodu velkou bez viny
Brzy začnou prázdniny

Eva Brixi

Šeříky kropí chodníky
A vůně bere dech
Navlékám z představ korálky
Kroky mé tlumí vedle v lese mech
Ošálit zkouším tě parfémem
Květinovým harémem
A srdcem plným ohně
Nikoli pozlátky a slovy žen
Které nejdou rovně
Splétám osudem svou zem
Protože jenom tady jsem
Prostopášně bloudím mezi keři
A ví pánbůh
Kdo mi věří
Když světu vyprávím své pohádky
O vztahu prostém
O píšťalkách
Jež stýskají si do dálky
Podél cest
Pošťáci fialoví
Milencům nepoznaným
Právě předávají obálky

Eva Brixi

Jabloňové zahrady v plném květu
Čmelák brzdí v letu
Milenci se líbají
A kráčí k létu
Ledová srdce brzy roztají
Zajíci se mají k světu
Hříšníci před kamerou pánaboha
Zpívají a prosí o to
Co ztratili a co nemají
S očima dokořán
Průsvitné nebe rozkoše otvírám
Vítám se s kosy i slavíky
Listuji osudem mámivým
Dveřím vrzavým padají kliky
Čaj popíjím potichu sama
Přichází totiž poselství
Pro naše urousaná rána
Chleba s máslem
Tady jsem doma
Kmín sype cestu českým krásnem
Laskavost vlhkého svítání
Pobízí posléze k polibkům i snídani
Voňavé stéblo trávy ve váze
Houpe mé vzpomínky
Na rady maminky
A našeptává mi
Že jsi možná ten pravý

Eva Brixi

Proč ztrácí čas naději
A velká slova sílu
Když svět si kráčí
Jen
V zvěrokruhu štírů
Když fialky máčené v čokoládě
Místo polibků
Vkládám do úst při náladě
Pod psa
Aniž tuším
Jak svůj příběh dopsat
Chtěla bych dostihnout
Dávno ztracené minuty
Čarovné nic
Stříbrnou hůlkou kouzelníka
Přivolávat víc
Okamžiků osudu
Přestože vím
Co je mezi řádky psáno
Co se stane
Až zavelí ptáci ráno
A já budu mít vyvstáváno

Eva Brixi

Do pořádku dávám
Každou řádku polibků
Již na tvou tvář teď vkládám
Pod širým nebem
Černým jak paprsek noci
Zajídám chlebem
Tvé avantýry
Jsem obyčejná ztřeštěná a bez pomoci
Hvězdy sčítají
Naše hříchy
Když odpustky roztají
A my začínáme znova
Od konce jsem jako nová
Měsíc brblá cosi o morálce
Slova jeho tichnou ale
Kdesi v dálce
Míchám si kávu hořkosti
Andělé tropí hlouposti
Vím
Jak to zítra bude
Vášeň tvoje zmizí
Já sama sobě
Zůstanu už cizí

Eva Brixi

Když zahrada má
Potichoučku otvírá
Sněženkami svoje vrátka
Moje chůze skřípe
A je vratká
Probouzím se do jara
Jak nebetyčná zkratka
Procházím se mezi poli
Rozhoduji o čemkoli
Nevím
Co bych nyní
A co potom
Chci toho teď víc
Než káže bontón
Vítěz vůní
Přistál v bodu zlomu
Prý chemie
Nahradila zemskou tíži
Láskyplně ve výšinách zraje
Co ti patří
Andělé mi k tomu právě
Zamávali z ráje

Eva Brixi

Mám chuť vonět stále stejně
A netvářit se unuděně
Zbortit tvoji náruč
Potřebuji
Já tvoje statečná
I bojovnice netečná
Jsem divoženka
Ztracená peněženka
S kreditkami
Jež partičku na lavičce magicky
A noblesně si rozdávají
Jsem žena
Co si ráda hraje
I když neříká to zkraje
Jsem výzva
Která zraje
Jsem číslo
Vysypané z ráje
Kamínek
Který se neztrácí
Já nejsem atrakcí
Jež se čas od času
Do tvého srdce navrací

Má duše ale právě strádá
Má paměť laskavé dávno
I další léta rozverná
Do šťastných dnů přivolává